Listy hodnotí Bushovo poselství o stavu unie
Americký prezident George Bush přednesl v noci na dnešek svou pravidelnou zprávu o stavu unie. Vyzval mimo jiné kongresmany, aby dali šanci jeho nové strategii pro Irák. V tradičním projevu se prezident soustředil vedle zahraniční politiky i na domácí otázky - například na energetickou politiku.
Podle listu Washington Post se Bush tímto projevem pokusil vzkřísit svůj prezidentský úřad. V něm musí čelit možná těm největším problémům, s~jakými se kdy americký prezident vůbec musel potýkat. Málokterý šéf Bílého domu se totiž setkal s~takovou kombinací překážek jako právě Bush. Ten čelí nebývalému poklesu popularity především kvůli své politice V Iráku.
Jenže Bush se před problémy nesklonil, a v projevu z velké části držel fazónu tvrdého vůdce, tak jak jsme ho znali v počátcích jeho prezidentství. Jeho tón byl možná mírnejší a vstřícnější k jeho odpůrcům z řad Demokratů, které žádal o pomoc, rozhodně v něm však nebyl ani náznak obrany, soudí Washington Post.
A jak se Bush vyrovnal s faktem, že ho v Kongresu poprvé poslouchala demokratická a nikoli republikánská většina? Podle deníku New York Times celkem obstojně, díky disciplíně svých spolustraníků. Zatímco v minulých letech vypadala zpráva o stavu unie jako přátelská sešlost, kdy si Kongres prezidenta vlastně pouze přišel poslechnout, tentokrát si dali republikáni hodně záležet na bouřlivém přivítání Bushe. Jednoduše proto, aby zakryli skutečnost, že jich je v Kongresu méně než dmeokratů, dodává New York Times.
Z Ameriky pojďme na Blízký východ - Libanon a jeho hlavní město Bejrút včera znovu prožily atmosféru občanské války. Tisíce příznivců opozice zaplnily ulice libanonské metropole a požadovaly odstoupení vlády premiéra Fuáda Siniury. Situaci v Libanonu se dnes věnuje také celoarabský deník Haját. Cituje z něj blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Jaromír Janev.
Libanonci se probudili do temného rána kvůli mrakům kouře ze zapálených pneumatik. A do dne, ve kterém zjišťovali, že jsou zablokované silnice a dálnice mezi všemi městy a oblastmi země. A také ulice uvnitř měst, a to hlavně v Bejrútu, kde opozice uzavřela všechny přístupy k metropoli, a všechny mezinárodní dopravní uzly - letiště, přístav a úřady, které k nim přináležejí. Stoupenci opozice bránili lidem, kteří se nechtěli zúčastnit stávky, aby se dostali do práce, do obchodů, úřadů a do škol.
Armáda nezasáhla, až na místech, kde vyšli do ulic také přívrženci vlády z vládních stran a hnutí, aby odstranili překážky na silnicích a ulicích. Aktivisté opozice zabránili cestujícím v přístupu na letiště. Bylo mezi nimi i 300 čínských vojáků, kteří působí v misi OSN na jihu země. Operaci přerušení cest zajistilo šíitské hnutí Hizballáh, křesťanský Svobodný vlastenecký proud generála Michela Ouna k tomu nebyl schopný zajistit dostatek lidí. Uvedl ve svém dnešním vydání celoarabský respektovaný deník Haját.
A na Blízkém východě ještě zůstaneme, i když další téma bude výrazně odlišné. Izrael je pohoršen aférou kolem svého prezidenta Mošeho Kacava. Generální prokurátor včera doporučil hlavu státu obvinit ze znásilnění a zneužití moci. Aféra, která kolem Kacava v souvislosti s údajným spácháním těchto činů vypukla, tak nabývá kritických rozměrů. Jak na to reaguje izraelský tisk?
Místní novináři se za Kacava doslova stydí. Například list Haaretz si pokládá asi i za své mnohé čtenáře otázku, jak mohl být někdo takový vybrán do vysokého státního úřadu. Deník píše: Kacav je fádní politik, pro kterého se zdál být přezidentský úřad vždy o několik čísel větší. Uchazeči o tuto funkci by měli být plni šarmu a vznešenosti, mělo by jít o lidi s~důstojností a velkou dávkou idealismu. Ovšem Kacav před sedmi lety naléhal a získal na svou stranu zmatený parlament, který ho nakonec zvolil. Teď se celá země dívá na svého prezidenta se~sklopenýma očima a lituje, že je tento muž izraelským národním symbolem. Tolik deník Haaretz.
Dodejme, že Kacavovo sedmileté funkční období skončí letos v létě a prezident už oznámil, že pokud bude obviněn, pak sám odstoupí.
