Češka z Tchaj-wanu: Koronavirus tu berou vážně, díky včasným opatřením jsou otevřené školy i obchody
První případ nákazy koronavirem se tam objevil už v lednu, masivnímu šíření se ale Tchaj-wan dokázal ubránit. „Zcela zásadní byla opatření zpočátku epidemie, kdy vláda striktně uzavřela hranice, ještě než se virus stihl šířit,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Karolína Janoušková, studentka oboru Biotechnologie léčiv na VŠCHT, která je od února na Tchaj-wanu na stáži. Důvodů, proč se Tchaj-wan stal v boji s epidemií vzorem, je ale podle ní víc.
Na Tchaj-wan jste přiletěla začátkem února, kdy už se zde objevily první případy nákazy. Zvažovala jste vzhledem k situaci, jestli odletět?
Samozřejmě jsem o tom hodně přemýšlela a hlavně moje rodina byla trochu ve stresu, ale říkala jsem si, že se to každou chvíli může rozšířit dál i do Česka. Těsně před mým odletem se totiž první případy koronaviru objevily i v Británii, Francii a Německu. Rozhodla jsem se tedy, že poletím a od 10. února jsem tady. Přesvědčilo mě i to, jak k epidemii přistupovala vláda na Tchaj-wanu, která to od počátku řešila opravdu seriózně.
Na Tchaj-wanu se rozběhly ligové soutěže, fanoušky v hledišti nahradili roboti a figuríny
Číst článek
Tehdy ještě v Česku žádní nakažení nebyli, první případy se objevovaly jen v rámci Evropy. Překvapila vás tehdy některá protiepidemická opatření, když jste na Tchaj-wan přiletěla?
Epidemie moji cestu na Tchaj-wan hodně ovlivnila. Původně jsem měla přestupovat v Hongkongu, ale asi tři dny před odletem mi zrušili letenku, protože se v Hongkongu virus v tu dobu hodně šířil a úřady nevěděly, kdo je zdrojem nákazy. Nejprve tedy zakázali vstup na Tchaj-wan lidem, kteří byli v pevninské Číně, pak se to ale stupňovalo a zakázali i vstup lidem z Hongkongu i těm, co tu jen přestupovali. Nakonec jsem proto letěla přes Dubaj. Už během letu se mě ptali, jestli jsem byla v posledních 14 dnech v pevninské Číně – pokud bych byla, musela bych jít po příletu na Tchaj-wan na 14 dní do karantény.
Jak vypadala opatření na letišti, když jste přistála na Tchaj-wanu?
Když jsem přiletěla do hlavního města Tchaj-peje, na letišti byly termokamery i zdravotnický personál – snažili se už na letišti zachytit cestující, kteří vypadali, že jim není dobře. Další opatření tam ale nebyla. Jen se mě znovu ptali, jestli jsem nebyla v Číně.
Když jsem přijela na kolej, změřili mi teplotu a ptali se mě, jestli jsem letěla přes Hongkong nebo Macao. Někteří studenti totiž přestupovali právě v těchto městech, proto byli trochu ve stresu, jestli přijedou a hodně to hlídali.
Tchaj-wan, který si vysloužil obdiv ostatních zemí za to, jak rychle a účinně dokázal na šíření nového koronaviru zareagovat. Z čeho přesně by si ostatní země měly vzít příklad? Jak opatření na místě vypadají?
Myslím, že zcela zásadní byla opatření na začátku epidemie, kdy vláda striktně uzavřela hranice, ještě než se virus stihl rozšířit. Z Wu-chanu a pevninské Číny se lety zakázaly velice brzo, od té doby ale přicházejí další nová opatření. Bylo zajímavé sledovat, jak se seznam rizikových zemí rozšiřoval. Na začátku to bylo tak, že každý, kdo z těchto zemí přiletěl, musel na 14 dní do domácí karantény, pak ale došlo k úplnému zákazu vstupu cizinců do země a momentálně je to tak, že Tchajwanci se mohou vrátit, musí ale povinně do karantény. Protože jde o ostrovní stát, hranice se dají zavřít snadno.
Spíš než do boje proti koronaviru režim investuje do propagandy, říká Čech, který se vrátil z Íránu
Číst článek
Poměrně malý počet případů je pak podle mě dán také přístupem místních lidí – mají zkušenosti s tím, co je virová epidemie a sami se chtějí ochránit. Zároveň jsou tu všude vyvěšené informační letáky, které připomínají nošení roušek, hygienu i dodržování vzdálenosti mezi občany.
Situace je tu dobrá také díky tomu, že za současné vlády dochází k ochabování politických vztahů s Čínou – dozvěděla jsem tady, že od září je pohyb z Číny na Tchaj-wan mnohem nižší. A klíčový je také velký počet dostupných testů na koronavirus, kdy lidé s příznaky nemusí na testy čekat.
Někteří tchajwanští představitelé kritizují také to, jak Světová zdravotnická organizace zvládá současnou pandemii i to, že Tchaj-wanu nebylo umožněno stát se členem Světové zdravotnické organizace. Ostrov totiž zástupci WHO považují za součást Číny. Zaznamenala jste podobné nálady v tchajwanské společnosti?
Ano, bavila jsem se tu s několika Tchajwanci, kteří kritizovali Světovou zdravotnickou organizaci. Tchaj-wan údajně už na začátku doporučoval některá opatření proti šíření epidemie, WHO na to ale nedbala. Takže určitě lidé tento postup kritizují a často se toto téma objevuje také v místních zprávách.
Zmiňovala jste, jak tchajwanské úřady hlídají přílety ze zahraničí. Vnímáte nějakým způsobem to, že by lidé na Tchaj-wanu měli strach z případné nákazy od cizinců? Pociťujete to i vy sama?
Nemám pocit, že by ze mě měli strach jako z potenciálního šiřitele – hodně pomáhá, když má člověk roušku. Minulý týden jsem ale cestovala do hlavního města, které jsem si chtěla prohlédnout, a sháněla jsem tam ubytování. Dvakrát mi ale rezervaci zrušili, protože si asi mysleli, že jsem turistka, a báli se, že můžu být šiřitelem nákazy. Nevěděli, že už jsem na Tchaj-wanu nějakou dobu. To bylo jedinkrát, co jsem cítila, že ze mě možná mají strach.
Termokamery, samolepky, dotazníky
Jak viditelná tedy jsou opatření v běžném životě? Měří vám teplotu například při vstupu do školy?
Pokud bych popsala svůj běžný den, ráno před vstupem do školy mi nejdříve změří teplotu. V každé budově je otevřen jeden hlavní vstup, kde je služba pro měření teploty, a ostatní vstupy jsou zavřené. Pokud člověk nemá teplotu, dostane nálepku, která má každý den jinou barvu – dneska mám třeba fialovou. Ta má sloužit k tomu, aby vás nemuseli měřit pořád dokola.
‚Psal jsem čtyřikrát a nikdo neodpověděl, až teď.' Jak vypadá snaha českých firem dodat státu pomůcky?
Číst článek
Kromě toho máme studentské karty, které musíme vždy „odpípnout“. Tím zkontrolují, jestli máme vyplněné všechny dotazníky, v nich čas od času zadáváme, jestli nemáme nějaké symptomy a musíme poskytnout informace o naší cestovatelské historii, jestli jsme nebyli v zahraničí nebo v kontaktu s někým, kdo byl v domácí karanténě nebo byl nakažený, případně projevoval symptomy.
Až když tohle všechno zkontrolují, pustí nás do školy. Když pak znovu vstupujeme do budovy, musíme ukázat nálepku a znovu si pípáme studentskými kartami. Někde mají i termokamery, tam se musíte na zhruba tři vteřiny zastavit, aby vás změřili, a pokračujete dál. Takhle to je například v hlavním městě, pokud chce člověk vstoupit do metra, na vlakových nádražích, při vstupu do muzeí nebo u obchodních center a teplotu měří i některé lepší restaurace. Systém s nálepkami a termokamerami pak funguje také při vstupu na koleje.
Tchaj-wan tedy nezavřel školy, ani nákupní centra, ale hlídá se teplota lidí u vstupu?
Slyšela jsem, že v některých školách měli pozitivní případy a tam vyučují online. Na naší univerzitě pak zavedli výuku přes internet při účasti nad 100 osob, ostatní přednášky a kurzy ale probíhají normálně. Situace se nicméně každý den vyvíjí a je možné, že se to bude měnit.
Jinak se zrušila také spousta veřejných a sportovních akcí a jsou zavřená také divadla nebo opera. Od tohoto týdne je také povinné nosit roušky v hromadné dopravě – bez toho vás dovnitř nepustí. I když je pravda, že většina lidí je nosila i předtím, takže to větší změna není, teď za to ale hrozí pokuty.
Kde všude tedy Tchaj-wanci musí nosit roušky?
Právě jen v dopravních prostředcích, ale většina lidí nosí roušku pořád, protože se chtějí sami vzájemně ochránit.
V Česku se od počátku epidemie řeší nedostatek roušek a dalšího vybavení. Jak na tom Tchaj-wan v tomto ohledu?
Určitě je na tom podstatně lépe než Česká republika. Třeba dezinfekční prostředky se dají běžně koupit v lékárnách a někdy i v supermarketech. Problém není ani s rouškami, což je dáno i tím, že lidé jsou lidé zvyklí je nosit, mají je proto doma. Pokud někomu dojdou, může si v lékárně po předložení občanského průkazu opatřit celkem tři roušky na týden. Podle toho, jestli má na konci sudé, nebo liché číslo, si pro ně chodí buď v pondělí, středu nebo pátek, anebo v úterý, čtvrtek a v sobotu. Tím se snaží zabránit případnému zkolabování systému, roušek je ale stále dostatek.
V neděli si pak mohou pro roušku všichni. Jedna rouška stojí pět tchajwanských dolarů, což jsou asi čtyři koruny. Jsou velmi levné a může si je tedy koupit každý. Kromě lékáren se dají sehnat také v supermarketech nebo na trzích.
Nechali se zlákat levnými letenkami
Tchaj-wan využívá například mobilní telefony ke kontrole dodržování nařízených karantén. Víte, jak to funguje?
Ptala jsem se na to naší vyučující kurzu epidemiologie, která shodou okolností byla v karanténě. A probíhá to tak, že dvakrát denně se těmto osobám volá. Hovory jsou lokalizované a díky tomu zjistí, jestli je tento člověk skutečně doma, nebo ne. Pokud by nebyl, dostane pokutu.
Češka žijící v Baskicku: V Madridu je situace zoufalá, úřady byly nuceny přeměnit stadion v márnici
Číst článek
Proměnila se ta opatření v průběhu vašeho pobytu? Jsou přísnější než po vašem příletu, nebo naopak mírnější?
Určitě jsou opatření zpřísňována. Je to vidět i v kampusu, kam se zpočátku dalo vstupovat všemi vchody, teď jen jedním. Máme tu také menzu s několika restauracemi, kde je řada vstupů, celé se to ale musí obcházet, aby člověk prošel přes kontrolu. To na začátku také nebylo. Na stolech jsou pak mezi jednotlivými místy k sezení zábrany, při jídle tak člověk sedí v plastovém boxu, který ho dělí od ostatních strávníků a tím se eliminuje šíření viru. Zpřísňuje se i kontrolování teploty, které se na mnoha místech stává stále běžnějším.
Minulý týden tady byly prázdniny, hodně studentů se proto vracelo domů k rodinám a někteří si vyrazili i na výlet. V pondělí ráno ale vláda zveřejnila seznam 11 významných míst na Tchaj-wanu – jednalo se převážně o místa s tradičními night markety, kam Tchajwanci s nadšením vyrážejí za jídlem a zábavou, proto tam bývá hodně lidí. Pokud tam člověk byl, musel povinně do domácí karantény. Tento seznam zveřejnili zpětně, takže do karantény muselo nastoupit poměrně dost lidí, včetně mojí kamarádky původem ze Švédska, která se musela odstěhovat ze společného pokoje na koleji a nyní je v karanténě.
Je určitě dobře, že to lidé tady berou vážně, v současnosti je tu ale jen 380 potvrzených případů (k čtvrtečnímu odpoledni Tchaj-wan evidoval 380 nakažených, 67 vyléčených a pět zemřelých - pozn. redakce), v porovnání s jinými státy jsou tedy opatření podle mě velice přísná.
Učení bez počítače nebo internetu. Tisíce dětí mají po zavření škol ztížený přístup ke vzdělávání
Číst článek
Pokud to ale porovnáme s Českem, tady jsou opatření přísnější než na Tchaj-wanu – restaurace, školy i obchodní centra jsou zavřené…
Situace tady na Tchaj-wanu je dána i tím, že do poloviny března tu bylo jen zhruba 50 případů, pak ale počty nakažených narostly, protože Tchajwance nalákaly levné letenky do Evropy a jezdili všude po světě, kde se nakazili – například v Turecku, Německu, ale také v Česku. Nárůst počtu případů je tedy dán hlavně importem nákazy ze zahraničí, po příletu ale všichni museli do karantény – byli zachyceni už na letišti, nemohli to tedy šířit dál.
Momentálně čísla ukazují, že 87 procent potvrzených případů jsou právě importy ze zahraničí, ostatní se pak nakazili přímo na Tchaj-wanu.
Přestože se tady první případ objevil už 23. ledna, počet nakažených je v porovnání s jinými státy velmi nízký. Nákaza není tak rozšířená právě díky tomu, že se zde hlídají kontakty lidí mezi sebou a také díky přísné karanténě. Proto také není potřeba uzavírat obchodní centra, školy a další instituce.
Jak byste porovnala přístup lidí k epidemii v Česku a na Tchaj-wanu? Je vidět, že už s podobnými epidemiemi, jako byl SARS, zkušenosti mají?
Tchajwanci se snaží chránit, jak nejlépe dokážou. Nosí roušky, i když to není povinné, a nevyhledávají místa s větším počtem lidí, kde by se mohli nakazit. Berou to hodně seriózně. Nejsem sice v České republice, ale podle toho, co jsem slyšela a viděla, mám dojem, že to lidé zpočátku nebrali úplně vážně. Trvalo dlouho, než si uvědomili, jak moc riskantní situace je a jak snadno se virus šíří. Když se zavřely školy, studenti se dál potkávali a chodili do parku.
Je tu také vidět, že tu lidé hodně dbají na hygienu rukou, neustále všechno dezinfikují a podobně.
Pobyt si zřejmě prodloužím
V rámci výměnného studentského programu jste se dostala na stáž na univerzitě v městě Tchaj-čung. Je epidemie koronaviru také tématem na vaší univerzitě? Probíráte to v rámci vaší výuky?
Tím, že jsem na praktické stáži, mojí hlavní náplní není výuka, ale výzkum. Zapsala jsem si ale nějaké předměty navíc, mezi nimi i kurz epidemiologie a tam probíráme koronavirus pořád. Výuku máme jednou za týden a je zajímavé sledovat, jak moc se situace za těch sedm dní posune.
Kvůli koronaviru můžu skončit v dluzích, situace je extrémně vážná, říká Američanka bez pojištění
Číst článek
Dozvěděla jste se tam něco, co vás třeba zaujalo nebo překvapilo?
Často řešíme, jaká bude situace do budoucna – jsou to hlavně odhady epidemiologů, kteří se tím zabývají. Původní odhady byly takové, že epidemie bude narůstat a během května nebo června se začnou počty snižovat. Ale tím, jak se koronavirus celosvětově rozšířil, to vypadá, že se tento termín posune a bude to otázka mnohem delší doby.
Protože není žádná vakcína, bude se zřejmě muset začít s postupným promořováním obyvatelstva, aby si všichni prošli infekcí. Toto promořování ale musí být dostatečně pomalé na to, aby vše zvládal zdravotnický personál a nebylo to na úkor lidských životů. Tyto odhady pak počítají i s tím, že to bude běžná choroba, která se bude vracet každý rok jako chřipka.
Kdy plánujete návrat? Mění epidemie něco na vašich plánech pro návrat?
Původně jsem se měla vrátit na konci června, můj let ale zrušili a čekám, kdy budou nějaké lety zpátky. Momentálně jsou zavřené hranice a spoje do Evropy nejsou, takže uvidím, jestli bude možnost se do Česka dostat. Pak budu zvažovat i zdravotní rizika a jaká bude situace v České republice, protože tady je zatím opravdu bezpečno. Momentálně tedy spíš počítám s tím, že si pobyt tady budu muset prodloužit.
