Listy o odchodu Edmunda Stoibra z budoucí vlády

Nepokoje na pařížských předměstích stále pokračují. Situaci komentuje britský deník Guardian. Další kolo zápasu spolu vedou poměrně jednotné etnické skupiny mladých Pařížanů a francouzské bezpečnostní složky. Ty drtí útočníky těžkou rukou.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zahraniční tisk | Foto: Alena Palečková

Pochybná je role vlády, zejména francouzského ministra vnitra Nicolase Sarkozyho. Ten se sice vyadřuje jasně, mluví o nulové toleranci, ale poněkud zprudka. Přitom dobře ví, že nevhodná reakce úřadů může nepokoje ještě zhoršit.

Sám to přiznal, když odsoudil zásah, při kterém slzný plyn zasáhl nedalekou mešitu. Nálada Francouzů přitom není tak úplně revolucionářská. Potvrzují to srdceryvné výlevy starších Muslimů, kteří nařizují mladým zůstat doma. Sarkozy teď může mluvit o nulové toleranci, do budoucna s tím ale stejně mnoho nezmůže. Důležité jsou rovné příležitosti ve vzdělávání, zaměstnání i bydlení, upozorňuje Guardian

Americký list Boston Globe pátrá po příčině nepokojů. Když v roce 1973 komentoval bývalý francouzský prezident Valery Giscard d'Estaing embargo na arabskou ropu, řekl, že Západ platí za svou koloniální minulost. Dnes je pro francouzské politiky těžké přiznat si, že za nepokoji v Paříži stojí to, jak se chovali k bývalým obyvatelům svých kolonií.

Na pařížských předměstích žijí víc než dva miliony lidí. Architekti a politici, kteří takové přeplněné aglomerace projektovali, položili základ kriminálním gangům - a de facto apartheidu. Ať už si to uvědomili nebo ne. Boston Globe má řešení: aby zastavila krizi, musí se teď Francie otevřít světu. A to nejen ekonomickými reformami.

Překvapivé a dosud těžko pochopitelné chování bavorského šéfa vlády a CSU Edmunda Stoibera zaměstnává prakticky všechny německé deníky. Jeho odchod z budoucí vlády ohrozil ještě ani nevytvořenou velkou koalici. Po prvním šoku ale v očích veřejnosti přispěl k růstu popularity Angely Merkelové. Z německých novin vybíral zpravodaj Českého rozhlasu David Šťáhlavský.

Už ho nikdo nebude brát vážně, konstatuje Rheinische Post. Stoiberovo neustálé koketování s Berlínem a Mnichovem ho dostalo pod značný tlak. V pátek byla už zpochybněna jeho schopnost vést stranu do zemských voleb v roce 2008. Passauer Neue Presse se odvolává na zdroje z vedení CSU, které považuje za možné, že Stoiber bude svržen. Zvláště, pokud v příštích průzkumech bude mít strana pod 50% preferencí.

Také vlivný Die Welt si klade otázku: Půjde, nebo zůstane? Jeho dosavadní chování přirovnává k piruetám na politickém parketu. Primadona v kyvadlovém tempu, dodává komentář Niny Jerzyové. Stoiberův mýtus je pošramocen. Odchod bavorského politika z budoucí vlády, formálně kvůli rezignaci předsedy SPD Münteferinga, hodnotí Němci negativně.

Jak připomíná dnešní FAZ - pro 84 % dotázaných ztratil politickou váhu. 65 % mu vyčítá, že nechal na holičkách Angelu Merkelevou, které tím přibily sympatie. 56 % Němců si slibuje, že bude dobrou kancléřkou.

Poslední průzkum Amnesty International zařadil Slovensko na čtyřicáté sedmé místo v žebříčku korupce - informuje slovenský deník Sme. Jsme na tom stejně jako Namíbie, Řecko nebo Česká republika. A právě porovnání s ní stojí za zmínku. Zatímco naši západní sousedé zaznamenali od posledního měření před sedmi lety pokles, my jsme si trochu polepšili, píše deník. Je zajímavé, jak se k úplatkářství staví politici.

Zatímco Slovensko už přijalo mnohá protikorupční opatření a odvolalo několik ministrů, v Česku stačí jeden nevysvětlený milionový byt a premiér už si balí kufřík. Je to dostatečné memento. Chování těch nejvyšších úředníků ukazuje na stav celé společnosti. Může nás těšit, že čeští i slovenští podnikatelé se ke korupci stavějí stejně. A podle některých slovenských politiků je to rakovina, kterou je třeba léčit. Musíme ale začít od shora. Ryba zapáchá od hlavy, připomíná deník Sme.

Zemřela bojovnice za práva černochů ve Spojených státech amerických, Rosa Parksová. Vzpomíná na ni deník Christian Science Monitor. Rok 1955 přinesl mnoho změn v dosavadní americké politice apartheidu. Neklidné ovzduší dýchala i Rosa Parksová, která jednoho prosincového dne nastoupila do autobusu v Alabamě. Nevstala, když přistoupil bílý muž a chtěl si sednout na její místo

Barbora Kroužková, Julie Rákosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme