Libyjci mají za sebou historickou zkoušku. Oslavují první svobodné volby
Bouřlivé oslavy propukly v libyjském Tripolisu a Benghází po uzavření většiny volebních místností. Libyjci šli poprvé po 42 letech diktatury k volbám.
Mezi oslavujícími se proplétal i zvláštní zpravodaj Čro Martin Dorazín.
Krátce po uzavření volebních místností lidé z Benghází oslavují na nábřeží, kde jejich revoluce začala.
Nepotvrdily se obavy, že východ země bude volby bojkotovat, i když federalisté zůstávají v této části země silní. I lidé, kteří si přejí větší autonomii, nakonec k volbám šli. To ale neznamená, že východ přestane vznášet požadavky na větší samostatnost.
„Čtyřicet let jsme žili v diktatuře a tohle je okamžik svobody, na který jsem čekal celý život,“ povídá sedmdesátiletý pan Mohammad, který k Martinovi Dorazínovi přistoupil sám od sebe.
Mezi oslavujícími Libyjci se proplétal i zvláštní zpravodaj Čro Martin Dorazín
Muhammad a jeho kamarád Bašír doufají, že volby jsou tečkou za 42 lety brutálního režimu. K oslavám mají své důvody:
„Tento člověk strávil celý život v Kaddáfího vězení Abú Salím. Hnil tam 40 let a dodnes mu nikdo neřekl proč,“ ukazuje Bašír na svého kamaráda celého oblečeného do nové libyjské vlajky. A dodává další podrobnost z Kaddáfího reality:
„Jednoho z mých kolegů popravili v roce 1984 tady v Benghází. Pochovali jsme ho teprve minulý týden. 28 let ležel v lednici.“
Pro tyto lidi je i současná vratká a nejistá situace mnohem lepší než minulá léta.
„Podívej se, tihle lidé chtějí spravedlnost a federaci. Problém je, že nikdo pořádně neví, co to znamená, a na západě Libye se bojí, že je to separatismus. Ve skutečnosti požadujeme jen adekvátní podíl v novém parlamentu a vládě,“ vysvětluje svár mezi západem východem země Dorazínův průvodce ekonom Alí Zoghbia.
„Separatismus by nás stáhl do propasti,“ připojuje se k debatě další Libyjec a pokračuje:
„Rozdělení Libye – to by byl velký problém. Je nás jen šest milionů a naše velké rozvětvené rodiny žijí na východě i na západě. Navíc tu máme africké kmeny, které žádné hranice neuznávají – žijí v Libyi, stejně jako v Čadu, Mali nebo Tunisku.“
Tuto noc ale podobné diskuse většinu Libyjců nezajímají Chtějí se bavit, tančit a zpívat až do rána, což se také stalo.
