Korejští veteráni si připomínají 60. výročí od začátku války

Před šedesáti lety začala Korejská válka. Komunistická armáda Severu podporovaná Čínskou lidovou republikou a Sovětským svazem tehdy chtěla obsadit demokratický Jih.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Korejští váleční veteráni Rym a Sin Duck Yong | Foto: Robert Mikoláš

Díky zásahu jednotek OSN, vůbec prvnímu v historii, k tomu ale nedošlo. Smutné výročí agrese si dnes připomínají i váleční veteráni, kteří doufají, že podobná tragédie se už nebude opakovat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Roberta Mikoláše z Korejského poloostrova

„Dlouho jsme Korejskou válku označovali jako zapomenutý konflikt, protože když jsme se vrátili domů, nikdo nás nevítal, nepořádaly se žádné přehlídky a různé obřady, jako tomu bylo po skončení 2. světové války. Prostě jsme přijeli zpět, odešli na naše farmy, do továren, oženili se a měli děti. A také jsme částečně na prožité hrůzy zapomněli," prohlásil v Soulu přesně před rokem, u příležitosti 59. výročí začátku Korejské války jeden z jejích účastníků, tehdejší velitel americké čety Bill Mac Swain.

V sále mu naslouchaly desítky Jihokorejců, kteří spolu s Američany a příslušníky armád dalších 15 zemí bránily svobodu před komunistickým agresorem. A mezi nimi i dnes dvaaosmdesátiletý Rym:

„Konflikt způsobil mnoho utrpení. Vojáci samotní možná vnímají boje jinak než obyčejní lidé, pro které jsou tragédií. V každém případě už ale žádnou další válku nechceme. Nechápu, jak po ní někteří stále doslova žízní. Kdyby se na Korejském poloostrově rozhořel nový konflikt, vzpamatovávali bychom se z toho dalších nejméně 50 let," říká válečný veterán Rym, který před šedesáti lety stál v první linii v okamžiku, kdy komunistická armáda 25. června 1950 k překvapení všech zaútočila.

O tři dny později dokonce dobyla metropoli Soul, a jak se Rym později - když jednotky OSN hlavní město znovu získaly zpět - dozvěděl, při ostřelování zahynuli i jeho rodiče. Jak přiznává, po podepsání Dohody o příměří na konci července 1953 proto měl smíšené pocity: na jedné straně ztráta rodičů, na druhé vítězství a uchování svobody.

„Po válce jsem založil malou továrnu. Vyráběli jsme textilní oděvy, chtěl jsem totiž pokračovat v rodinné tradici a zužitkovat, co mne naučil můj nebožtík otec. Na přelomu 50. a 60. let se nám konečně začalo dařit, a když jsem podnik před dvaceti lety předával svým dvěma synům, měl jsem být nač hrdý. Dnes tak mám čas na to, abych se více mohl věnovat veřejným věcem," svěřuje se a dodává, že nejraději by pomáhal Severokorejcům, tedy obyčejným lidem, kteří i 60 let po válce žijí v neuvěřitelných podmínkách, zatímco jejich vládci si užívají luxusu:

„Většina obyvatel KLDR žije v naprosté chudobě. Snažíme se, aby mohli chodit do školy a naučili se i nějakému řemeslu. Samozřejmě bychom byli radši, kdyby mohli vyrůstat ve svobodné společnosti, než aby slepě následovali jejich vůdce. Režim Kim Čong-ila kontroluje a hlídá i jejich myšlení, jsou jeho otroky," myslí si 82tiletý Rym. Je ale realistou a v brzké sjednocení Korejského poloostrova nevěří. Jedno však prý ví jistě, tedy že jeho obyvatelé si už žádnou další válku nepřejí.

Robert Mikoláš, Igor Maňour, Václav Rojík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme