Lékař z Konga pomáhá obětem válečného sexuálního násilí. Získal 'alternativní Nobelovku'
Za praktické úsilí o lepší svět dnes dostali čtyři muži z různých koutů planety Cenu za správný život, takzvanou alternativní Nobelovu cenu. Mezi letošními laureáty je i jeden z letošních favoritů Nobelovy ceny míru – konžský lékař Denis Mukwege, který založil ve válkou zmítané Demokratické republice Kongo dnes už proslulou nemocnici. Ta má v současnosti skoro 500 lůžek, hlavně pro oběti válečného sexuálního násilí.
„První žena, kterou jsem léčil, nebyla těhotná, ale znásilněná. Jen půl kilometru od nemocnice. Přestože jsem chtěl původně být gynekologem a hlavně zabraňovat úmrtím matek během porodu, náhle se ze mě stal bojovník proti násilí na ženách,“ vysvětluje rodák z jihovýchodního Konga a syn pastora.
Jeho pracovní den trvá někdy až osmnáct hodin, během kterých stihne kromě administrativy až deset chirurgických zákroků. Zároveň se snaží při každé příležitosti upozorňovat na jednu z nejtemnějších dimenzí konfliktu o nerostné bohatství.
Neúnavně burcuje k trestní odpovědnosti pachatelů a přichází i s konkrétními návrhy, třeba vytvořením převážně ženských policejních oddílů pro stabilizaci Konga.
Mukwege nepřestal s osvětou ani po loňském atentátu, při kterém ozbrojenci v jeho domě zabili člena ochranky. Gynekolog pak uprchl s rodinou do Evropy.
„Jsem tady díky zázraku a za něj jsem vděčný. V mé práci mě nesmírně potěšil nedávný trend úbytku sexuálních útoků na východě Konga. Bohužel od začátku tohoto roku se tam bezpečnostní situace znovu zhoršila,“ řekl loni na podzim, krátce po pokusu o jeho zabití.
Ženy přiměly lékaře k návratu
Ženy z oblasti Bukavu si ale záhy vynutily Mukwegeho návrat. Složily se mu dokonce na letenku a po jeho příletu do Konga letos v lednu doktora vítaly nadšené zástupy. V současnosti žije v nemocnici Panzi, nonstop pod dohledem osobních strážců.
Atmosféru v rozvrácené zemi nazval epidemií brutality, kdy se používá znásilnění jako válečná zbraň: „Přicházejí k nám ženy s pořezanými i prostřelenými genitáliemi. Některé zažily skupinové znásilnění, byly nucené k prostituci, otěhotněly nebo se nakazily virem HIV při násilném styku s muži či chlapci. Často se neubráníme slzám, protože zdravotní následky těch zranění jsou někdy trvalé, nehledě na psychickou újmu. Děláme ale co je v našich silách.“
Konžský lékař a jeho podřízení se snaží podporovat oběti i po ošetření – mikropůjčkami nebo právní pomocí. Zápas s válečnými pachateli sexuálního násilí je ale podle Denise Mukwegeho zoufale pomalý. Hlavně prý kvůli pasivitě většiny mužů, kteří o problému mlčí.
