Víře lidí v konspirační teorie nahrává politická a ekonomická nejistota, upozorňuje antropoložka

Marie Heřmanová, antropoložka, která se zabývá sociálními sítěmi. Dobrý den.
Dobrý den.

Vpád příznivců Donalda Trumpa do Kongresu minulý týden oživil debatu o roli sociálních sítí a internetu v politické aktivizaci lidí a také v tom, jakým způsobem se šíří konspirační teorie. Protože právě těmi se zaštiťovali mnozí z těch, kdo do Kongresu pronikli. Zvláštní roli mezi těmito teoriemi hraje konspirace nazývaná QAnon Co je to za hnutí? Můžeme ho popsat?
Hnutí QAnon pod sebe nasálo všechny další možné různé menší konspirační teorie. Je to nějaké tvrdé jádro, ale spousta lidí se doslechla o nějaké jeho částí nebo něčem, co s ním souvisí. Takže když teď popíšu ten základní příběh, zdá se hrozně absurdní a bizarní. Je důležité zdůraznit, že to je právě jen to jádro, na které se pak nabaluje spousta dalších věcí, které mnoha lidem už mohou dávat smysl. Samotný QAnon můžeme datovat někdy zhruba od podzimu 2017, kdy se objevila první zpráva anonymního uživatele, který si říká Q, na diskusním fóru 4chan. Předstíral, že má bezpečnostní prověrku, přístup k nejutajenějším informacím a pohybuje se okolo prezidenta Trumpa. Do vláken různých diskuzí začal postovat takové hodně enigmatické zprávy, které dohromady skládaly příběh o něčem, čemu v angličtině říká „deep state cabal“. Mohli bychom to mohli třeba jako stínové spiknutí elit. Základem toho příběhu je, že ty elity jsou zapojeny do nějakého kruhu, který pašuje malé děti a organizuje obchod s bílým masem. Prominentní roli v něm hraje Hillary Clintonová a lidé jako George Soros, Bill Gates i bývalý prezident Obama. To je tedy ten základní příběh. Zajímavá je právě logika „existence“ spiknutí elit. Ale vážou se k tomu všechny možné další příběhy o hrozných, strašlivých věcech, které se nám světové elity snaží způsobit. Aktuálně třeba pandemii nemoci covid-19.

Jsou za tou konspirační teorií nějací konkrétní lidé? Vy jste zmiňovala, že ten „zakladatel“ známý není, ale dá se říct, kdo jsou ty hlavní osoby, které ten kult sdružuje?
To se právě úplně říct nedá. Za přezdívkou Q může být klidně i žena nebo víc lidí. Celé to vzešlo z logiky toho, co už třeba konkrétně na 4chanu předtím fungovalo. Jednak je to samozřejmě politicky velmi extrémní prostředí, otevřeně nacistické, rasistické a koluje nebo živí se tam spousta různých antisemitských konspiračních teorií, které známe už 40 let. Takže to byl spíš někdo, kdo poskládal do nějakého koherentního příběhu existující informace a napostovala je do prostředí, kde pro ně už existovalo publikum. Já bych si osobně tipla, že je to spíš skupina lidí než třeba jenom jeden člověk. Důležité je, že se toho potom chytly nějaké osoby v tom mainstreamovém prostoru. Zase je tam postupné šíření té informace - nejdříve jsou to lidé, kteří se třeba už pohybují na YouTube, mají už poměrně velký počet odběratelů. Ale pořád jsou to lidé z radikální alt-right scény. Za mě je podstatné, že potom i samotný prezident Donald Trump občas použil některý hashtag, začal šířit nebo třeba retweetovat některé ty účty, které se věnovaly šíření QAnon konspirace. Chytly se toho i známé osobnosti, třeba i z okruhu prezidenta Trumpa. Ten hlavní krok do mainstreamu se odehrál právě i na podzim s volbami, ze kterých vzešlo několik zástupců v Kongresu, kteří předtím otevřeně propagovali QAnon. Nefiguruje tam jedna hlavní osoba. Ale je to to postupné putování mediálním prostorem.

Lze z hlediska antropologie vysvětlit, co lidi na tomto typu teorií a konspirací tak přitahuje? V čem oslovují lidskou mysl nebo uvažování, že získávají takovou důvěru a následně popularitu? Popularita hnutí QAnon vzrostla po celém světě a šíří se i za hranice Spojených států. Čím to je?
Určitě neexistuje jednoduché všeobjímající vysvětlení, abychom mohli říct: „Tak to je.“ Protože pak by bylo i jednoduché řešení, jak se toho zbavit, které samozřejmě nemáme. Určitě existuje spousta psychologických vysvětlení - třeba typy osobnosti, které ke konspiračnímu myšlení mohou být náchylnější. Různá vysvětlení spojuje, že konspirační teorie jsou na vzestupu ve chvíli, kdy panuje nějaká obrovská nejistota a kdy zároveň existují různá možná vysvětlení. To můžeme dokázat i pohledem do nedávné historie. Obrovská vlna konspiračních teorií se vzedmula okolo 11. září třeba. Logicky, protože to je událost, která vytvoří obrovskou nejistotu a žádá si vysvětlení…

Největší kouzlo konspiračních teorií tkví v tom, že nabízejí právě vysvětlení. Když se podíváte na dnešní dobu, na to, jak naše životy ovlivňuje pandemie, na to, co se zároveň děje na politické úrovni, tak je to vlastně série různých selhání na různých úrovních toho systému. Čteme o nich v médiích, to, diskutujeme na akademické úrovni… Je to velmi komplexní problém. Neexistuje tam žádný viník, na kterého bychom mohli ukázat. Ale konspirační teorie, QAnon je toho úplně excelentním příkladem, nabízejí vysvětlení. To není: „Žijeme v systému, který ne úplně funguje, který na některých místech selhává, který možná vyžaduje, abychom začali fungovat jinak.“ QAnon říká: „Tady existují opravdoví ´bad guys´, tady je někdo, na koho my můžeme ukázat prstem. Když se nám podaří se tady těch lidí zbavit, ten problém vyřešíme. A ve skutečnosti nám nic nehrozí.“

Ta teorie ale velice často nabízí vysvětlení, které, když se nad ním člověk zamyslí s odstupem,  nedává smysl. Typu, že Hillary Clintonová ve sklepě pizzerie ve Washingtonu znásilňuje malé děti a prodává je někam do otroctví. Proč jsou lidi ochotní tomu věřit?
Teď jste zmínila tu slavnou aféru Pizzagate, která se často označuje jako jeden z přímých předchůdců právě hnutí QAnon. Americký výzkumník Ethan Zuckerman říká, že je to „politics of the unreal“ - způsob myšlení, který z něčeho neskutečného udělá tu jedinou realitu. A uvnitř té reality potom nesmyslné věci začnou dávat smysl. Ale je hrozně zajímavá ta otázka, jak se člověk dostane z nějaké běžné každodenní pozice až k tomu, že opravdu věří, že Hillary Clintonová jí malé děti. U všech konspiračních teorií je důležitý moment, kdy se ve vás nejistota nakupí tím způsobem, že potřebujete nějaké vysvětlení. Pak třeba přijdete na nějakou část toho narativu a máte takový ten „aha moment“: „Aaa, tady mi konečně něco začalo dávat smysl. Tady existuje něco, co vysvětluje, proč já se tak cítím, co vysvětluje všechny moje nepříjemné pocity.“ Následně do toho vstoupí sociální sítě, protože když se podíváte na jedno video, které třeba vysvětluje, proč to možná s covidem není tak, jak nám elity tvrdí, algoritmus okamžitě začne nabízet další a další a další videa. Dostáváte se postupně do spirály, kdy věci do sebe začnou zapadat. A najednou máte pocit prozření, který je hodně důležitý. Dokonce hnutí QAnon používá výraz „The Awakening“ - prozření toho, jak se věci mají. To se za nějaké životní situace může docela snadno stát každému. Protože ten pocit, že to dává smysl, je strašně úlevný.

Dá se říct, že některá ze sociálních sítí je pro šíření dezinformací a konspirací obzvlášť vhodná? A existují skupiny, kde se třeba konspirace a dezinformace šíří obzvlášť dobře?
Asi se nedá říci, že by nějaká ze sociálních sítí byla vhodnější než jiná. Obecně prostředí sociálních sítí a jejich algoritmy mohou šířená konspiračních teorií významným způsobem podporovat. Když se podíváme, kde většina konspirací vzniká, tak jsou to specifické komunity a fóra, právě jako je třeba 8chan, 4chan. Trošku se bojím použít slovo „okrajové“, protože právě vidíme, kam až se informace mohou dostat. Následně se to dostane na Reddit, tam funguje mnohem širší skupina lidí. A z Redditu to většinou putuje na YouTube, Twitter, Facebook, Instagram. Na těch fórech jsou specifické skupiny lidí, které vyhledávají specifické informace. Na Facebooku už se vše dostane k široké veřejnosti. Ale problém je, že jak Facebook, tak Instagram, tak v zásadě You Tube i Twitter mají nastavené algoritmy na co nejdelší udržení naší pozornosti. Takže když kliknete na něco, co dokoukáte do konce, okamžitě se ukáže další věc, kterou zase dokoukáte do konce. Algoritmus do toho vstupuje s nějakou svojí vlastní agendou. A to je ten, nevím, jestli problém, ale princip, proč se to na sociálních sítích šíří tak dobře a tak rychle. Koneckonců tam takhle fungují nejen konspirace.

Vy jste se ve své akademické práci zabývala konkrétně Instagramem. Dá se říct, které skupiny jsou mezi těmi příjemci, nebo co jste zjistila v souvislosti s touto konkrétní platformou?
Instagram je ve spojení s hnutím QAnon vlastně strašně zajímavý. Tradičně byl považován za sociální síť, kde se příliš neřeší politika, ale spíše každodenní život. Hodně se tam prosazují celebrity, které se zabývají módou nebo make-upem. Zkrátka šlo většinou o apolitický prostor. QAnon tam ale získal poměrně širokou základnu podporovatelů a podporovatelek. Americký výzkumník Marc-André Argentino tomu říká „pastel QAnon“. Jde o typicky instagramové posty v pastelových barvách, které zároveň ale šíří hashtagy a narativy spojené s hnutím. To propojení je zajímavé, protože na Instagramu se pohybuje docela velká skupina lidí, kteří se věnují třeba józe, wellness nebo zdravému životnímu stylu. V této cílové skupině je QAnon poměrně hodně úspěšný. Což zase na první pohled může vypadat nelogicky, ale různé výzkumy a studie ukazují, proč určité aspekty tohoto způsobu přemýšlení, který může i trochu přesahovat do nějaké new age spirituality, s konspiračními teoriemi souzní. Jedná se totiž také o způsob přemýšlení zaměřený na kontrolu nad vlastním životem. Dochází v něm taky k probuzení, prozření té vyšší pravdy, k nedůvěře v ty velké tradiční instituce. Třeba v ezoterické komunitě, která je propojená dost často s jóga a wellness komunitou, jsou to takové základní kameny. Takže to není až tak velký skok k nějaké konspiraci, jako je QAnon. Na tom se právě ukazuje, jak chytře to bylo vymyšlené. Příběh, na kterém Q postavil svůj původní narativ, stojí na pašování dětí. To silně rezonuje třeba mezi matkami malých dětí, mama bloggerkami, což je velmi silná skupina na Instagramu. Nikdo přeci nemůže říct, že to je v pořádku, že jo. Pašování dětí a obchod s dětmi nejsou akceptovatelné. Když slyšíte, že se něco takového děje, máte potřebu se vůči tomu vymezit.

Přepadení Kongresu mělo jednu z hlavních postav – Jakea Angeliho. Muže s rohy a s kožešinovou čepicí na hlavě, kterého média označovala za vikinga nebo za rohatého. Ten je teď ve vazbě ve Spojených státech. A právě z vazby si vyžádal o organicky vypěstované jídlo. To mnohé překvapilo a bylo to zdrojem mnohých komentářů třeba právě na sociálních sítích, na Twitteru. Ale v souvislosti s tím, co říkáte, ta informace vlastně už tak překvapivá není…
Ne, nepřekvapuje mě to vůbec. Tam to propojení je a existuje. Obecně propojení té americké alt-right scény s určitým druhem spirituality je docela známá, prostudovaná věc. Souvisí s tím, že ultrapravicová scéna se velmi často odvolává na takové novopohanství, které vzývá árijské předky. Stejně jako u evropského nacismu, hitlerovského nacismu, který se také odvolával na severskou mytologii. Odkazuje se na úctu k předkům. Ta se zase spojuje s úctou k půdě přírodě. Takže se na to hrozně dobře dají navázat i modernější spirituální hnutí.

Ve Spojených státech tuto chvíli experti varují, že z okrajových konspirací se začíná stávat mnohem šířeji sdílená realita. Čeho jsme to vlastně svědky? Jsme svědky toho, že ty konspirace se opravdu začínají stávat mainstreamem?
Ano. Ale co je potom ten mainstream, že jo… Ve chvíli, kdy se z toho stane mainstream, už to není konspirace. Ale určitě se to děje. Mně se líbí výraz, který použila jedna americká novinářka v magazínu Vice. Psala o konspirační singularitě. Popisovala, jak se konspirační teorie, které původně fungovaly zvlášť přesně v nějakých koutech internetu, krásně spojují a propojují do jedné. QAnon pod sebe pohltil antiočkovací konspirační teorie, teorie o mimozemšťanech a podobně. Právě pandemie covid-19 je přesně zdrojem obrovské nejistoty. Očkování proti covidu se může propojit s antiočkovací agendou, dá se propojit do narativu, že je to způsob, jak kontrolovat populaci apod. V akademických kruzích se diskutuje o změně paradigmatu. Jsme v situaci, kdy racionální vědecké paradigma úplně už nestačí na to, aby vysvětlovalo všechno, co se okolo nás děje. Takže můžeme vidět i nějaký příklon k intuitivnímu náboženskému myšlení. Do toho bych asi zase tak úplně nezabrušovala, protože je to spíš něco, nad čím se můžeme zamyslet, než že bychom mohli říct: „Tak to je.“ Popularita konspiračních teorií ale trochu ukazuje tímto směrem.

Už jste narazila na působení odcházejícího prezidenta Donalda Trumpa na sociálních sítích. Jak zásadní roli v tom posunu nebo ve zdomácnění konspiračních teorií v  mainstreamovém prostoru sehrál? Třeba tak, že se od konspirací na svém twitterovém účtu veřejně nedistancoval, dokonce mnohé dál propagoval a vlastně je šířil.
Zásadní. Protože to můžou být konspirační teorie, ale i jakékoliv okrajové myšlenky, radikální extremistické politické ideje. Do mainstreamu je dostane to, když se jich chopí nějaký názorový vůdce, který tam má publikum a vytvořenou pozici. Tím, že najednou řekne: „Na tomhle by možná něco mohlo být,“ postupně je tímto způsobem může začít legitimizovat.

Podobným způsobem právě zafungovaly třeba instagramoví influenceři. Lidi, kteří už měli vybudované publikum se stovkami tisíc followerů. Lidi, kteří mají nějakou autoritu a jsou schopni svoje publikum oslovit. To je naprosto zásadní krok k mainstreamu a bez toho by se to dít nemohlo.

Facebook i Twitter minulý týden prezidentu Trumpovi účty zablokovaly. Je to adekvátní řešení, když to bereme perspektivou snahy zastavit šíření konspiračních teorií?
Všichni odborníci se v tuto chvíli shodnou, že se to mělo stát dávno. Je to taková jako kapka v moři, přišlo to hrozně pozdě a reaguje se průšvih, místo toho, aby se mu předešlo. Na druhou stranu si myslím, že to odkazuje k širší debatě o regulaci obsahu sociálních sítích, která je mnohem složitější a vede se už dlouho. A ve které, myslím, jsme zaspali na mnoha různých úrovních. Problém je, že Twitter i Facebook pořád předstírají, že jsou to jen platformy, které něco zprostředkovávají a v podstatě nepřebírají odpovědnost za obsah, který se na nich ocitá. Jestli by to měly dělat, jakým způsobem, kdo je k tomu může donutit, to je opravdu velmi složitá otázka se spoustou politických otazníků. Já ty odpovědi nemám, ale je úplně evidentní, že debatu jsme měli začít vést před 10 lety. Ne dnes, když už je pozdě.

Zmínili jsme, že konspirační teorie se v tuto chvíli neomezují jen na Spojené státy, ale šíří se i za hranice, včetně těch českých. Poukazovala jste třeba na tvrzení, že pandemie koronaviru je podvod, že vakcína může způsobovat například neplodnost žen. Všechno to jsou nepravdivá tvrzení. Co se z toho amerického příkladu dá vzít jako referenční bod pro to, co se děje tady v ČR a co by se třeba mělo dít ohledně snahy zamezit šíření lží a dezinformací?
My už máme vlastní příklad toho, co se stane, když někdo propadne těm dezinformacím a konspiračním teoriím. A to je pan Jaromír Balda, důchodce, který skončil ve vězení, protože se v podstatě pokusil spáchat teroristický čin, který naštěstí nikomu neublížil. To byl přesně ten příklad člověka, který se ve spirále dezinformací ocitl tak hluboko, až měl pocit, že jiná cesta ven z toho není.

Je trošku problematické srovnávat české a americké prostředí. V tom Americe hraje obrovskou roli extrémní polarizace mediálního trhu. U nás se to i podle průzkumů úplně neděje. Pořád máme nějaké víceméně společně sdílené zdroje informací, třeba veřejnoprávní média. Samozřejmě i jejich pozice se mění, nedůvěra ve společnosti vzrůstá, ale pořád nějakým způsobem svou funkci plní. Český mediální trh je navíc příliš malý na to, aby na něm vznikly úplně oddělené bubliny. Musíme si z toho vzít poučení. Konspirace prostě naplňují nějakou potřebu, která ve společnosti existuje a odpovídají na tu nejistotu způsobem, jakým nic jiného odpovědět nedokázalo. Musí zmizet příčiny té nejistoty. Neříkám, že zmizí pandemie covidu, to se nestane. Ale ta příčina může být i extrémní nedůvěra lidí, že to někdo dokáže vyřešit. Jediný způsob, jak tomu čelit, je mít důvěryhodné instituce, důvěryhodná média, důvěryhodné politiky, kteří v nás budou vzbuzovat pocit, že ví, co dělají, a jsou schopní na tu situaci reagovat. Tady narážíme na problém, jak to zařídit, vyřešit. Na to samozřejmě odpověď nemám.

Když sledujete debatu, kterou toto vše vyvolává třeba i v akademických kruzích, dá se říct, v jakém momentu v tuto chvíli jsme? Jak nebezpečný trend nebo okamžik celá tato chvíle představuje?
Teď to spíš berte jako domněnku, ale náš mediální trh se třeba s tím americkým prostředím opravdu srovnávat nedá. V tuto chvíli z určitého hlediska funguje vlastně v něčem i lépe, třeba i proto, že je menší. Možná jsme byli hodně blízko průšvihu extrémní polarizace společnosti třeba v době migrační krize, kdy i spousta prominentních politických figur šířila dezinformace. Často se toho účastnil třeba právě i prezident. A tam jsem opravdu sledovala ten velmi, velmi rychlý sešup. Co se týče té současné situace, tu teď úplně nedokážu posoudit. Ale myslím si, že varovným signálem by mělo být i procento lidí, které odmítá očkování proti COVIDu a i třeba samotnou závažnost té nemoci. Tam by mělo probíhat neustálé vysvětlování, protože to budování důvěry u lidí selhalo. A do jisté míry už může být pozdě.