Libyjci dostali po volbách den volna. Vychutnávají ho u moře
Sedmý den se má odpočívat, praví biblické nařízení. Libyjci, přestože jako muslimové mají v neděli normální pracovní den, včera odpočívali. Přechodná vláda jim dala volno po prvních svobodných volbách. Co dělají lidé na severu Afriky, když nemusí dělat nic, zjišťoval zvláštní zpravodaj ČRo Martin Dorazín.
Libyjci dělají to, co by dělal každý jiný, kdyby měl tisíce kilometrů mořského pobřeží a jeho prapředek se nezastavil někde pod Řípem: vyrazí na pláž.
Sousedi na vedlejším skalisku mě pozvali na dobrý mátový čaj, který připravují tradičním způsobem. Donesli si dokonce dříví staré tisíc let, které rozdělají na kameni a na tom čaj uvaří. Několikrát ho musí z konvice přelít, aby dostal tu správnou chuť. A v horku je mátový čaj úplně nejlepší.
Libyjec Hamza je celník v nedalekém přístavu a jeho soused Džamil je Syřan. Oba bydlí odmalička kousek od nábřeží. Vláda dala Libyjcům volný den po volbách, aby si odpočinuli od namáhavého demokratického procesu. Ulice v Benghází tak jsou prázdné, nejsou žádné dopravní zácpy jako v pracovní den.
Lidé jsou buď zalezlí doma, nebo přišli sem na břeh Středozemního moře. To je tady jak písčité, tak skalnaté. Ve stínu je asi 32 stupňů, ale fouká jako vždy příjemný vítr.
Hamza a Džamil se trošku diví tomu, že my nemáme moře, a někde prý slyšeli, že v Česku je pivo levnější než voda, ale takovým povídačkám samozřejmě neuvěřili. My zase nevěříme tomu, že v Libyi mají vodu desetkrát dražší než benzín.
Kousek od nás na sousedním balvanu, skryti před zraky okolního světa, si mladíci vesele pokuřují trávu. Je to sice přísně zakázáno, ale tady je nikdo kontrolovat nebude.
S díky odmítám nabídku omamné vodní dýmky a vracím se k mátovému čaji a libyjsko-syrským kamarádům. Hovor se nakonec stočí na hrůzovládu plukovníka Kaddáfího. Oba vleže na kameni konstatují totéž co Bolek Polívka ve filmu Dědictví: ‚Chlapi, buďme rádi, že je to za náma‘.
