Kdo má platit akce na osvobození rukojmích - stát nebo oběť?

Britský pár strávil 13 měsíců v somálském zajetí. Piráti přepadli jejich jachtu u Seychel loni v říjnu a oba zkušené námořníky unesli. O víkendu se manželé konečně dostali na svobodu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Paul a Rachel Chandlerovi | Zdroj: ČTK

Spekuluje se, že se manželský pár podařilo osvobodit díky výkupnému ve výši asi jednoho milionu dolarů. Původně únosci žádali sedm milionů, takže konečná částka se dá považovat za úspěch.

Rukojmí mohli být na svobodě už v červnu. Tehdy únosci dostali asi půl milionu dolarů, ale pravděpodobně díky medializaci celého případu zjistili, že by mohli dostat mnohem více a tak vyjednávání začala nanovo. I proto teď osvobození manželé, ani jejich příbuzní nechtějí o podrobnostech mluvit. Prý by tak jen dávali návod dalším šílencům.

Britská vláda tvrdí, že výkupné nezaplatila. Mohlo jít o příbuzné obětí. Jak to bylo konkrétně, není kvůli informačnímu embargu známo, ale podobná praxe nevyjednávat s teroristy a únosci je běžná v celém západním světě. Nicméně čas od času se objeví spekulace o tom, že některá vláda za své občany zaplatila.

Spoluúčast unesených, kteří neuposlechnou varování

I když ale vláda nezaplatí výkupné a pokusí se rukojmí osvobodit, tak vojenskou operaci zaplatí převážně stát. Ale do budoucna by se to mohlo změnit. Stejně jako si lyžaři či horolezci musí platit slaňující záchranáře a odvoz vrtulníkem, tak se objevují hlasy volající po větší spoluúčasti unesených. Zvlášť, pokud se do nebezpečné situace dostanou vlastní vinnou a navzdory oficiálním varováním.

To je i příklad novináře z New York Times, který v Afghánistánu jel na místo konvoje zničeného bombardéry NATO. A to i přesto, že jej varovali úřady i vojáci. Dokonce i místní obyvatelé, se kterými točil reportáž, se ho snažili přimět k odjezdu, když už vojáci Talibanu byli na cestě. On se ale přesto rozhodl zůstat a upadl do zajetí.

Při osvobozování zahynul jeho tlumočník, jeden elitní britský voják a minimálně jedna civilistka s dítětem. To už jsou ale škody, které se prakticky nedají vyčíslit. Na druhou stranu ale zaměstnavatel mohl novináře nutit na místě zůstat. Zřejmě nelze určit paušální řešení, bude potřeba každý případ posuzovat individuálně.

Ondřej Bouda, Michaela Vydrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme