KLDR zpřísňuje kvůli rostoucímu počtu uprchlíků kontroly na hranici s Čínou
V Severní Koreji je na 500 věznic a pracovních táborů. Tvrdí to organizace na ochranu lidských práv v KLDR sídlící v Soulu. Odvolává se při tom na informace získané od severokorejských uprchlíků. Od konce Korejské války v roce 1953 uteklo na Jih už 20 tisíc Severokorejců a jejich počet v posledních letech rychle roste. Pchjongjang proto teď zesiluje kontroly na hranici s Čínou.
Z reproduktoru se linou slova o beznaději hladovějících Severokorejců, zatímco televize nabízí obrázky podvyživených dětí.
O chvíli později se objevují záběry zoufalých lidí, jak podlézají ostnaté dráty a vrhají se na plechovou ohradu oddělující koncentrační tábor nazývaný Korejská lidově demokratická republika od svobodného světa. Ráj pro ně přitom představuje už komunistická Čína.
Do vysněného cíle, tedy do Jižní Koreje se ale většina z nich nikdy nedostane. Část z nich vrací zpět čínské úřady, další tisíce se ukrývají na čínské straně hranice.
„Musel jsem psát oslavné texty či tvořit propagandistické plakáty oslavující Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Všechny ty výjevy, jak lidé oba vůdce milují a uctívají, třeba tancem, zpěvem a podobně,“ vzpomíná jeden z těch šťastnějších, 42tiletý malíř Song Bjok.
Krutosti severokorejského režimu nyní líčí pomocí svých děl. Jedním z nich je i koláž sestavená z částečně ohořelých dopisů a pletiva symbolizujícího ostnaté dráty, které obepínají nejuzavřenější zemi na světě.
„Sestra mi vždycky psala, jak jí chybím. Ale protože všechny dopisy jsou v Severní Koreji otevírány a jejich obsah kontrolován, nemohla být konkrétnější. Po oslovení ‘drahý bratře‘ vždy pokračovala, že jsou šťastní, šťastní, šťastní a žijí skvěle. Jinak to prostě nešlo, kdyby vylíčila skutečný stav, dopis by nikdy neodešel a ona by měla problémy,“ vysvětluje malíř a pokračuje:
„Dopisy se ke mně dostávaly dosti složitě, přes několik adresátů. Nejprve je má sestra poslala ke známým do Číny a ti je pak přeposlali dál. Většinu z nich jsem skutečně dostal a rozhodl se je také vystavit. Jsou totiž dalším dokladem toho, v jakých podmínkách Severokorejci žijí."
Šest milionů Severokorejců hladoví
Promítaný dokument z dílny organizace zabývající se lidskými právy v KLDR mezitím popisuje samotnou strastiplnou cestu Severokorejců, kterým se podaří uprchnout ze země.
Ženský hlas vypráví, jak utíkají přes pouště do Mongolska a mnozí z nich při tom umírají hlady a vyčerpáním. Přesto je ale někde tam na obzoru světélko naděje, že se jim přeci jen podaří uniknout z pekla, ve kterém dosud žili.
V KLDR je dnes 480 různých věznic a pracovních táborů, v nichž je zadržováno přes 150 tisíc politických vězňů. Kvůli špatné hospodářské situaci pak nedostatkem potravin trpí celých šest milionů obyvatel.
I proto nyní bývalý americký prezident James Carter v Pchjongjangu usiluje mimo jiné o obnovení humanitárních dodávek. Největším problémem však je to, že režim Kim Čong-ila či jeho nástupce bude v Severní Koreji vládnout dál, jeho pád si totiž nepřejí ani v Pekingu ani v Soulu.
