Humanitární pracovník: Uprchlické tábory jsou pro šíření koronaviru ideální podhoubí. Situace je kritická

„Na jeden kohoutek s čistou vodou je tu 1300 lidí a není zde žádné mýdlo. Šestičlenné rodiny zde spí ve stanech, které mají maximálně tři metry čtvereční. To všechno vytváří pro šíření nemoci COVID-19 naprosto ideální podhoubí,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Tomáš Bendl z Lékařů bez hranic o kritické situaci v řeckých uprchlických táborech. Organizace proto apeluje na řeckou vládu, aby vypracovala krizový plán, zatím ale bez výsledku.

Rozhovor Lesbos Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nehygienické prostředí, neadekvátní sanitační zařízení a omezená lékařská péče – to všechno jsou faktory, které vysoce zvyšují riziko šíření viru, pakliže by mu byli obyvatelé táborů vystaveni | Foto: Anna Pantelia | Zdroj: Lékaři bez hranic

Řecko v současnosti eviduje přes 350 případů nákazy koronavirem. Minulý týden onemocněla také obyvatelka ostrova Lesbos, na kterém ve špatných podmínkách v táborech i mimo ně přebývají tisíce migrantů. Humanitární organizace včetně Lékařů bez hranic proto varují před rozšířením epidemie také do tamních uprchlických táborů. Můžete popsat situaci, jaká by v takovém případě nastala?
Na začátek bych rád řekl, že zatím nemáme žádný potvrzený případ onemocnění COVID-19 mezi lidmi, kteří žijí v tamních uprchlických táborech, ať už se bavíme o žadatelích o azyl, migrantech či uprchlících. Nicméně pokud by se tam nákaza objevila, největší problém je to, že uprchlické tábory jsou extrémně přelidněné a panují tam velice špatné hygienické podmínky. To platí zejména pro ostrov Lesbos a uprchlický tábor Moria, kde je v současnosti evidováno přes 22 tisíc osob, původní kapacita uprchlického tábora jsou ale necelé tři tisíce lidí.

Španělsko zaspalo. Opatření proti koronaviru přišla pozdě, nákaza se v zemi šíří rychleji než v Itálii

Číst článek

Tato situace vede například k tomu, že na jeden kohoutek s čistou vodou je tu 1300 lidí a není tam ani žádné mýdlo. Pěti až šestičlenné rodiny zde spí ve stanech, které mají maximálně tři metry čtvereční. Tohle všechno vytváří pro šíření nemoci COVID-19 naprosto ideální podhoubí, pokud by se zde nákaza objevila. Proto apelujeme na to, aby se tamní situace zlepšila, a upravujeme také naše vlastní aktivity v táborech tak, abychom se s tím v nejlepší možné míře dokázali vyrovnat, pokud by něco takového přišlo.

Jak konkrétně se na to snažíte připravit?
Tyto mechanismy neprobíhají jen v řeckých uprchlických táborech, ale i jinde, kde mají Lékaři bez hranic operace. Zaprvé je potřeba zavést screening pro situace, kdy se dělá například triáž. Zároveň potřebujeme mít nějaké izolační místnosti a mechanismy pro lidi, u kterých se případně onemocnění COVID-19 zjistí.

Taky je extrémně důležitá osvěta – to je často opomíjené téma. Nestačí, že budete lidem říkat, co mají dělat a jaké hygienické opatření je potřeba zavést. Je důležité, aby vám lidé věřili. Protože pokud nejsou přesvědčeni, že jako organizace či ministerstvo zdravotnictví jednáte v jejich nejlepším zájmu, opatření stejně nebudou dodržovat. Je tedy potřeba s nimi opravdu mluvit a vysvětlovat jim, proč jsou hygienická opatření nutná, a být nimi v kontinuálním kontaktu.

Bylo by vůbec možné za těchto podmínek epidemii v uprchlických táborech dostat pod kontrolu?
Pokud by se tam hygienické podmínky nezlepšily, je to upřímně velmi nepravděpodobné. Proto jsme jako Lékaři bez hranic apelovali na okamžitou evakuaci řeckých uprchlických táborů, protože se v současné situaci jeví jako nejjednodušší a nejefektivnější způsob, jak zamezit šíření přímo v uprchlických táborech a jak zároveň ochránit lidi mimo ně. Pokud se tam ta nákaza dostane, nejsme schopni garantovat, že se to nezačne šířit jinam.

Pokud by se v uprchlických táborech onemocnění Covid-19 objevilo, největší problém je to, že tábory jsou extrémně přelidněné a panují tam velice špatné hygienické podmínky, říká Tomáš Bendl z organizace Lékaři bez hranic | Zdroj: Tomáš Bendl

Řecká reakce bez výsledku

Pracuje se na nějakých krizových plánech pro případ, že by k zavlečení epidemie do táborů došlo?
Už jsem zmiňoval opatření, která v současnosti připravují Lékaři bez hranic. Zároveň jsme v kontaktu s řeckou vládou a místními zdravotními úřady a apelujeme na ně, aby byl právě takovýto krizový plán vytvořen a vešel v platnost. Oni nás ujišťují, že na tom pracují, ale upřímně zatím nevidíme žádné reálné výsledky. Zatím je tedy stav takový, že na to upozorňujeme, řecká vláda potvrzuje, že na tom pracuje, ale žádný specifický plán jsme zatím neviděli a nic konkrétního zatím implementováno není.

OBRAZEM: Vylidněná Praha bez úsměvů. Rušná místa zejí prázdnotou a lidé schovávají tváře do roušek

Číst článek

Máte konkrétní představy, jak by takový krizový plán měl vypadat?
Podle našeho názoru je už situace natolik kritická, že by bylo opravdu lepší přistoupit k evakuaci. Pokud by ale mělo dojít k nějakým polovičatějším opatřením, je důležité to nějakým způsobem rozmělnit a zavést taková hygienická opatření, díky kterým by si lidé mezi sebou mohli držet nějaký sociální distanc a byl zde k dispozici větší počet hygienických zařízení – aby tam byla dostupná voda či latríny.

To jsou věci, které je na místě možné zlepšit a které by případně pomohly omezení šíření nemoci COVID-19. Evakuace by tedy byla ideální, bylo by ale minimálně dobré, kdyby došlo alespoň ke zlepšení hygienických podmínek.

Snaží se místní úřady někým způsobem ochránit tábory před zavlečením nákazy? Platí tam nějaká omezení vstupu?
Nyní je situace taková, že do uprchlických táborů nikdo moc nepřichází. Lidé, kteří přišli přes Středozemní moře nebo se snaží prchat přes hranici s Tureckem, jsou zadržováni dřív, než se do uprchlických táborů vůbec mohou dostat. Kapacita se tedy v tuto chvíli nezvyšuje.

Mám na mysli spíš to, zda je vůbec možné tábory nějakým způsobem zabednit tak, aby sem nemohl přijít nikdo zvenčí s nákazou – například distributoři zásob a další pomoci.
Ano, ta hrozba v současnosti nepramení z toho, že by do tábora přišel žadatel o azyl, který by tam nemoc přinesl, ale že by se tam epidemie rozšířila z kontinentální Evropy, která je v současnosti epicentrem pandemie. To je samozřejmě v gesci zdravotních úřadů Řecka – nad tím nemáme žádnou kontrolu. My máme mise přímo v uprchlických táborech a to, co se děje mimo ně, nedokážeme nijak ohlídat.  

Nemoc COVID-19 je nebezpečná zejména pro starší a chronicky nemocné lidi. Dá se odhadnout, jaké procento těchto nejzranitelnějších skupin tam je?
Samozřejmě i v uprchlických táborech platí, že nemoc je nebezpečná zejména pro starší skupiny obyvatel, ale o jaké procento jde, to nedokážeme říct. Máme data jen o těch, kteří se dostávají na naši zdravotní kliniku, ale to je jen zlomek z oněch 42 tisíc lidí, kteří dnes žijí v uprchlických táborech na řeckých ostrovech.

Jaký je vůbec přístup těchto lidí k lékařské péči?
Extrémně omezený. My jako Lékaři bez hranic zde máme personál o pár desítkách lidí – máme tam mobilní zdravotní kliniky, které se věnují nejen zdravotním problémům, ale také poskytování psychologické péče. Psychologické problémy jsou mezi obyvateli táborů a zejména u dětí velice rozšířené, samozřejmě to ale vůbec nestačí na pokrytí všech potřeb lidí, kteří tam žijí.

Lékaři bez hranic tam nejsou sami, byť velká část ostatních humanitárních organizací už z místa odešla, protože ani bezpečnostní situace tam není ideální. A angažují se tam samozřejmě i řecké úřady. Nedá se konkrétně odhadnout, kolika procentům lidí chybí zdravotní péče, můžeme ale s jistotou říct, že se nedostává všem, kteří ji potřebují.

Sedmičlenná rodina musí v táboře Moria na ostrově Lesbos sdílet stan se čtyři dalšími rodinami | Foto: Anna Pantelia | Zdroj: Lékaři bez hranic

Sebevražedné sklony u dětí

Jaké jsou v současnosti podmínky v táborech? Končí zima, která je pro migranty na místě vždy velmi kritickým obdobím. Dá se říct, jak se podařilo zimní měsíce zvládnout?
Určitě záleží na tom, s kým se bavíte. Ve spojitosti s psychickými problémy je potřeba říct, že velká část těchto lidí je na místě už skutečně dlouho. Takzvaná uprchlická krize trvá už od roku 2014, od té doby trvá i tlak na tamní uprchlické tábory a jsou lidé, kteří to nenesou vůbec dobře. Náš psychologický personál nám vypráví o dětech, které mají sebevražedné sklony, které se sebepoškozují a u kterých se nedá říct, jestli vydrží další týden, pokud nebudou mít léky, které by jejich psychický stav zlepšily.

My se sice bavíme o nemoci COVID-19, ale to samozřejmě není jediné zdravotní riziko, kterému musí tamní lidé čelit. Spousta z nich má dlouhodobé zdravotní problémy, jsou tam pacienti, kteří jsou HIV pozitivní, kteří mají cukrovku a tohle všechno je potřeba řešit kontinuálně.

Situace běženců u řeckých hranic eskaluje. Erdogan chce donutit EU k finančním injekcím, říká turkolog

Číst článek

Stejně tak platí, že špatné hygienické podmínky nepředstavují riziko jen pro šíření onemocnění COVID-19. Podle našich lidí na místě je zde například hrozba šíření spalniček, což je další infekční onemocnění. Může se tam šířit hepatitida typu A nebo meningitida. To, že se debaty ve veřejném prostoru soustředí na COVID-19, tedy neznamená, že by ostatní zdravotní problémy zmizely.

Zmiňoval jste zhoršující se bezpečnostní situaci na řeckých ostrovech. Zejména na ostrovu Lesbos je atmosféra dlouhodobě napjatá, situace se zde navíc vyhrotila začátkem března, kdy Turecko otevřelo migrantům hranice do Evropy, počet připlouvajících lidí se tak opět zvýšil. Na sociálních sítích se tehdy šířila videa, jak obyvatelé ostrova odhánějí lodě s migranty pryč. Jak tato atmosféra komplikuje práci humanitárním organizacím na místě?
Před pár týdny jsme kvůli bezpečnostní situaci museli jednu naši mobilní kliniku uzavřít, abychom ochránili náš personál na místě. Trvalo to jen dva dny a teď už je opět otevřená, ale právě to byl pro nás asi nejvíce hmatatelný dopad bezpečnostní situace na naše operace. Jak už jsem říkal, některé humanitární organizace kvůli tomu musely z místa odejít, protože už tam nebyly schopné působit. To má samozřejmě negativní dopad na všechny lidi, kteří potřebují pomoc a kteří tam přežívají.

Humanitární pracovníci tedy vnímají určité napětí ve vztazích s místními obyvateli?
Náš personál ani ne, protože jak jsem říkal, klademe velký důraz na získání důvěry uvnitř komunity. Bez toho není možné řešit jakákoliv hygienická opatření, která je potřeba implementovat. To gros našich lékařských aktivit se v tuto chvíli skutečně soustředí na poskytování psychologické pomoci, zejména dětem, kteří ji potřebují nejvíc.

Vztah našich psychologů s těmito pacienty je určitě pozitivní, nicméně ta frustrace z toho, co se kolem nich i mimo tábory děje, je velká a má to fatální dopad na jejich zdraví a někdy to vede i k jejich sebevražedným sklonům.

Komplikuje to nějakým způsobem i práci Lékařů bez hranic, že se některé humanitární organizace z místa stáhly?
Neřekl bych, že komplikuje, ale znamená to, že té práce je víc. Na to jsme samozřejmě připraveni. Zároveň jsme v kontinuálním kontaktu s řeckou vládou, ministerstvem zdravotnictví a dalšími úřady, takže šance, že by i Lékaři bez hranic museli region opustit, je nyní velmi nepravděpodobná. Nic tomu nenasvědčuje.

Přeplněnost a otřesné životní podmínky pro lidi v uprchlických táborech na řeckých ostrovech představují dokonalou živnou půdu pro vypuknutí nákazy Covid-19, varují Lékaři bez hranic. | Foto: Anna Pantelia | Zdroj: Lékaři bez hranic

Řecko to samo nezvládne

Zmínil jste, že Lékaři bez hranic v souvislosti se špatnými podmínkami v táborech a šíření nákazy koronavirem vyzývají k tomu, aby byli lidé z táborů přemístěni do odpovídajícího prostředí. Kam by měli být přemístěni?
Nejjednodušší řešení by bylo z řeckých ostrovů do vnitrozemí, na místě by byla i solidarita ze strany Evropské unie a jednotlivých členských států. Samozřejmě že si uvědomujeme, pod jakým je Řecko tlakem a že nemůže situaci zvládat samo. Ale je potřeba, aby se před problémem nezavíraly oči – zejména ze strany unie a ostatních členských států. Je opravdu potřeba podat pomocnou ruku, ale to se zatím bohužel moc neděje.

Jak hodnotíte nabídku Evropská komise, která minulý pátek rozhodla o finanční podpoře ve výši 2000 eur (přes 51 000 korun) pro celkem 5000 běženců, kteří budou ochotni se vrátit z řeckých ostrovů domů? Je tohle jedna z cest, jak situaci řešit, nebo je pro tyto lidi nepředstavitelné, aby se vrátili zpět do domovských států?
Záleží, o jakých lidech se bavíme, ale musíme si uvědomit, že tito lidé nechtějí být uprchlíci. Prchají ze svých domovů, protože nemají na vybranou – jsou to často ozbrojené konflikty nebo velmi složité bezpečnostní kontexty, kvůli kterým nemohou se svými rodinami zůstat. A toto gesto, že jim nabídneme 2000 eur, aby se vrátili do války – do Jemenu nebo do Sýrie – pro ně žádnou alternativu nepředstavuje. Ohrozilo by to jejich život ještě víc než to, co zažívají na území řeckých uprchlických táborů.

To je krok, se kterým se nedokážeme ztotožnit. Není to reálná pomoc pro lidi, kteří ji nyní nejvíc potřebují.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme