‚Možná je to poslední šance, jak se dostat pryč.‘ Do vlaku opouštějícího Kyjev se dostalo jen málo zájemců
Pronikavý pláč dětí se mísil se štěkotem traumatizovaných psů a křikem vojáků, kteří se snažili udržet pořádek, když vlak ve 14.07 do Ivano-Frankivska v úterý vjel na kyjevské hlavní nádraží. Na prvním nástupišti stál tisícihlavý dav, který se hrnul k modrým vagónům a zoufale se snažil zajistit si drahocenné místo na cestě na západ z ukrajinského hlavního města. Ale většina lidí neměla šanci se do vlaku dostat, napsal The Guardian.
„Podívejte se na ty tváře kolem nás, jsou úplně stejné jako na fotografiích z druhé světové války, a to je teprve několik dní. Dokážete si představit, co bude za měsíc?“ řekla The Guardian osmačtyřicetiletá Taňa Novgorodská, historička umění, která v úterý odpoledne dorazila na nádraží se svou patnáctiletou dcerou.
Koupila si lístky na šest různých vlaků, ale brzy zjistila, že jsou k ničemu. Na nádraží se uplatňuje jiné pravidlo nastupování: nejprve matky s dětmi, pak ženy, pak staří lidé. Ostatním brání v cestě policie a vojáci stojící na stráži. Vlak se rychle naplnil k prasknutí. Rodiny se musely rozhodovat během zlomku vteřiny – matky s dětmi směly nastoupit, ale prarodiče museli zůstat na peróně.
Při ostřelování Charkova zemřelo za poslední den nejméně 21 lidí. Rusové tvrdí, že obsadili Cherson
Číst článek
Úterý bylo šestým dnem války Vladimira Putina proti Ukrajině a mezi lidmi už převládl strach. V prvních dnech panoval pocit šoku a nedůvěry. Pak přišla hrdost z překvapivě houževnaté ukrajinské reakce na útok a jednoty ukrajinské společnosti. Úspěch při odražení počátečního ruského útoku s sebou ovšem nese děsivou nejistotu. Když selhal Putinův plán A, bude jeho plán B zahrnovat přeměnu Kyjeva v syrský Halab (Aleppo) nebo čečenský Groznyj?
Pondělní raketový útok na obytný blok v druhém největším ukrajinském městě Charkově a další, který v úterý ráno zasáhl hlavní náměstí, přiměly mnohé obyvatele Kyjeva, aby si uvědomili, čemu by mohla metropole čelit už za několik dní. V úterý došlo k další připomínce obrovské síly, proti které Ukrajina stojí, když raketový úder zasáhl kyjevskou televizní věž a údajně zabil nejméně pět lidí.
Věž se nachází v blízkosti pamětního místa Babí Jar, které připomíná oběti ze stejnojmenné rokle, kde nacističtí vojáci za druhé světové války zmasakrovali až 150 000 lidí – včetně více než 30 000 Židů. Ruské ministerstvo obrany vyzvalo obyvatele ukrajinského hlavního města, aby uprchli, a pohrozilo nálety na celou řadu cílů
Podcenění krutosti a barbarství
Rusko zaútočilo na televizní věž v Kyjevě, zemřelo pět lidí, několik dalších je zraněných
Číst článek
Stejně jako mnozí jiní i Novgorodská podcenila krutost a barbarství nadcházející invaze a ignorovala ty, kteří jí říkali, že by měla odejít. I když začaly padat rakety, rozhodla se zůstat a vydržet. V úterý však změnila názor, když viděla záběry raketových útoků na civilní oblasti Charkova.
„Uvědomili jsme si, že je to možná poslední šance, jak se dostat pryč. Osobně bych zůstala a snažila se bojovat, ale myslím, že pokud máte děti, měli byste odejít,“ řekla. Na cestu, která se může nakonec protáhnout na neurčito, si s dcerou vzaly jen malé příruční zavazadlo.
V tlačenici, která se vytvořila při příjezdu vlaku, se mnozí ani nepokoušeli nastoupit. A zatímco se z hloučků kolem dveří jednotlivých vagónů ozývaly prosebné nářky, o pár metrů dál stál pár středního věku s kufrem a pětilitrovou lahví vody a vedle nich nervózně funěl jejich hnědý boxer.
Muž, Jurij, říkal, že jejich děti žijí v Mnichově a že je už několik týdnů prosí, aby opustili Ukrajinu. On ale stejně jako většina zdejších lidí jednoduše nevěřil, že by byl Putin schopný rozpoutat takovou válku, jaká právě probíhá.
První noc útoku strávili s manželkou ve sklepě činžovního domu, kde bydlí. Byla tam hrozná zima, žádný záchod, a sklep se jim nezdál příliš stabilní. A proto další noci spali v koupelně svého bytu v devátém patře a doufali v nejlepší. Když v pondělí viděli záběry raketových útoků na Charkov, rozhodli se utéct. „Mám strach z toho, co přijde, a opravdu se odsud chci dostat,“ řekl Jurij.
Okolím Kyjeva otřásají exploze. Útok řízenou střelou si v Žytomyru vyžádal civilní oběti
Číst článek
On a jeho manželka jsou ale příliš nízko v pořadníku, který určuje nástupy do vlaku - a příliš slušní, aby se do něj pokoušeli prodrat. Nakonec vlak se skřípěním kol a syčením kouře vyjel ze stanice, jen přes špinavá okna bylo ještě nějakou chvíli vidět obličeje malých dětí přimáčknuté ke sklu.
Po příjezdu na západní Ukrajinu čeká mnohé další vyčerpávající cesta k hranicím s Polskem, Slovenskem nebo Maďarskem, kde lidé tento týden hlásili několikadenní čekací doby.
Jurij a jeho žena zůstali na nástupišti spolu s tisíci dalších lidí a doufali, že příště budou mít více štěstí. Starší muž s amputovanou nohou se potácel o berlích, zatímco se ho manželka snažila povzbudit, aby počkal ještě několik hodin a pokusil se získat místo v dalším vlaku na západ. O kousek dál se zoufale objímal plačící pár. Dívka se sklesle opírala o sloup a slzy jí padaly na kočku, kterou chovala v náručí.
Vlakové nádraží je jedním z mála míst překypujících aktivitou v Kyjevě, který byl ještě před týdnem plně funkční, živoucí evropskou metropolí, ale nyní se změnil v město duchů. Chreščatyk, široká třída, byla v úterý téměř úplně opuštěná. Většina obchodů je zavřená, jedinou známkou života jsou fronty před lékárnami.
Na okraji města se každým dnem objevují další a další kontrolní stanoviště. V úterý armádní jeřáby zvedaly na silnici betonové bloky, aby na několika místech vytvořily barikády. Hlavní stanoviště hlídají profesionální vojáci, zatímco stovky menších stanovišť střeží nervózní dobrovolníci, z nichž mnozí nikdy předtím nedrželi v ruce zbraň.
Digitální billboardy na okraji města hlásají: „Putin prohrál! Celý svět je s Ukrajinou,“ zatímco informační tabule u dálnice oznamují: „Teplota vzduchu +1°C, teplota vozovky +2°C, Rusové, táhněte!“.
