Komunistický kandidát na prezidenta Melenchon přitahuje ve Francii tisíce lidí
Doslova šokem letošních prezidentských voleb ve Francii je dosavadní spanilá jízda představitele extrémní levice Jean-Luca Melenchona předvolební kampaní. Podle některých průzkumů by ho volilo až 15 procent voličů, podle jiných zůstává těsně za Marine Le Penovou, s níž bojuje o třetí místo. Po jeho stopách se ve Francii vydal spolupracovník Českého rozhlasu Jan Šmíd.
Melenchon působil ve vládě Lionela Jospina, je svobodným zednářem, jeden čas byl dokonce v zednářské lóži velmi aktivní. Média ho milují, protože si nedává pozor na jazyk – Marine Le Penová je podle něho napůl dementní a Hollande naprosto nudný.
První, na co se ptám dokumentaristky Rashidy, je, jak může tolik lidí sympatizovat s komunistou, či někým, kdo přejímá komunistické myšlenky.
„Vy jste ale měli systém, kdy byly popřeny všechny demokratické aspekty. Tento muž byl naproti tomu zvolen v pluralitní společnosti. Ale rozumím tomu, že pro někoho, kdo zažil komunismus, musí být šok vidět, jak je komunista Jean Luc Melenchon v demokratické společnosti populární,“ říká mi.
Nikdy nevolila socialisty a svůj hlas dala José Bovemu, což je svérázný představitel jakési extrémní ekologie. Rashida mi vysvětluje, že pokud by se ve druhém kole proti sobě postavili Sarkozy a Hollande, tak volit nepůjde.
Strávila celý život v Paříži a Melenchon je její jednoznačnou volbou. „Zná odpovědi na otázky, které mě zajímají, které souvisejí s ekologií a sociálním životem. Chce výrazné ekomické změny, chce ekonomiku spravedlivější, plánovitou,“ dodává.
Nelze se divit, že Rashide Melenchon imponuje – navrhuje totiž zvýšit průměrnou minimální mzdu na 1700 eur, což je asi 43 tisíc korun, nebo odchod do důchodu v 60 letech. Chce si posvítit na bohaté a doslova honit všechny Francouze, kteří své majetky převedli do zahraničí. Také by znárodnil veškerou energetiku a legalizoval všechny přistěhovalce.
Melenchon je populista, který je největším překvapením letošní volební kampaně. Studentka Anette pro to má jednoznačné vysvětlení:
„Mluví tak, že mu lidé rozumějí, jednoduše, v bonmotech. Je to celé divadlo, lidé se baví, nenudí se, dělá si legraci z ostatních kandidátů, jeho mítinky jsou vlastně velkou zábavou.“
Býval neúspěšným socialistou
Emil Pecheo, novinář z televizní stanice LCI, který ho se svým štábem doprovází po různých místech Francie, tato slova potvrzuje.
„Je to on, kdo má na svých mítincích nejvíce lidí. Tam, kde na Bayrou přijede 600 lidí, tak na Melenchona 6000,“ tvrdí a dodává, že vlastně všechno začalo revolučním pochodem na Bastilu.
Ostatně, když se vydávám na jeho mítink do sálu Bataclan v jedenáctém pařížském obvodě, kde obyčejně probíhají koncerty či různé zábavné akce, mám pocit, že jsem svědkem revoluce.
Rezistance, což může znamenat odpor, nesouhlas, ale i odboj, skandují během celého večera tisíce příznivců Melenchona, představitele extrémní levice. Na podiu se střídají řečníci – předjezdci – a vše se nese v takovém nevázaném duchu. Je tu spousta mladých, kteří popíjejí pivo v umělohmotných kelímcích a dobře se baví.
To už ale přichází na podium samotný Jean Luc Melenchon a začíná všem vysvětlovat, proč je čas dobýt Elysejský palác.
Má nepochybně charizma, je zručný v komunikaci – živil se i jako novinář. Zajímavé na něm je, že byl dlouhá léta členem socialistické strany a neúspěšně bojoval s Francoisem Hollandem o její vedení.
Proto odešel – směrem doleva. Podle Anette se objevil v pravý čas: „Nabídl se těm, kteří nevěděli, koho volit. Najednou měli před sebou někoho s jasným programem, kdo je navíc dokázal pobavit. A mobilizovat.“
