Zkolabovaný stát. ‚Místní se rozhodují, zda pustit lednici či ohřát vodu,‘ popisuje obchodník z Libanonu
Bankomaty zejí prázdnotou, děti nemají co jíst, místní měna ztratila 98 procent hodnoty a stát poskytuje proud jen na dvě hodiny denně. Vítejte v Libanonu, kde stovky tisíc dětí prodávají růže, balíčky kapesníčků, sbírají odpadky, pracují na farmách nebo obchodují s drogami. „Je mi hrozně trapné sedět v kavárně a pít kafe nebo obědvat, když na ulici žebrají syrské děti. Nemůžu se na to dívat,“ přiznává v Bejrútu Anthony Behlok.
Je sobota večer a na jedné z hlavních tepen Bejrútu, hlavního libanonského města, nefunguje ani jeden bankomat. Před místní bankou visí cedule: „Pozor, z domu padá sklo.“ Mezi auty a skútry se proplétají syrské děti a žebrají o jídlo.
V baru naproti zhroucené benzínce se místní už dávno nepozastavují nad tím, že každých pár minut vypadne proud, přestane hrát hudba a za jeden nápoj se platí statisíce libanonských liber, místní měny, která od roku 2019 ztratila 98 procent hodnoty.
„Na pach z dieselových generátorů jsme si už taky zvykli, jsme národ imunní vůči všem zkázám,“ směje se Injila, kamarádka Anthonyho Behloka, třicetiletého muže z Bejrútu, který si vzal na triko rodinnou firmu obchodující se zipy.
Jen hotovost
Jako většina libanonských podnikatelů přišel Behlok o většinu jmění poté, co v roce 2019 zkrachovaly banky. Od té doby obchoduje jen s hotovostí, kterou si převádí na účet v zahraničí. „Všechny peníze mám v hotovosti, libanonskou banku využívám jen k převodům peněz na zahraniční účty,“ popisuje.
Podezřelí z exploze v roce 2020 v Bejrútu byli propuštěni. Lidé demonstrují před justičním palácem
Číst článek
Ekonomická krize spojená s válkami v Sýrii a na Ukrajině, pandemií a vysokou inflací zasáhla Libanon nebývalou silou. Od roku 2019 se prudce zvedla nezaměstnanost, která se momentálně pohybuje kolem 30 procent. Ve čtyřech z pěti domácností přišel někdo o zaměstnání.
„V Libanonu se rozpadl finanční systém. Banky přestaly fungovat, v zemi přestaly obíhat dolary a libanonská měna se dostala do finanční spirály,“ uvedl v rozhovoru pro iROZHLAS.cz analytik Ústavu mezinárodních vztahů Jan Daniel.
Podle odhadů žije pod hranicí chudoby 80 procent libanonského obyvatelstva, které čítá pět a půl milionu, včetně jednoho a půl milionu syrských uprchlíků a půlmilionu Palestinců.
Kromě války na Ukrajině, v Sýrii a pandemie covidu-19 si nese Libanon břemeno výbuchu skladu v roce 2020, který srovnal část Bejrútu se zemí. V jeho důsledku přišlo o život 218 lidí. „Výbuch byl pouze třešničkou na dortu už tak zkolabovaného státu, kde žije většina populace pod hranicí chudoby,“ popisuje Behlok.
Bez elektřiny
Podle OSN je jednou z hlavních příčin strmě narůstající chudoby to, že stát poskytuje elektrický proud jen na dvě hodiny denně. Libanonci jsou proto závislí na soukromých generátorech.
Ty si však mohou dovolit jen někteří. „Na svůj potřebuji alespoň deset ampérů, což stojí kolem 300 amerických dolarů na měsíc, s tím, že proud neběží mezi jednou a sedmou hodinou ráno,“ popisuje Behlok ve svém třípokojovém nájemním bytě v centru Bejrútu.
V parných letních dnech se musí rozhodovat, zda klimatizaci pustí v obývacím pokoji či v ložnici. „A to mám pořád velké štěstí. Pro valnou většinu Libanonců není klimatizace vůbec dostupná. Většina lidí se rozhoduje mezi tím, zda pustit lednici či ohřát vodu,“ vysvětluje.
Průměrnou libanonskou domácnost stojí generátor téměř polovinu měsíčního příjmu a podle mezinárodního monitoru lidských práv Human Rights Watch si v roce 2022 nemohlo topení dovolit 65,3 procenta libanonských rodin.
Dětská práce
Na schodech v Bejrútu, kde místní popíjejí arak, se mezi hloučky lidí proplétá syrská dívka se svazkem růží. Není jí víc než pět let. S velkým úsměvem obchází skupinky a nabízí jim květiny výměnou za bankovky pro matku, která čeká nedaleko. Po chvíli se však začíná nudit, od jedné z přítomných bere tužku a začne si kreslit.
Ekonomická krize přináší i prudký nárůst dětské práce. V oblasti Beeka na sever od Bejrútu poblíž syrské hranice tvoří sedmdesát procent pracovní síly děti ve věku 4-18 let. U 67 procent domácností jsou děti hlavním živitelem.
„Děti tu buď prodávají růže, balíčky kapesníků, sbírají odpadky, pracují na farmách nebo obchodují s drogami,“ popisuje Behlok rostoucí humanitární krizi, jež zasahuje ty nejzranitelnější.
Libanon se blíží ke kolapsu, státní sektor je v rozkladu
Číst článek
Sám si v kavárnách často sedá zády k ulici. „Je mi hrozně trapné sedět v kavárně a pít kávu nebo jíst oběd, když na ulici žebrají syrské děti. Nemohu se na to dívat,“ přiznává. Libanon však opustit nechce.
„Miluji to tu. Libanonci mají otevřené srdce, smysl pro humor a chuť měnit svou zemi. Mladí lidé se zajímají o politiku a stále tu přetrvává silná občanská společnost. Když si dokážete nějak vydělat, můžete tu mít skvělý život,“ říká Behlok. „Je to země kontrastů, ale já tu zůstanu, dokud nám to tu úplně nevypnou.“
