Les potřebuje čas. A je potřeba mu ho dát, říká šéf NP Bavorský les
Franz Leibl je ředitelem Národního parku Bavorský les od 1. května tohoto roku. Vystudoval biologii a dlouhodobě pracuje v ochraně životního prostředí. Přestože NP Bavorský les vznikl už před 41 lety, Leibl je jeho teprve třetím ředitelem. Hned v úvodu rozhovoru Franz Leibl odmítl komentovat nedávné protesty proti kácení smrků v Národním parku Šumava.
Nejen na Šumavě, ale i v Národním parku Bavorský les je kůrovec v posledních letech při chuti. Je pro Vás kůrovec problém?
Z ekologického hlediska to žádný problém není. Kůrovec je součástí lesního ekosystému a patří do smrkového lesa. Problém je to určitě v očích těch, kteří jsou zvyklí na hospodářské lesy. Ti se na kůrovce dívají jinak.
Národní park Šumava je výrazně větší než NP Bavorský les. Je to jediný rozdíl?
Parky si jsou podobné, je to stejný ekosystém. Co se týče bezzásahových zón, velká část šumavských zón hraničí s naší. To je důležité, protože na obou stranách hranice máme podobnou filosofii, podobný systém. V NP Šumava je ale nápadné, že tamější bezzásahová zóna je plošně velmi roztříštěná, rozdělená do mnoha malých částí. V našem parku je to jedna kompaktní oblast. To je podstatný rozdíl mezi oběma parky.
Jak funguje NP Bavorský les?
Národní park má rozlohu více než 24 tisíc hektarů. Z toho je 53 procent přírodní bezzásahová zóna (Naturzone). Tam stromy nekácíme, tam platí princip „Nechat přírodu přírodě“. Zbylá plocha parku je rozvojová zóna (Entwicklungszone) a následuje okrajová nárazníková zóna (Randzone), kde s kůrovcem bojujeme aktivně. Okrajovou zónu si představte jako pruh lesa, který jde podél hranice parku a tedy hraničí se soukromými a státními lesy. Tento pruh je široký 500 až 1000 metrů. V něm trvale zasahujeme proti kůrovci.
Více než polovina národního parku je bezzásahová zóna. Je to konečný stav ?
Naším cílem je rozšířit přírodní bezzásahovou zónu na 75 procent celkové plochy. Měli bychom to stihnout do konce roku 2027.
Jak?
V oblasti kolem Roklanu a Luzného jsme už bezzásahovou zónu rozšířili podle plánu, v současnosti se o to snažíme v oblasti Falkenstein v severní části parku. A to tak, že každý rok připojíme 300 až 350 hektarů lesa z rozvojové zóny k té bezzásahové. A to automaticky znamená, že se na této ploše už kácet nesmí.
Proč vlastně chcete tři čtvrtiny parku zcela přenechat přírodě a nechat ji bez kontroly?
Tři čtvrtiny jsou předepsané Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN). Jen v takovém případě může být park uznán i mezinárodně. To je pro nás zásadní. Nechceme mít žádný plagiát. Chceme mít mezinárodně uznaný národní park.
V bezzásahové zóně tedy vůbec nekácíte, ani jeden jediný strom?
Pokud je u nás nějaká plocha vyhlášena jako bezzásahová zóna, potom tam nepraktikujeme žádné lesní hospodaření. Tam se nekácí, ani se neodváží žádné dřevo. Jiné to je v rozvojových a okrajových zónách.
Jak chráníte hospodářské lesy, které s národním parkem sousedí?
Soukromé i státní lesy jsou chráněny právě onou okrajovou nárazníkovou zónou, která je 500 až 1000 metrů široká. V této zóně s kůrovcem bojujeme intenzivně. Každý strom, který napadl kůrovec, je odstraněn. A když dosáhneme našeho cíle a v roce 2027 budou tři čtvrtiny národního parku bezzásahovou zónou, tato okrajová zóna zůstane zachována a bude se v ní i nadále s kůrovcem bojovat.
Opravdu stačí 500 až 1000 metrů, aby se kůrovec nemohl rozšířit dál?
Máme řadu vědeckých studií, které se zabývají lesním hospodařením. A ty dokládají, že z devadesáti pěti procent kůrovec napadá stromy v okruhu pěti set metrů od kůrovcového hnízda. A pokud to pásmo kolem zdroje kůrovce rozšíříme na osm set metrů, zachytíme 99 procent nově napadených stromů. To je velmi efektivní způsob boje s kůrovcem.
Zeptám se přesto znovu. Opravdu nemáte strach, že se vám kůrovec rozšíří i mimo hranice parku, do soukromých hospodářských lesů?
Určitě se jednotliví brouci dostanou do soukromých lesů. Záleží ale na jejich počtu a na tom, jestli dokáží způsobit v tom daném lese kalamitu. To by musely být milióny jedinců. Kůrovec není problém, který se týká pouze Národního parku. V Německu je v současnosti kůrovcová kalamita ve středních Francích, a to ve velkém rozsahu. Kalamitní stav je také v Alpách, v Národním parku Berchtesgaden. I v Rakousku je kůrovec podle tamějších informací na vzestupu. Kůrovec není žádný fenomén Národního parku Šumava a Bavorského lesa, kůrovec je fenomén smrkového lesa.
Bylo těžké na začátku 90. let prosadit myšlenku bezzásahových zón?
Na začátku 90. let a potom při rozšiřování parku v roce 1997 tu byly hodně vyostřené debaty, i mezi obyčejnými lidmi. Zejména tehdy, když viděli, jak kůrovec dokáže zničit stovky nebo i tisíce hektarů lesa. Do naší kulturní krajiny takový obrázek nezapadal a nikdo na něj nebyl zvyklý. Dnes myšlenka bezzásahových zón nepřijde lidem cizí, zejména tady v oblasti kolem Luzného a Roklanu, kde se les začíná sám postupně obnovovat. V severní části parku Falkenstein, kde bezzásahovou zónu stále ještě rozšiřujeme, zaznívají kritické hlasy. I proto, že tam kůrovec napáchal největší škody.
Lesy jsou zničené, po lýkožroutovi zůstaly šedé pahýly odumřelých stromů. Nemáte strach, že sem přestanou jezdit turisté?
Ročně máme v parku jeden milion návštěvníků. Zámek Neuschwanstein – což je hlavní turistické lákadlo Bavorska – má ročně jeden a půl milionu návštěvníků. Takže na nedostatek turistů si opravdu nemůžeme stěžovat. Máme k dispozici průzkumy mezi našimi návštěvníky. Z nich vyplývá, že každý druhý turista k nám přijel jenom kvůli národnímu parku, že si dovolenou vybral právě kvůli Bavorskému lesu.
Co sem podle Vás turisty láká?
Podle mě sem návštěvníky láká divočina, ta je pro lidi atraktivní. A samozřejmě také naše turistická infrastruktura, kterou jsme tady vybudovali.
Jak rychle se obnovuje les zničený kůrovcem?
Provádíme v nepravidelných intervalech takzvanou „lesní inventuru“. Na sedmi plochách počítáme nové stromy. To děláme už od začátku 90. let. V místech, kde kůrovec napadl les, jsme na jednom hektaru napočítali až 5000 nových stromů. To ale neznamená, že všechny mladé stromky přežijí. Pochopitelně je mezi nimi konkurence. Na jiných místech, to musím přiznat, je třeba jenom 1500 nových stromků. Vzniká tu velmi diferenciovaný, druhově pestrý mladý les. A to je zárodek budoucího pralesa.
V jižní části parku máte bezzásadovou zónu už 20 let. Mladé stromky tu jsou vysoké i tři metry. Jak bude ta oblast vypadat za 20 let?
Bude to záležet na počasí. Nicméně za dvacet let tady bude převážně smrkový les s příměsí ostatních druhů, jeřábů, bříz a také buků. Stromy budou zhruba dvakrát tak vysoké. Bude to prostě normální les. S tím rozdílem, že bude o něco pestřejší než běžné hospodářské lesy.
Když necháte ležet ladem tak velkou plochu lesa, nepřichází tím Bavorsko o peníze?
Pomůžu si čísly. V Bavorsku máme lesy o celkové rozloze 2,5 miliónu hektarů. Národní park Bavorský les má 24 tisíc hektarů, to je necelé jedno procento všech bavorských lesů. Bezzásahová zóna v národním parku tvoří v současnosti zhruba polovinu jeho rozlohy. To znamená, že jenom půl procenta všech bavorských lesů je přenecháno přírodě. To je pro civilizovanou a bohatou společnost přijatelné. A tím získáváme taky místo, kde se můžeme učit, jak les funguje.
A není to příliš drahý luxus?
Nechali jsme si také zhotovit studii, kolik by národní park vydělal, kdyby těžil dřevo, a kolik by vydělal, kdybychom ho rozvíjeli současným způsobem. Dejme tomu, že bychom v parku ročně pokáceli 175 tisíc kubíků dřeva, což je na plochu Bavorského lesa poměrně hodně. Za to bychom ročně dostali zhruba 5 až 10 milionů eur v závislosti na ceně dřeva.
Národní park má ale jiný výnos, příjem z turismu. Polovina všech turistů ve zdejším regionu přichází výlučně kvůli parku. Vybudovali jsme infrastrukturu a atrakce, které by tu bez národního parku nebyly. Z turismu máme roční příjem v průměru 13 až 15 milionů eur. Z tohoto pohledu mohou oba způsoby přinést stejnou částku, ale s tím rozdílem, že peníze z vytěženého dřeva nezůstanou v regionu.
