Před 80 lety rozpoutali nacisté Křišťálovou noc. Ničili obchody, zapalovali synagogy a zavraždili na sto Židů

V noci z 9. na 10. listopadu uplyne přesně 80 let od židovského pogromu známého jako Křišťálová noc. Nacisté pod záminkou odplaty za atentát na Ernsta vom Ratha, který pracoval na německém velvyslanectví v Paříži, vyostřili protižidovská opatření. Lidé zapalovali synagogy, vytloukali výlohy židovských obchodů. Na sto Židů zemřelo a 30 tisíc jich skončilo v koncentračních táborech.

Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hořící synagoga Boerneplatz ve Frankfurtu nad Mohanem zapálená během Křišťálové noci 10. listopadu 1938

Hořící synagoga Boerneplatz ve Frankfurtu nad Mohanem zapálená během Křišťálové noci 10. listopadu 1938 | Zdroj: Profimedia

Židé čelili diskriminačním opatřením a fyzickým útokům před Křišťálovou nocí, ale masové násilí se rozpoutalo právě 9. listopadu 1938 večer. Hrůzné období zažil i Max Mannheimer, který pocházel z židovské rodiny. V Příbězích 20. století popsal, jak nacisté pustošili synagogu v Novém Jičíně. „U nás nemohla být synagoga zapálena, poněvadž asi 35 až 40 metrů byl plynojem, tak by všechno vyletělo do povětří. Takže svitky tóry, šály a modlitební knihy vyhodili před synagogu a tam na to šlapali,“ vzpomíná.

V Německu se hlavní vzpomínkový obřad odehraje v berlínské synagoze Rykestrasse, kde pronese projev německá kancléřka Angela Merkelová a zúčastní se ho také spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. „Rasismus a antisemitismus nesmějí mít v Německu ani v Evropě žádnou šanci,“ řekla před deseti lety právě na tomto místě německá kancléřka.

Tato největší německá synagoga v roce 1938 nevyhořela – důvodem bylo, že se nachází ve čtvrti s obytnými budovami, takže by se oheň mohl velmi lehce rozšířit. Došlo ale k rozsáhlému poničení.

Odvážný policista

Podobný osud potkal mimo jiné i Novou synagogu v Berlíně z roku 1866. Chybělo málo, budova už trochu hořela, ale zachránil ji jediný muž - policista Wilhelm Krützfeld. „Krützfeld je vlastně velký hrdina, kterého nikdo nezná,“ říká o policistovi, kterému tehdy bylo 57 let, ředitel berlínského památníku holokaustu Uwe Neumärker. „Jeho případ ukazuje, že i za tehdejších okolností bylo možné projevit občanskou odvahu,“ míní.

Synagoga v německém městě Siegen, 10. listopadu 1938 | Foto: Heinz Köster | Zdroj: Wikimedia Commons | CC0 Public domain,©

Krützfeld byl velitelem policejního revíru, když se dozvěděl o pokusu zapálit synagogu, vyrazil na místo. Na srocený dav se obrátil mimo jiné s argumentem, že budova je pod památkovou ochranou, a na místo pak zavolal hasiče. Ti na rozdíl od mnoha jiných míst, kde dbali jen na to, aby se plameny z židovských synagog a domů nerozšířily i na sousední budovy, začínající požár skutečně uhasili.

Trestu se Krützfeld za svůj čin nedočkal, jeho nadřízený mu další den jen vyčinil s tím, že bránil „zdravé vůli lidu“. Vděku se muži, který i později sloužil jako policista, dostalo až dlouho po jeho smrti v roce 1953, když na konci 80. let jeho příběh objevil spisovatel Heinz Knobloch.

Projev Goebbelse

Záminkou pro pogromy se stal již zmíněný atentát na německého diplomata v Paříži Ernsta von Ratha. Sedmnáctiletý židovský mladík Herschel Grynszpan ho 7. listopadu 1938 vážně postřelil, aby se tak pomstil za osud své rodiny, která byla v rámci nařízení německé vlády vypovězena na polské hranice.

Norsko se omluvilo ženám pronásledovaným po válce za vztah s nacisty

Číst článek

To přišlo vhod nacistické propagandě. V následujících dnech všechny německé noviny v čele s nacistickým listem Völkischer Beobachter publikovaly na prvních stranách nenávistné antisemitské články.

První protižidovské útoky začaly již bezprostředně po atentátu, ale po smrti Ratha se vzedmula vlna násilí, kterou umocnil také útočný projev ministra propagandy Josepha Goebbelse. V tom atentát interpretoval jako projev židovského spiknutí proti německému národu a vyzval veřejnost k odvetě. Funkcionáři Sturmabteilung (SA) a dalších organizací si řeč každopádně vyložili jako pobídku k zahájení pogromu.

Podle aktuálních odhadů bylo zničeno či poškozeno přes 1200 synagog a židovských modliteben a zhruba 7500 obchodů. Přímo při akci bylo zabito 91 osob. Historikové ale upozorňují, že pogrom měl i řadu nepřímých obětí, jak lze usuzovat podle zvýšeného počtu sebevražd v listopadu 1938.

Cynismus nacistů

Vrcholem nacistického cynismu bylo odsouzení německých Židů k zaplacení kontribuce za způsobené škody ve výši jedné miliardy marek. Kromě toho museli Židé uklidit střepy z ulic a zároveň jim úřady zabavily pojistky za zničený majetek.

Fotbal a nenávist. Bican zachránil reportéra před transportem, antisemitismus ale nezmizel

Číst článek

Křišťálová noc je řadou historiků považována za přelomovou událost ve vztahu nacistického režimu vůči Židům. „V první fázi byla nacistická politika vůči Židům sice násilná, ale po roce 1935, mimo jiné v souvislosti s chystanou olympiádou v Německu, úřady tyto projevy potlačovaly. To znamená, že Židé byli v Německu pronásledováni, vylučováni z hospodářství, z úřadů, ale nebyli zpravidla cílem fyzických útoků. Najednou přišla Křišťálová noc jako státem organizovaný pogrom. Bylo to poprvé, kdy fyzické násilí proti Židům proniklo do kruhů, které byly doposud považovány za bezpečné, tedy do soukromí a do míst modlitby a setkávání - do synagog a škol,“ napsal historik Michal Frankl.

Nacistický režim zavraždil během druhé světové války šest milionů Židů, dvě třetiny evropské židovské populace.

Jména 4587 Židů z Mnichova, kteří byli zavražděni během holokaustu | Foto: Michael Dalder | Zdroj: Reuters

Jana Magdoňová, Pavel Polák, och, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme