Libanonci umí na válku zapomenout a užívat si života. Třeba na festivalu třešní
Na začátku války v Sýrii mnozí analytici předpovídali, že se konflikt přelije i do sousedního Libanonu. Islámský stát dokonce vyhrožoval, že tato malá země bude dalším cílem jeho rozšiřování. Několik útoků skutečně podnikl, při tom posledním zemřelo v Bejrútu v listopadu 40 lidí. Během pěti let syrského konfliktu ale Libanon situaci zvládá. A Libanonci si užívají života tak, jako by pár kilometrů od nich žádná válka nebyla.
Libanonskou hymnou začíná v horské vesnici Hammána festival třešní. Na návsi už se sešlo několik tisíc lidí a to, co tu roste na stromech všude v okolí, si jejich pozornost zaslouží.
„Hammána leží v nadmořské výšce 1200 metrů a zdejší třesně jsou proslavené. Je tu vydatný pramen Šaghúr, který dává třešním výbornou chuť," říká pěstitelka Suzán Abú Chálidová skupině návštěvníků s dětmi, kteří se chystají k samosběru.
Atmosféru festivalu třešní v libanonské vesnici Hammána přiblížil zpravodaj Štěpán Macháček
Vede je pak do terasovitého sadu, kde se větve stromků úplně ohýbají pod hrozny velkých černých plodů. Suzánina rodina z Hammány pochází. Za občanské války v 80. letech ale odešla dolů do Bejrútu a teď tu bydlí jen sezónně a rozšiřuje své sady. Dnes už mají 250 stromků.
„Třešně se pěstují i jinde v Libanonu, nikde ale nemají takovou chuť, jako tady v Hammáně," chlubí se paní Suzán.
Samosběr je dnes zdarma a pěstitelům ho kompenzuje radnice jako součást propagace obce. Libanonci jsou v místních a nevládních aktivitách na Blízkém východě výjimeční. „Já mám tyhle iniciativy ráda, když město nebo region propaguje něco svého. Takhle se dá skutečně podpořit místní ekonomika," myslí si Hoda, která si k Suzán přijela natrhat třešně až z pobřežního Batrúnu.
Zpátky na návsi už je festival v plném proudu. Stánky přetékají obrovskými třešněmi. Světlé chrupky střídají černé srdcovky, prodávají se tu na hromadách, ve vaničkách, v sáčcích i v hroznech. Stánkaři nabízejí i jiné místní produkty, pan Tanios si na chodníku dokonce rozložil destilační soupravu a vypaluje tu do lahví arak. Dělá ho ale tradičně z vinných hroznů, třešně se tedy ani v Hammáně v alkohol nepřeměňují.
Ferrari mezi třešněmi
Hlouček lidí se na ulici dává do tance. Bujará atmosféra naprosto ignoruje válku, která za kopcem v Sýrii zuří. Hamúda Aawar ja na festivalu se ženou.
„Válka snad jednou skončí. Kdyby všichni lidé milovali život, válka by nebyla. A my Libanonci si život užíváme. Báli jsme se za naší občanské války od roku 1975. Ta nás otužila a zvykli jsme si. Na strach jsme se už vykašlali a užíváme si každý den," říká.
A Libanonci si života i peněz užívat opravdu umějí. Součástí festivalu je i dostaveníčko vozů Ferrari. V malé vesničce se jich sjelo hned několik desítek, za volantem některých sedí i ženy. Majitel jednoho červeného krasavce tvrdí, že je to jen zlomek toho, co po zdejších silnicích jezdí.
