Vnučka maršála Koněva: Děda v Berlíně zabránil třetí světové válce. Srovnávat Hitlera se Stalinem nelze

„Prahu velmi miloval. Vždy tam rád jezdil, protože ho zde lidé přátelsky a vřele vítali,“ vzpomíná vnučka maršála Rudé armády Ivana Koněva v rozhovoru pro Radiožurnál. Současný rozruch kolem památníku jejího dědy prý Jelena Gelijevna Koněvová sleduje s hořkými pocity, podle ní by ale socha měla zůstat v Praze. V rozhovoru popisuje i to, jak vnímá rok 1968 v Československu, závěry historiků přitom označuje za nesmysl.

Moskva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jelena Koněvová, vnučka maršála Rudé armády Ivana Stěpanoviče Koněva

Jelena Koněvová, vnučka maršála Rudé armády Ivana Stěpanoviče Koněva | Foto: Ivana Milenkovičová | Zdroj: Český rozhlas

Ivan Stěpanovič Koněv byl maršál Sovětského svazu, pro vás osobně ale také děda. Jak na něj vzpomínáte? Stýkali jste se často ještě za jeho života?
Moje matka byla umělecká tanečnice v souboru lidových tanců a neustále jezdila na hostování pryč. Otec byl zase takový lehkomyslný a doma téměř nebyl, proto jsem většinu času trávila na chatě u dědy. Byl pro mě velmi důležitým člověkem. Své první kroky jsem dělala právě s ním, v mnohém mi tedy nahrazoval otce. To on mě vychoval.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s vnučkou maršála Koněva

Zemřel, když mi bylo 19 let. Tehdy jsem si jeho smrt velmi dobře uvědomovala. I když už jsem nebyla dítě a žila jsem sama, každou sobotu a neděli jsem byla u dědy na chatě. Celá naše rodina se setkávala u dlouhých obědů, kdy nám děda vyprávěl o svém životě – většinou samozřejmě o válce a vojenských operacích, včetně té pražské.

Co říkal o těchto událostech?
Byl samozřejmě hrdý. On Prahu velmi miloval. Vždy tam rád jezdil, protože ho zde lidé přátelsky a vřele vítali. Vzpomeňme si na záběry z osvobození Prahy, kdy sem vstoupila Rudá armáda, na to obrovské množství šeříků, které obyvatelé nesli, a celá Praha byla v ulicích. Není možné něco takového imitovat a nahnat sem tolik lidí, pokud by to oni sami nechtěli.

A vy jste ještě se svým dědou někdy navštívila Prahu?
Ano. Až do roku 1969 děda přijížděl do Prahy prakticky každý rok. Jezdil i do Karlových Varů, které se mu moc líbily. Co si pamatuji, tak v Karlových varech a Praze trávil děda každý srpen.

Právě tam teď nicméně padlo rozhodnutí o přesunu jeho památníku. Rozhodlo o tom vedení Prahy 6. Jak ho hodnotíte? S jakými pocity to celé sledujete?
Pocity mám samozřejmě velice hořké. Náměstí Interbrigády je pro památník skvělé místo, nicméně musím podotknout, že jsme to nebyli my, kdo ho tam postavil. Byly to oficiální československé úřady.

Jak říkám, je to rozhodnutí pražských radních a my s ním nemůžeme nic dělat. Jediné, co můžeme, je poprosit, aby přesun provedli důstojným způsobem a našli pro něj i důstojné místo. Jsme proti tomu, aby se umístil na ruské velvyslanectví – můj děda totiž nikdy nebyl diplomatem. A vhodné není ani muzeum totality. Byl to voják a plnil rozkaz vlasti, které přísahal.

A co by podle vás bylo lepší? Kdyby byl tady v Rusku, nebo zůstal v Česku?
V Rusku je doma a k takovýmto aktům vandalismu tam nedochází. On ale osvobozoval Prahu. Ať chcete, nebo ne, jeho vojska vstoupila do Prahy a ukončila v tomto městě válku. Ať tedy zůstane v Praze, musí se ale najít odpovídající místo pro jeho sochu. Mohly by to být například Olšany, kde jsou pochováni vojáci, kteří bojovali spolu s ním.

Nejste tedy proti Olšanům?
Ne, to nejsme.

Plánujete se třeba kvůli tomu na někoho obrátit?
Nic takového neplánujeme. Co my můžeme dělat? Nikdo se na nás s ničím neobrátil. Můžeme tedy jen předpokládat, ale dělat nemůžeme nic.

Praha 6 schválila, že pro Koněvovu sochu bude hledat nové místo. Vypíše soutěž na nový památník

Číst článek

Vůbec nikdo se na vás kvůli tomu neobrátil?
Ne, nikdo.

Ani ruské velvyslanectví? Vůbec nikdo se s vámi o tom neradil?
Skutečně nikdo. Čteme jen prohlášení ministerstva zahraničních věcí a velvyslanectví, většinou na sociálních sítích.

A vy byste měli zájem, aby vás kvůli tomu někdo oslovil?
Proč? Všechno už je rozhodnuto. Na co to tedy znovu otevírat. Můžeme jako rodina odkoupit památník a odvézt si ho do vlasti? Nevím. Ministerstvo zahraničních věcí se navíc domnívá, že Česko porušilo zákon z roku 1993 o ochraně hrobů a pomníků (Smlouvu mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci – pozn. redakce), ačkoliv to není vojenský hrob. Je to památník, hrob se tam fakticky nenachází.

Proč se podle vás kolem tohoto památníku teď rozpoutal takový ruch? Postaven byl v roce 1980 – a jak jste sama psala na svém facebooku, když před pár lety ruský První kanál vysílal premiéru dokumentu o vašem dědovi, bylo to uprostřed noci. Proč je tedy teď takový rozruch jak z české, tak ruské strany?
Nevím. Pravděpodobně to je spojeno s výročím konce druhé světové války nebo to souvisí se vztahem Ruska se západními zeměmi, které dnes nejsou ideální. Probíhá přibližně totéž co v období studené války. Proto si myslím, že to není namířeno přímo proti Koněvovi, ale proti Rusku.

Může třeba někdo celé tohle záměrně rozdmýchávat? Aby rozklížil českou společnost? Nebo třeba vztahy Česka s Ruskem?
Všechno je možné. Třeba si někteří myslí: Je potřeba vztahy trochu provětrat a vnést do věci svár. Památník byl opakovaně politý barvou, ale nikdy nedošlo k takto bouřlivým událostem. Najednou starosta Prahy 6 oficiálně vystoupil s tím, že na odstranění barvy z pomníku nejsou peníze a čistit ho nebude.

Kdy polévání barvou vůbec začalo?
Přesně jsem to nesledovala, ale myslím, že asi tři čtyři roky zpátky. Tentokrát ale pracovali skutečně intenzivně. Polili ho nejméně třemi kýbly rudé barvy připomínající krev. Vznikla tedy jakási asociace, kdy děda stojí na podstavci a crčí z něj krev jeho bývalých soudruhů ve zbrani. Byl to velmi nepříjemný pohled.

Mohla se tam dát nějaká kamera, aby bylo vidět, co se tam odehrálo. Ale nic takového se nestalo. Starosta Prahy 6 naopak nechal k pomníku přidělat tabulky, podle kterých maršál ponořil do krve celou Evropu. A nikdo proti tomu nic neřekl. Možná se někdo trochu rozčílil, ale stále to bylo málo. Museli udělat něco dalšího.

Jak se dívala vaše rodina na umístění těchto tabulek?
Víte, například o maďarském povstání nelze mluvit zjednodušeně. Maďarsko bylo spojencem hitlerovského Německa a bylo naším nepřítelem. Nešlo tedy o povstání poklidných studentů vyžadujících předání moci. Byl to boj nacistů, kteří v té době ještě nebyli zcela pochytáni.

Děly se tam hrozné věci, párali si břicha, věšeli se na sloupech. Byla to občanská válka. Když tam můj děda na rozkaz Žukova (tehdejšího ministra obrany SSSR – pozn. redakce) vstoupil, zabránil podle mě rozrůstání občanské války. Lidé se totiž tanků lekli.

A co rok 1961 a Berlín?
To je také směšné. Do Berlína přijel v době, kdy už bylo rozhodnutí o postavení Berlínské zdi přijato. Osobně se domnívám, že zabránil třetí světové válce, protože naše tanky a tanky Američanů v té době mířily jedny na druhé. Ale díky tomu, že americký generál Clarke znal mého dědu z bitev z druhé světové války, se eskalaci podařilo zastavit a tanky se rozjely na opačné strany. Jsem přesvědčená, že nebýt toho, nikdo by neváhal stisknout tlačítko.

Padouch, nebo hrdina? ‚Spor o Koněva ukazuje, jak a proč se neumíme vyrovnat s minulostí,‘ říká Jiří Padevět

Číst článek

Tabulka také zmiňuje rok 1968 v Československu…
Výzvědná akce v Československu v roce 1968, to je úplný nesmysl. Československo bylo jednou ze zemí Varšavské smlouvy. Proč bychom tam jezdili dělat výzvědnou misi, když jsme pořádali společná cvičení a měli jsme mapy s vyznačením každého domu? Proč by se delegace generálů sovětské armády v čele s Moskalenskem a Koněvem zabývala výzvědnou činností, když bylo všechno známé i bez toho? Pokud by Československo bylo zemí NATO, pak bych tomu rozuměla, ale vždyť jsme měli jednu společnou armádu. Pokládám to tedy za nesmysl, ale vaši historici si myslí něco jiného.

Kdosi snad naopak psal o tom, že vašeho dědu překvapilo, když se vojska vydala na Československo. Pamatujete si vy na tehdejší události?
Já si dobře pamatuju tehdejší události a nemohu říct, že by byl děda překvapený. Uvědomoval si, že k něčemu dochází, ale v té době už byl v důchodu a neúčastnil se žádných debat. Vojáci jsou lidé ambiciózní a rozhodně nepotřebovali nějakého maršála Sovětského svazu v penzi. Nikdo ho nikam nezval a nic s ním nekonzultoval.

Na druhou stranu mi tehdy bylo 13 let, takže si nepamatuji úplně všechno, pokud jde o jeho vztah k Československu a tehdejším událostem. Pamatuji si ale, že se tehdy vrátil poměrně zaražen. Během své cesty se totiž dozvěděl o metalurgickém závodě nedaleko Prahy, který se jmenoval po něm, deska s jeho jménem ale byla sejmuta a roztavena.

Souvisí nějak jeho účast v té delegaci s těmito událostmi v daném závodě?
Ne. Do delegace ho podle mě pozvali proto, aby se setkal se svými přáteli, bojovníky ve zbrani. Rozumím tomu tak, že lidé v delegaci měli přemluvit tamní soudruhy, aby ovlivnili Dubčeka a přece jen se vrátili do lůna socialismu, jak plánoval Brežněv.

Vy osobně znáte někoho z českých aktivistů, kteří chrání sochu a nechtějí její přesun? Seznámili jste se někdy?
Přes facebook se na mě obrací hodně přátel z Česka i nejrůznější skupiny, ale čtu tyto zprávy jen ve strojovém překladu, nemohu se k tomu tedy vyjádřit. Všem jim děkuju. Jsou to velmi vřelá slova, lidé děkují mému dědovi a jsou proti přesunu jeho památníku. Kromě toho mi píšou samozřejmě i Rusové žijící v Česku.

Říkala jste, že ruské velvyslanectví s vámi vůbec není v kontaktu. Nicméně vyjádřil se k tomu taky ruský ministr kultury Vladimir Medinskij, který kritizoval starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře. Co říkáte na jeho slova?
To nemohu komentovat. Je to ministr kultury, který má svůj úhel pohledu.

Byli jste ale jako rodina rádi, že se k tomu vůbec někdo vyjádřil?
Víte, tohle všechno se odehrálo 22. srpna, kdy to také mělo být okomentováno. Všichni si ale dali načas a začali se tím zabývat až kolem 5. září. Myslím, že bylo potřeba vystoupit v době, kdy k tomu došlo, zřejmě se ale domnívali, že nejde o významnou událost, že to opět přejde.

Ruské ministerstvo zahraničí už uvedlo, že na přesun přijde odpověď. Taky například poslanec Jednotného Ruska Vitalij Milonov mluvil o tom, že by Rusko mělo vůči Česku zavést ekonomické sankce. Jak hodnotíte všechny tyhle kroky?
Já jsem člověk, který se narodil v Sovětském svazu, kde jsem také studovala historii a velmi dobře si pamatuji vztah Polska, Česka a dalších zemí k úloze Rudé armády na vítězství nad fašismem. Dnešní tendence srovnávat Hitlera a Stalina neuznávám. Ale to, k čemu vyzývají členové našeho parlamentu, už posuzovat nechci. To je jen politika. Mě znepokojuje jediná otázka – aby místo, kam sochu přenesou, bylo důstojné, nebo aby zůstala na původním místě. To je vše.

Ivana Milenkovičová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme