Od války utíkají k umění. Lidem v Kyjevě pomáhá zlepšit náladu hudba v metru nebo amatérské divadlo
Ruská agrese na Ukrajině dopadá tvrdě také na psychiku tamního obyvatelstva. Například v Kyjevě musí lidé v posledních týdnech prakticky každý den poslouchat zvuky sirén upozorňující na možné útoky. S těžkou situací se proto snaží vyrovnat různými způsoby. Některým v tom pomáhá divadlo nebo hudba. Zpívá se tak třeba i v kyjevském metru.
V podchodu do metra pod kyjevským Majdanem zní struny ukrajinské bandury a hlasy dvou dívek.
„Všem je díky hudbě prostě lépe. Lidé tudy procházejí a poslouchají nás. Často nám říkají, že náš zpěv přehluší i sirény, které je děsí. Snažíme se všechny rozveselit,“ vypráví Světlana, která hraje na tradiční ukrajinský nástroj připomínající loutnu.
Se svou sestrou se takto snaží popularizovat tradiční ukrajinskou hudbu a zlepšit kolemjdoucím náladu v těžkých časech.
Útěchu před děsivě znějícími sirénami nabízí nejen hudba. Někteří lidé se snaží hledat únik před všudypřítomnou válkou například v divadle. Do amatérského studia, které se nachází na jednom z kyjevských sídliště, teď přichází mnohem více zájemců o herectví než dříve.
„Vidím tendenci u lidí, že sem chodí, aby tu našli prostor bez války, protože takový prostor skoro neexistuje. Tady o válce nemluvíme,“ říká režisérka Vlada Belozorenko. Její malé divadelní studio se nachází ve sklepě.
‚Divadlo je můj život‘
Při jejím vyprávění se z vedlejší místnosti ozývá smích amatérských herců, kteří zrovna připravují novou inscenaci.
Díla ruských umělců se přestala prodávat. Nikdo se jimi nechce zabývat, říká majitel galerie Kodl
Číst článek
„Lidé sem většinou chodí, aby si ulevili. Přichází sem hodně mladých, hlavně když nemají nikoho, s kým by si o své problémech mohli popovídat,“ popisuje Belorozenko.
Do Kyjeva se vrátila na konci března a nepočítala s tím, že bude ve své práci ještě pokračovat. Její rodina navíc zůstala v Chersonu pod ruskou okupací, neměla tak na divadlo zprvu ani pomyšlení.
„Myslela jsem si, že o tohle už nebude nikdo stát. Celé divadelní studio mi přirostlo k srdci. Je to můj život. A když začala válka, tak jsem si myslela, že je s tím konec, že budu muset hledat novou práci. Ale potom lidi začali přicházet a my jsme začali náš projekt pomalu zase stavět na nohy,“ dodává.
Režisérka přitom dodává, že ukrajinská kultura se nachází ve složité situaci, protože lidé mají kvůli válce jiné starosti než chodit jako diváci na představení nebo navštěvovat výstavy.
