Lisabonskou smlouvu čeká po podpisu ještě ratifikace

Evropská unie má novou základní smlouvu, nazvanou Lisabonská. V portugalském hlavním městě ji podepsali premiéři, prezidenti a ministři zahraničí 27 členských států. Dokument má být náhradou za zkrachovalou euroústavu a má umožnit Evropě lépe a efektivněji fungovat i pokud se rozšíří. Dokument ještě podléhá ratifikaci v členských zemích.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

M. Topolánek a K. Schwarzenberk při podpisu lisabonské smlouvy

M. Topolánek a K. Schwarzenberk při podpisu lisabonské smlouvy | Foto: David Koubek

Lepší zakončení svého půlročního předsednictví v Unii si Portugalci nemohli přát. Ve slavnostně osvětleném ambitu kláštera Jeronymitů v Lisabonu podepsali zástupci sedmadvaceti států dokument, na kterém má velkou zásluhu německá kancléřka Angela Merkelová a německé předsednictví v první polovině tohoto roku.

"Je to smlouva pro budoucnost. Smlouva, která vytvoří modernější Evropu, efektivnější Evropu, a Evropu demokratičtější," prohlásil portugalský premiér José Sócrates.

Pod Lisabonskou smlouvu se podepsali i premiér Mirek Topolánek a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Za čtyři státy přijeli navíc i prezidenti. Jen Velkou Británii zastupoval na ceremonii pouze šéf diplomacie. Ministerský předseda Gordon Brown stvrdil novou reformní smlouvu podpisem až po slavnostním obědě, ve chvíli, kdy už byla velká část evropských lídrů na cestě na summit do Bruselu.

Unie tak má nový právní základ - tedy mezinárodní smlouvu, podle které se řídí její fungování, která dává pravomoci jednotlivým evropským institucím, a podle které se vytvářejí společné evropské politiky.

Za poslední tři roky se Evropská unie rozrostla téměř na dvojnásobný počet členských států - z patnáctky na sedmadvacítku. S novými zeměmi přišly nové problémy - ale především potřeba změnit některé principy, na kterých tento unikátní politický útvar funguje. To byl hlavní úkol euroústavy, tu ale odmítli v referendu Francouzi a Nizozemci, a pravděpodobně by to udělaly i další země. Rozhýbat Unii a vymést z jejího soukolí písek, tak má nová, reformní smlouva.

Lisabonská smlouva vylepšuje rozhodovací procesy. Daleko častěji se bude rozhodovat kvalifikovanou většinou, a ne jednomyslně. Díky ní se může zapojit daleko šířeji i Evropský parlament. Posiluje pravomoci národních parlamentů. Zajišťuje ústřední roli Evropské komise a evropského právního systému,

Co konkrétně nová smlouva přináší? Rozhodně to nejsou ústavní prvky, kvůli kterým neuspěla euroústava. Přesto z ní mnoho zbylo. Například funkce takzvaného ministra zahraničí který se tak ovšem nejmenuje - ten by měl posílit Evropskou unii navenek, v zahraniční politice.

Oleje do unijního soukolí přikápne také nový stálý předseda - měl by nahradit stávající systém, kdy se u kormidla střídají co půl roku jednotlivé členské státy. V Evropské komisi bude méně komisařů, už se tak nebudou muset vymýšlet nesmyslná "euroministerstva". Evropská komise i soud dostanou nové pravomoci, ale na rozhodování by se měly podílet víc i národní parlamenty. A nakonec - mezi státy se spravedlivěji rozdělí hlasy. Jak v Evropském parlamentu, tak v případě, kdy rozhodují zástupci jednotlivých vlád.

Ale podpisem smlouvy všechno nekončí. Evropská smlouva totiž nemůže platit bez ratifikace, na které ztroskotala její předchůdkyně, euroústava.

"Dnešním podpisem smlouvy se všichni zavazujeme k její brzké ratifikaci. Rádi bychom, aby smlouva platila nejpozději od ledna 2009," prohlásil dnes předseda evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering.

Většina vlád ale teď nechce smlouvu předkládat ke schválení občanům, ale jen jejich zvoleným zástupcům. S ratifikací v parlamentech by takové problémy jako s referendem být neměly, potvrzuje český premiér, ale: "To neznamená, že s ní všichni bujaře souhlasí, ale proces se dostal do fáze, kdy jiný kompromis není možný, uvidíme při ratifikaci, jestli nastanou problémy, asi ne," řekl Radiožurnálu ještě před odletem do Lisabonu Mirek Topolánek.

Zatím je jasné, že referendum bude v Irsku. A v Británii, kde by v případě lidového hlasování Lisabonská smlouva pravděpodobně zkrachovala - neustává obrovský tlak opozice i části veřejnosti na premiéra Gordona Browna - ten se zatím za každou cenu referendu brání.

Milan Kopp, David Koubek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme