Kubánští disidenti vyzvali EU, aby neustupovala diktatuře

Žít na Kubě není jednoduché a bude asi ještě složitější. Kubánská vláda chce tamní ekonomiku oživit propouštěním zaměstnanců. Příští rok na jaře má ze státních služeb odejít na půl milionu zaměstnanců. Časopis Time píše, že obyčejní Kubánci se začali bát o svou práci a o živobytí. O těžkém životě na ‚ostrově svobody‘ mluvil Pavel Novák, zpravodaj Českého rozhlasu při evropských institucích, s disidenty, kteří nedávno po sedmi letech opustili komunistické žaláře.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V současnosti má Evropský parlament 785 členů ze všech 27 zemí EU. Třetinu tvoří ženy.

„Moje rodina stejně jako mnoho rodin na Kubě je rozdrobená. 51 let razí kubánská vláda princip, podle kterého zvítězí nad politickými odpůrci tím, že rozdělí jejich rodiny. Moje rodina je tedy na Kubě, ve Spojených státech a ve Španělsku. Není to ojedinělý případ. Je těžké najít na Kubě rodinu, která teď není nějak rozdělená a nevěřila by v to, že se jednou sjednotí. Naše rozsudky nám ale nikdo nezrušil. Kdybychom se zítra vrátili na Kubu, zase nás zavřou do vězení,“ vyprávěl svůj životní osud Normando Hernandez Gonzales, který strávil sedm let a čtyři měsíce ve vězení zřízeném kubánskými komunisty pro své politické odpůrce.

Přehrát

00:00 / 00:00

S kubánskými disidenty, kteří navštívili Evropský parlament, mluvil bruselský zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Novák

Z žaláře jeho a další disidenty odsouzené za údajnou protistátní činnost propustili s tím, že ale musejí svou vlast opustit.

„Myslíme si, že občanský boj na Kubě je nezbytný. Je nutný pro všechny ty, kteří vyznávají demokracii. My jsme ale byli v žaláři podrobeni nátlaku. Propustí nás, když se uklidíme z Kuby. To jsme udělali. Přejeme si ale vrátit do naší vlasti, abychom v našem boji pokračovali. To ale není možné, protože vláda nám nedovolí, abychom se vrátili. Budeme ale pracovat pro demokracii na Kubě ze Španělska, nebo odjinud, kde budeme,“ prohlásil další z propuštěných disidentů Antonio Diaz.

Také on našel útočiště pod ochrannými křídly španělské vlády. Proč právě tam? Proč se rozhodl spolu s dalšími disidenty žít ve Španělsku a ne třeba v Kolumbii, která je odpůrcem režimu bratří Castrových a spojencem Spojených států?

„Podívejte, záruku za to, že opustíme Kubu dala španělská vláda. Teď jsme se tedy usadili ve Španělsku, ale najdeme si i jiné místo, pokud bude možnost odtamtud pokračovat v boji za demokracii na Kubě.“

Neobchodovat s Kubou

V tomto boji ale kubánští disidenti potřebují pomoc. Proto požádali Evropskou unii, aby nezmírňovala své stanovisko vůči Havaně a nenavazovala s ní těsnější kontakty. O to se ale právě snažila socialistická vláda španělského premiéra Josého Luíse Zapatera.

Za cenu posílení španělských obchodních zájmů byla připravená normalizovat vztahy s kubánským komunistickým režimem. Zatím zůstal zbytek Unie k jejím výzvám hluchý. Normando Hernandez Gonzáles má proto k vládám demokratického světa závažnou prosbu:

„Existuje způsob vedení moderní revoluce. Na ostrově je domácí opozice proti diktatuře. K tomu je ale potřeba, aby celý svobodný, demokratický svět podporoval tuto opozici.“

„Potřebujeme, aby všechny demokratické vlády světa měly kontakty s občanskými iniciativami na Kubě. Aby si nedaly od kubánské vlády diktovat, jak mají vypadat jejich návštěvy na Kubě. S kým se setkají. Aby podporovaly kubánský lid a viděly pravdu a kubánský lid tak mohl hledat svobodu a demokracii.“

Moře horší železné opony

Skupina kubánských disidentů navštívila Evropský parlament a vyprávěla o svých strastech i nadějích europoslancům. Předseda Parlamentu Jerzy Buzek podotkl, že Kubánci jsou na tom mnohem hůř, než jsme byli my za železnou oponou. Mají kolem sebe moře a ne jiné demokratické státy na dosah, jak jsme měli my. I nám prospívalo, když se o naší nesvobodě mluvilo v zahraničí. Alespoň to je pro Kubánce třeba dělat teď také:

„Protože víme, jak důležité to bylo pro nás, můžeme si představit, jak zásadní význam to má pro Kubánce. Dělejme to tedy, mluvme o nich nahlas. To není jen otázka vděčnosti a oplácení toho, co pro nás dělaly západní země. Svoboda je základním právem každého člověka. Mluvme tedy o nich, protože svoboda je součástí evropských hodnot.“

O nesvobodě panující na Kubě a hledání její svobodné budoucnosti bude řeč také v Praze na konferenci Forum 2000 11. a 12. října.

Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme