Každé třetí díte v Berlíně vyrůstá v chudobě. Charita zajišťuje aspoň teplé jídlo
Po sjednocení zmizel z německé metropole průmysl a s ním i pracovní místa. Nezaměstnanost tu je výrazně vyšší než v jiných velkých německých městech. Každé třetí dítě v Berlíně vyrůstá v chudobě. Charitativní zařízení jsou často jediným místem, kde děti dostanou teplé jídlo.
Nad brambory s vajíčky a zeleninovým pyré si právě pochutnává devítiletá Sandra. Teplé jídlo má doma maximálně dvakrát týdně. Vajíčka s brambory chutnají i jedenáctiletému Kevinovi, i když nejradši má döner nebo řízek.
Centrum Arche sídlí v někdejší školní budově v Hellersdorfu, jednom z největších sídlišť, jakémsi Jižním městě východního Berlína. Na povel to tu má Florian Egert:
„Každé dítě, které k nám přijde, dostane zdarma teplé jídlo. Denně to je tak kolem stovky, sto padesáti dětí. Jde o to, aby měli každý den něco teplého do žaludku a ne jednou za tři čtyři dny, jak je tomu u nich doma. Ale najíst se mohou i rodiče, když přijdou společně s dětmi.“
Běžný provoz charitativního střediska pro berlínské děti sledovala německá zpravodajka ČRo Klára Stejskalová
Arche založil před 15 lety pastor Bernd Siggelkow. Funguje dnes v deseti německých městech, v Berlíně má čtyři pobočky.
„Tady v Hellersdorfu je čtyřicetiprocentní nezaměstnanost, rodiče našich dětí nemají žádné příjmy, jen sociální dávky. Mají spoustu problémů a nemají chuť nějak rozvíjet schopnosti svých dětí,“ popisuje Florian Egert.
Na prohlídku dětského centra se vydávám se studentkou pedagogiky Fabiane Göckel, která tu je na půlroční praxi. Ukazuje mi počítačovou místnost, kreslírnu. Hned vedle je tzv. zóna klidu – sem si děti přicházejí odpočinout od hluku, přečíst knížku nebo udělat úkoly.
Dělají i úkoly
Nad úkolem z matematiky právě sedí Irene, která chodí do třetí třídy. Kolik je 52 mínus 49? Holčička počítá … „Tři“, vykřikne nakonec radostně.
S Fabiane míříme do skladu oblečení. Venku přituhuje a některé rodiny dětem nemohou koupit zimní bundy nebo boty. Po dětech pošlou seznam, co jim schází. Na papíru jedenáctiletého páťáka, který žije jen s matkou a dalšími čtyřmi sourozenci, je toho víc:
„Měl jsem teď narozeniny a matka neměla dost peněz, tak si vzala mých dvacet eur, abychom měli na jídlo,“ vypráví.
Fabiane prohlíží věšáky plné novějších i obnošených věcí. Něco je od sponzorů, něco po starších dětech. Kevin si spokojeně odnáší krásnou modrou bundu.
Praktikantce Fabian se tato práce líbí: „Tyhle děti často nevyrůstají v láskyplném prostředí. My se je snažíme vychovávat s láskou a člověk najednou vidí, jak se i ti hrubí stávají přátelskými, chovají se jinak než dřív.“
Po celou dobu naší exkurze tahá někdo Fabiane za ruku a dožaduje se její pozornosti. Nakonec si sedáme ke stolní hře se skupinkou dívek, Sandra mi ochotně vysvětluje pravidla. Doma, kam se vrací po půl sedmé, se ničeho takového nedočká. Její matka prý jen celé dny sedí u počítače a o otci netuší vůbec nic.
