Katrina vyhnala z domovů přes milion lidí
Situace v zaplavených oblastech je stále nebezpečná, více než milión lidí je tam bez domova a desítky tisíc těch nejchudších jsou odkázáni na evakuační centra na stadionech, v motelech, v chatkách a kempech. Jedno z uprchlických středisek v Lousianě navštívil zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina.
Je šest hodin večer, dobrovolníci Červeného kříže v jídelně metodistického kostela ve městě Alexandria právě vydávají 114 uprchlíkům z New Orleansu večeři. Některá jídla vaří místní lidé doma a nosí sem, jiná vaří v kostelní kuchyni.
"Dnes je to kuře na medu, sýrové špagety nebo brambory, vařená brokolice a apple pie," vysvětluje nám paní Lou Fomby. Další dobrovolníci sedí u vchodu do kostela, kde také hlídkují dva policisté.
Na stolcích je to, co obyvatelé města lidem postiženým katastrofou přinesli: hlavně oblečení pro děti i dospělé, deky, ale také šampóny, zubní pasty, kartáčky a mýdla. Vidíme, jak lidé nosí do tělocvičny, kde uprchlíci spí, matrace. Lousianští si pomáhají a bojují s pocitem bezmocnosti, který je tady v Alexandrii zatím tou nejnebezpečnější nemocí.
"Evakuační středisko Červeného kříže zajišťuje pro každého přesně označené místo v tělocvičně a jídlo, ale důležité je, aby měli lidé co dělat," říká vedoucí dobrovolnické směny Nathan Roberts.
Město pomáhá tak, že například pro děti z evakuovaných míst otevřelo místní ZOO. Do kostela přicházejí lidé z města a snaží se s kytarou nebo jinak zabavit převážně černošské rodiny s dětmi, aby na chvíli zapomněly, že nemají nic a nikdo neví, jak dlouho tady budou.
Problémů je celá řada, ale na rozdíl od Superdomu v New Orleansu, kde bylo v otřesných podmínkách do včerejška 23 tisíc lidí, tady v Alexandrii fungují toalety, sprchy, dokonce i větráky vyhánějí z tělocvičny teplý a vlhký vzduch. Mladík Owen uprchl z New Orleans s matkou a otcem, ale jak říká stále nemá kontakt s dalšími členy jejich rodiny. Je těžké je kontaktovat, protože nefungují telefony.
Paní Gloria Rivera má pod hlavou na matraci všechen svůj majetek, sestávající se z pár kusů oblečení, ale přesto je jí především líto těch, kteří jsou na tom ještě hůře, vidí je v televizi, jak se brodí páchnoucí vodou zaplaveného New Orleans. Gloria se drží zuby nehty myšlenky, že její rodina musí být v pořádku a že její dům ještě v New Orleans ještě stojí.