Lidé bojující s koronavirem padají vyčerpáním. Lékaře tíží psychické problémy, vysílení má i první oběti
Osmadvacetiletý Sung Jing-ťie z čínské provincie Chu-nan pracoval tři roky jako nemocniční lékárník, po propuknutí epidemie koronaviru si ale přibral i druhou práci. Zatímco tak dny trávil v lékárně, v noci pracoval na jednom z kontrolních stanovišť, kde měřil teplotu projíždějícím motoristům. Po deseti dnech nepřetržité práce zemřel na infarkt. Vyčerpání doléhá na všechny, kteří s nákazou bojují. Vedle koronaviru se tak šíří i psychické potíže.
„Byl to vážený člen týmu… Byl hodně motivovaný, pracovitý a nikdy si nestěžoval,“ říká o Sungovi jeho kolega z nemocnice podle serveru South China Morning Post.
Čínský boj s koronavirem. Stadiony a výstaviště se mění v provizorní nemocnice, chybí ale zdravotníci
Číst článek
Sung Jing-ťie pracoval od 25. ledna nepřetržitě deset dní, v pondělí 3. února ho ale našli v jeho bytě mrtvého. Příčinou smrti osmadvacetiletého lékárníka z provincie Chu-nan, která sousedí s koronavirem ochromenou provincií Chu-pej, byl podle lékařů infarkt. Osudným se s největší pravděpodobností stal právě boj s koronavirem.
Poté, co Peking rozhodl o izolaci 11milionového města Wu-chan, ho úřady v rodné provincii Chu-nan povolaly, aby se stal součástí týmu pro kontrolu příznaků nového onemocnění. Noci tak trávil na jednom z vnitrostátních checkpointů, kde musel každému projíždějícímu motoristovi změřit jeho tělesnou teplotu. I nadále přitom pokračoval v práci lékárníka v místní nemocnici.
Známým se prý svěřil s tím, že jakmile se situace uklidní, pojede navštívit svou sestru do sousední provincie Chu-pej, kde kvůli karanténě uvízla. S odvoláním na jeho blízké to uvádí server South China Morning Post, podle něhož je Sungova smrt dalším připomenutím toho, co v současnosti prožívají lékaři, zdravotní sestry a další personál, který v Číně pomáhá bojovat s koronavirem.
10 hodin bez pauzy i pití
Dramatické svědectví toho, čím si zaměstnanci nemocnic v zasažených oblastech procházejí, koncem týdne přinesl také britský server BBC. „Je to těžká práce – velice smutná a srdcervoucí,“ uvedla pro BBC zdravotní sestra ze Siang-jangu, druhého největšího města provincie Chu-pej.
10hodinové směny bez pauzy, jídla i možnosti se napít. Zdravotnice popsala náročný boj s koronavirem
Číst článek
Zaměstnankyně nemocnice v Siang-jangu pro britskou televizi popsala náročné 10hodinové směny, během nichž nemá zdravotnický personál nárok na jakoukoliv pauzu, nesmí pít ani jíst.
„Na konci směny, když si sundáme ochranné obleky, je naše oblečení promočené potem… Na čele, nosu i krku máme obličej od těsných masek otlačený, a někdy dokonce pořezaný,“ přibližuje situaci v nemocnicích zdravotnice.
„Mnozí mí kolegové po konci směny spí na židlích. Jsou příliš unavení na to, aby chodili,“ dodává pro BBC s tím, že i když mají z koronaviru obavy i sami zdravotníci, k pacientům musí přistupovat nanejvýš citlivě. Přicházejí totiž vystrašení, a mnohdy dokonce na pokraji nervového zhroucení.
Psychické problémy
Na problém vyčerpání zdravotnického personálu v koronavirem zasažených provinciích upozorňuje také čínský státní list Global Times. Vysílení lékařů je podle něj natolik vážné, že se u mnohých z nich objevují psychické problémy.
„Epidemie se pro mnoho zdravotníků i obyčejných lidí stává psychologickou zátěží, přikládáme tomu proto velký význam,“ říká podle Global Times psychiatr Jang Fu-te z pekingské nemocnice Chuej Lung Kuan.
Smrt lékaře, který varoval před koronavirem, vyvolala v Číně hněv i volání po svobodě projevu
Číst článek
Protože jim během vypjatých chvílí profesionalita brání dát průchod emocím, trauma způsobené epidemií může u zdravotníků naplno propuknout až poté, co se šíření nákazy uklidní, upozorňují také odborníci.
„Členové zdravotnického personálu, který stojí v první linii, nám volají jen málo, protože se v současnosti soustředí na léčbu. Někteří z nich nám ale telefonují po cestě domů z práce, mají totiž strach předávat svou psychologickou zátěž na členy své rodiny,“ vysvětluje Tu Ming-ťün z Asociace psychologických poradců v Chu-peji.
Spíš než samotní lékaři tak na krizové linky volají pacienti a ti, kteří pociťují příznaky koronaviru. Mají strach, že se stanou dalšími z tisíců potvrzených případů nákazy. „Stále víc lidí volá hlavně od 20. ledna, kdy se epidemie objevila i v jiných provinciích (než je Chu-pej),“ říká jeden z pracovníků krizové linky.
Zlepšit psychologickou péči lidí, které svírá strach z koronaviru, se snaží i nevládní organizace. Koncem ledna založila novou krizovou linku psychiatrička Ču Lin, která založila chatovací skupinu na sociální síti WeChat a vyzvala své vrstevníky, aby lidem ve Wu-chanu nabídli bezplatnou psychologickou konzultaci. Nakonec se jí podařilo shromáždit na 600 dobrovolníků.
O pomoc si podle ní říkají převážně rodiny pacientů, kteří už jsou z péče o blízké psychicky i fyzicky unavení a mají strach z šíření nemoci na další členy rodiny. Cítí se bezmocně a zoufale, mnohdy je ale zachvacují i panické ataky – jako v případě pacienta, který si po 11 dnech v horečkách začal chystat vlastní pohřeb.
