Sbohem, rodino Castrových. Co Kubě dala a vzala vláda bratrů-revolucionářů?
Poprvé za skoro šedesát let bude ve vedení Kuby někdo, kdo se nejmenuje Castro. Čtvrteční jmenování nového prezidenta Miguela Díaz-Canela ukončí éru, během které karibský „Ostrov svobody" ovládal nejdřív skoro půlstoletí Fidel Castro a poté dalších 10 let jeho bratr Raúl. Český rozhlas zjišťoval, jak se během této doby Kuba proměnila.
Fidel Castro se moci na Kubě chopil po revoluci v roce 1959 a zemi jasně dominoval prakticky půl století.
„Fidel Castro už v roce 1960 byl prvním mužem Kuby. Jeho vůle rozhodovala o tom, jak bude Kuba vypadat. Včetně všech omylů. Do posledního okamžiku byl naprostým suverénem,“ popisuje Radiožurnálu charakter Castrovy vlády iberoamerikanista Josef Opatrný z Univerzity Karlovy.
Úhlavním nepřítelem USA
Když se Kuba na začátku 60. let přiklonila k sovětskému bloku a k ostrovu zamířily sovětské rakety, Kubánská krize hrozila přerůst až v jadernou válku.
Šedesátiletá éra rodu Castro je u konce. Co ostrovu dala a co vzala, zkoumal redaktor Radiožurnálu Zdeněk Novák.
Země, která až do revoluce měla nejtěsnější vztahy se Spojenými státy, se najednou stala jejich úhlavním nepřítelem. „V roce 1958 byla Kuba fakticky ekonomickou součástí USA,“ připomíná Opatrný.
A pak najednou nebylo kam vyvážet hlavní vývozní artikl Kuby, třtinový cuk. Do země přestali jezdit američtí turisté a ostrov se dostal pod americkou ekonomickou blokádu. Zatímco v polovině 50. let byla na hospodářské úrovni některých evropských zemí jako Itálie nebo Španělska, během castrovské éry se výrazně propadla.
Neremcejte, odejděte
Fidel Castro přesto dokázal opozici umlčet. „Ti největší nespokojenci ekonomičtí vždy dostali příležitost odejít, a skutečně odešli,“ připomíná profesor Opatrný.
Bez překvapení. Castra v čele Kuby vystřídá Díaz-Canel, zásadní změny se neočekávají
Číst článek
„Castro si uvědomoval, že pakliže Kubu uzavře a bude ji držet násilím, povede to k tomu, že část společnosti, která bude nespokojená, bude remcat. Proto každých zhruba 10 let dveře otevřel, nebo pootevřel.“
V několika emigračních vlnách ze země odešly statisíce Kubánců, dnes jich hlavně v americkém exilu žije přes milion. Přesto i dnes jsou někteří Kubánci na vývoj své země pyšní.
„Byli jsme většinou negramotní. Žili jsme na venkově, v hrozné chudobě. Dnešní generace je velmi dobře připravená. Když budou chtít, dokáží to, jsou na lepší úrovni, než jsme byli my," myslí si dnes sedmasedmdesátiletý bývalý revolucionář Julio Lopez Granado.
Učitelé a lékaři
Kvalitní školství a zdravotnictví komunistická Kuba považovala za jeden ze svých největších úspěchů. Oba obory přitom navazovaly na vysokou předrevoluční úroveň. V čem tedy spočíval úspěch Castrova režimu?
„On byl rozdíl mezi kubánským venkovem a městem a venkovem. Před revolucí ten rozdíl byl opravdu velký a pak se to vyrovnalo. A když mám možnost srovnávat v Latinské Americe, tak pořád ta úroveň školství patří k těm nejlepším,“ míní iberoamerikanista Opatrný.
Marx, Fidel a Beatles. Seznamte se: Miguel Díaz-Canel, nový prezident Kuby
Číst článek
Své zdravotníky pak Kuba od začátku 60. let vyvážela do zahraničí - převážně do Latinské Ameriky. Za půlstoletí se takto desetitisíce kubánských doktorů dostaly do víc než stovky zemí světa, což „Ostrovu svobody“ hlavně v posledních letech vynášelo stovky milionů dolarů ročně.
Na paradoxy systému však upozorňuje šéf španělského vysílání Českého rozhlasu Freddy Valverde: „To byl politický projekt. Kdo byl na Kubě, ví, že tam nejsou léky. Samozřejmě, že pro lidi z Venezuely nebo Nikaraguy a dalších zemí to byl přínos, protože za to neplatili. Zajímavé je i to, že mnozí z těch lékařů pak emigrovali.“
Kuba se specializovala především na některé zdravotnické obory jako oční lékařství. V ostatních postupně zaostává. „Oni jsou dobří odborníci, ale často také stagnují," doplňuje Valverde. "Nemají totiž šanci jet na nějaké stipendium do Spojených států, Kanady, kamkoli jinam do světa, aby mohli pokračovat ve svém vzdělávání.“
Otazník budoucnosti
Před deseti lety Fidela Castra ve vedení země vystřídal bratr Raúl a přišel s opatrnými reformami. Téměř žádnou z nich nedotáhl a prakticky k ničemu nepřispělo ani dočasné zlepšení vztahů se Spojenými státy za prezidenta Baracka Obamy. Na dalším vývoji je jisté jen to, že nebude podepsán jménem Castro.
