Ještě v osmdesátých let se na Kypru domlouvaly sňatky, popisuje Češka, která na ostrově žije

Na dnes rozjásaném prázdninovém Kypru se ještě v devadesátých letech běžně domlouvaly sňatky. Rodiny upíraly dcerám vzdělání. Konzervativní kyperská společnost se ale během jediné generace změnila k nepoznání. Na ostrově žije i početná krajanská komunita. Mnohé Češky tamní překotný vývoj prožily. Před lety je na Kypr zavál spíš osud. Dnes se tam ale usazují mladí Češi cíleně.

Larnaka (Kypr) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kostel sv. Lazara v kyperské Larnace | Zdroj: Pixabay | CC0 1.0,©

„Do určitého roku ti, kdo odjížděli studovat do zahraničí, byli muži. Mladí muži,“ popisuje zpravodaji Radiožurnálu na Blízkém východě paní Zuzana Karvelouová.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na Kypru žije poměrně početná česká komunita. Více si poslechněte v reportáži Štěpána Macháčka

Souvisí to s tím, že Kypr byl ještě před pár desítkami let oproti dnešku dost konzervativní společnost. „Můj manžel má sestru, která je stejně inteligentní, stejně talentovaná, ale do zahraničí nejela studovat, protože přes rozhodnutí tatínka a maminky nejel vlak. Do synova vzdělání se vždycky investovaly peníze, kdežto dcera se musela zaopatřit dobrým věnem a najít pro ni dobrého manžela,“ dodává paní Karvelouová. Je vystudovaná rusistka a bohemistka a v Larnace učí ruštinu.

Teď sedíme v její oblíbené kavárně ve starém městě vedle kostela sv. Lazara. „Na konci roku 1992 jsme se sem přistěhovali.“

Turecko stáhlo z vod u Kypru průzkumnou loď Yavuz. Mohlo by to přispět ke zmírnění napětí

Číst článek

Za těch třicet let pozoruje, že se to hodně změnilo. „Absolutně všechno a nejen přístup ke vzdělání. V rodině mého muže, v generaci jako jsem já, ještě probíhaly domluvené sňatky. To máte na konci osmdesátých let. To znamená ne, že se dva mají rádi, ale že se rodiče dohodnou na tom, že bude sňatek. Od té doby se to už uvolnilo a lidé se začali brát z lásky. A začali se také z nenávisti rozvádět. Až do konce osmdesátých let tím, že žena byla ekonomicky závislá na muži - například moje tchýně nikdy v životě nepracovala -, tak slovo rozvod neexistovalo. Dneska těžko hledáte někoho, kdo není rozvedený.“

Nejdřív srdce, pak hlava

Na otázku, jestli když přijela na Kypr, tak to nebylo o tom, že by dlouhodobě snila o životě na Kypru, odpověděla: „Vůbec! Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla žít někde v zahraničí. Nikdy. My jsme se s manželem seznámili v roce 1989. Dokončili jsme školu v roce 1992, manžel studoval hudební vědu na filozofické fakultě a tady zrovna v tu dobu byl nedostatek učitelů hudby. Když jsem přijela na Kypr, tenkrát se dívali přes prsty na všechny ženy z východní Evropy. Mysleli si, že jsme nějací mimozemšťané z východní bloku, kteří neumí číst a psát.“

Test na koronavirus je obrovská komplikace. Na Kypr se nyní chystá několik stovek Čechů, varuje Papež

Číst článek

A v čem je podle paní Zuzany rozdíl mezi Čechy a Kypřany? „Kypřané vždycky dávají srdce dopředu, vždycky se všechno řeší srdcem, temperamentem, Češi zase všechno nejdřív řeší hlavou, a srdce je pak až někde na druhém místě.“

Starší krajanskou generaci na Kypru tvoří až na výjimky Češky se svými kyperskými manželi. „Do nedávna to ještě bylo tak 150 až 200 rodin. Ženy, jejichž manželé u nás studovali, nebo pracovali. To bylo po roce 1974, když tady nebyla práce, tak Československo nabídlo místo v továrnách i pro nevzdělané dělníky a řada z nich si tam našla manželky. Dneska žijí na Kypru,“ vysvětluje paní Zuzana.

Česky žijící na Kypru se mezi sebou znají. „Scházíme se každou první středu v kavárně na pobřeží. Na začátku si postěžujeme, jak je to tady hrozné. Pak si postěžujeme, že jsme nedávno byli v Čechách, jak se to tam vyvíjí k horšímu, abychom se obloukem vrátili k tomu, že to tady na tom Kypru zase nebude tak špatné, když tu žijeme dvacet, třicet let.“

Z vesnice letovisko

V jiném kyperském letovisku, v Pafosu, jsem potkal paní Zuzanu Georgiouovou. Pafos, dnes přímořské město plné pěkných barů a restaurací, byl v době příjezdu paní Zuzany úplně jiný.

Chtěli vyléčit nemocnou dceru. Dnes je jejich botanická zahrada jedním z nejvyhledávanějších míst na Kypru

Číst článek

„Byla to taková malá vesnice. Když jsme chtěli někam jít ven na zábavu, tak jsme si museli dát do igelitové tašky boty, a někde na silnici, kde už bylo sucho, se přezout,“ vzpomíná.

Na Kypru žije asi od roku 1980, tedy 40 let. Na otázku, co ji na ostrov přivedlo, odpovídá: „Abych řekla pravdu, tak to byl můj první manžel, který byl v Čechách na práci v roce 1974. V roce, kdy vlastně všichni Kypřané, kteří neměli práci, se rozjeli do Evropy. A ten můj se rozjel do Prahy. To bylo důsledkem té války.“

A když jste se rozhodovala, jestli sem přijet, nebo nepřijet, tak jste se trošku těšila? „Určitě jsem se bála, protože jsem nevěděla, kam jedu, a byl to menší šok. Podnebí bylo krásné, jídlo mi vůbec nechutnalo a bydleli jsme s mou bývalou tchýni v jednom baráku. Teď už bych se asi nechtěla vrátit nazpátek. Za prvé je tu krásné podnebí, lidé tu žijí zdravěji než v Čechách, je tu víc jistoty a krásné moře,“ popsala paní Zuzana.

Na Kypru si dnes hledá práci řada mladých Čechů a Češek. Na rozdíl od starší generace je sem ale netáhnou životní lásky, ale spíš sluníčko, moře a příjemný život.

Štěpán Macháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme