Jih proti Severu, čipy proti uhlí. Porovnejte si úspěchy i pády KLDR a Jižní Koreje

Zatímco jihokorejský hospodářský zázrak explodoval teprve v 80. letech, severokorejskou ekonomiku v tom samém desetiletí postihla neodvratná stagnace jako předzvěst následného pádu. | Foto: Petr Kočí | Zdroj: Český rozhlas

Jižní a Severní Korea se spojily u jednacího stolu, ale propast mezi nimi zeje dál. Politická, ekonomická i společenská. Projděte si důkazy v číslech – a porovnejte si, jak si vedle Korejců stojíme my Češi.

Data Pchjongjang - Soul Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Není žádným tajemstvím, že když se moc poraženého Japonska nad Koreou zhroutila, okupační armády SSSR a USA si území někdejší Japonské Koreje rozdělily podél 38. rovnoběžky a s pomocí zprvu loutkových vlád opanovaly jeho sever, respektive jih.

Kim Čong-un: Severní a Jižní Korea se sjednotí. Jsme jeden národ, budeme žít v míru

Číst článek

38 však není ani zdaleka jediné číslo, které Korejský poloostrov rozděluje.

Od srpna 1945 uplynulo už skoro 73 let a podél 38. rovnoběžky se pořád blýská ostnatý drát demilitarizovaného pásma; pořád jsou tu dvě vlády, dvě hlavní města, dva státní útvary a politické režimy.

A zůstává také rozdělený národ se společnou minulostí – i když o tom, jak ho k sobě poutá přítomnost, by se dalo dlouze dohadovat. Hlubokou propast mezi Korejci na Jihu a těmi na Severu tvoří také následující srovnání.

Korejská republika (Jižní Korea) si nad Severem skoro o měsíc pospíšila: vláda vedená I Sung-manem ji v Soulu vyhlásila 15. srpna 1948, kdežto Kim Ir-senova Korejská lidově demokratická republika se v Pchjongjangu oficiálně zrodila až 9. září.

O rok později přišlo na Jihu první sčítání lidu, které se dopočítalo 20 188 641 obyvatel. Těch do zhruba půlky 60. let rychle přibývalo, ale růst se postupně zpomalil. Dnes je Jihokorejců přes 51 milionů, ale tamní populaci trápí obvyklý neduh vyspělých zemí: stárnutí a nízká porodnost, která je v Jižní Koreji dokonce jedna z nejnižších na světě.

Velkou roli hraje tamní životní styl, poznamenaný obrovským objemem práce a vysokými cenami bydlení a vzdělání, i když Soul do zvrácení trendu investoval už desítky miliard dolarů.

Ptejte se Severokorejce: Vyhrála by KLDR válku? Zahrajte si na mrtvolu s prázdným břichem

Číst článek

Oproti tomu na Severu žije méně lidí, ale zase se tu rodí víc dětí. Zahraniční demografové se dlouho potýkali s absencí dostupných dat a museli se spokojit s odhady, ale v roce 1989 severokorejský statistický úřad demografická data konečně odtajnil (mimochodem, s příštím sčítáním populace se počítá na letošek).

V roce 1949 v Severní Koreji žilo ani ne deset milionů lidí, dnes je jich přes 25 milionů – a to navzdory velké úmrtnosti v 90. a nultých letech, kdy zemi trýznil hladomor. Pořád je to dvakrát méně než v Jižní Koreji, na druhou stranu má Sever srovnatelnou převahu v počtu vojáků a velikosti armády.

Není divu v tak extrémně militarizované společnosti, jako je ta severokorejská. A nemluvíme tu jen o Korejské lidové armádě. Jak hlásá ústava KLDR, „národní obrana je nejvyšší povinností a ctností občanů.“

Každý Severokorejec je v očích režimu vojákem a má k tomu také potřebný výcvik: povinná vojna je tu vůbec nejdelší na světě, 10 let pro muže a sedm pro ženy.  

V počtu obyvatel je Severní Korea 52. zemí světa, ale Korejská lidová armáda se pokládá za čtvrtou největší na světě. Podobný nepoměr ovšem panuje také mezi kvantitou a kvalitou. Pchjongjang sice do své vojenské moci mohutně investuje, ale faktem je, že jeho síla – vyjma jaderných zbraní – tkví spíš v lety prověřené klasice tanky/děla než v sofistikovaných technologiích.     

Ano, jihokorejská populace stárne. Ale zkusme se na to podívat i z druhé strany: Jihokorejci žijí déle, a to dokonce o deset let. Ještě do přelomu 80. a 90. let to nebyl tak markantní rozdíl, jenže pak už to šlo rychle.

Kolaps bipolárního systému ve světě i komunistického hospodářství a přídělového systému v KLDR, spolu se sérií přírodních katastrof a fatálních politických omylů namíchaly smrtící směs a vyústily v desetiletí nelítostného hladu. Zatímco Jihokorejcům se v dravé ekonomice „asijského draka“ zjevně žilo lépe nebo minimálně déle, Severokorejci jejich náskok zatím nedohnali.

Mimochodem, toto je jeden ze grafů, kde se s Korejským poloostrovem můžeme porovnat i my Češi. Stačí kliknout na „Česká republika“. 

S podvýživou na Severu se pojí také další hodně diskutovaný rozdíl: Jihokorejci jsou vyšší než Severokorejci, což bývá vysvětlováno právě kvalitou stravy. Nicméně při pohledu na těch cca osm centimetrů u mužů a šest u žen se musí upřesnit, že rozdíl může být také výrazně nižší (průměrný rozptyl u mužů 3-8 cm) a odvíjí se od metody měření. Například u Severokorejců se průměrná výška měřila jen u uprchlíků mezi 20-39 lety.

Co dodat? Graf je to výmluvný a o automobilovém provozu na Severu toho nejspíš říká víc než slova.

Bohaté Severokorejky vládnou penězům i taxíkům. Řidičák nepotřebují, stačí jim sedadlo spolujezdce

Číst článek

Ale pozor! Dávno už to neznamená, že Severokorejci nejezdí autem – protože oni jezdí, a to čím dál vášnivěji. Jsou přitom velmi vynalézaví a aut v zemi každým dnem přibývá, jak těch legálních, tak „černých“, propašovaných přes hranici s Čínou.

Všechno jde, když se chce, a Severokorejcům se chce o to víc, že se dávno naučili nespoléhat na stát, ale sami na sebe. Ze země tak pronikají zprávy nejen o přibývajících lidech za volantem, ale také o čilých podnikatelích. Ať už jsou to tzv. "páni peněz" dondžu, nebo podnikavci na venkově, kde se podle všeho i traktory proměňují ve svérázné taxíky. A mluví se dokonce o severokorejské variaci Uberu

Podívejte se na ty dvě křivky (a pak si pro zajímavost můžete kliknout také na Československo a Českou republiku)! Tento graf patrně ani nepotřebuje komentář.

K prvním desetiletím se jen sluší připomenout, že zatímco jihokorejský hospodářský zázrak explodoval teprve v 80. letech, severokorejskou ekonomiku v tom samém desetiletí postihla neodvratná stagnace jako předzvěst následného pádu – důsledek neudržitelnosti plánovaného hospodářství a čím dál zavřenějších kapes zahraničních sponzorů. Do té doby, tedy hlavně do 60. let, s vydatnou pomocí Moskvy a Pekingu celkem slušně fungovala.

Korejská republika (KR) čili Jižní Korea je sedmou největší vývozní ekonomikou na světě a jejím spolehlivým a zdaleka největším hitem jsou integrované obvody.

Největší hit Korejské lidově demokratické republiky (KLDR)? Uhlí.

Vypnout transpondér a vzít to přes Rusko. Jak KLDR vyzrála na čínské embargo? Pomohla jí Čína

Číst článek

Nicméně něco obě Koreje přece jen spojuje: jejich hlavním obchodním partnerem je Čínská lidová republika. A to jak ve vývozu (KR 124 miliard dolarů vs. KLDR 2,34 miliardy dolaru), tak v dovozu (KR 93,7 miliardy dolarů vs. KLDR 2,95 miliardy dolaru).

A ještě na něco nesmíme v souvislosti se Severní Koreou a zahraničním obchodem zapomenout: na stínovou ekonomiku Pchjongjangu, kterou si vládní elita dlouhá léta snažila vydělat na své náročné soukromé potřeby a kvůli níž se o severokorejském režimu občas mluvilo jako o zločineckém gangu.

Začalo to pašováním cigaret a alkoholu prostřednictvím diplomatů v zahraničí – viz skandál v 70. letech ve Skandinávii. Potměšilí švédští studenti dokonce tenkrát na ambasádu KLDR ve Stockholmu připevnili ceduli s nápisem „Družstvo vín a lihovin“. Pak se přesedlalo na pašování drog a posléze i jejich výrobu v samotné Severní Koreji (prim má metamfetamin). Jak ale upozorňuje známý odborník na Severní Koreu Andrej Lankov, tyto bizarní praktiky nakonec Pchjongjangu přinesly víc potíží než užitku a postupně od nich začal ustupovat.  

Ikonický satelitní snímek: noční srovnání Jižní a Severní Koreje. | Zdroj: http://bigthink.com/strange-maps/218-koreas-dark-half

Toto srovnání se inspirovalo obdobným článkem BBC News.  

Magdalena Slezáková, Petr Kočí Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme