Listy o příměří na jihu Libanonu
Mnohé zahraniční listy mají za to, že příměří konflikt nevyřeší. Například britský deník Daily Telegraph v této souvislosti píše, že radikální hnutí Hizbaláh představuje stejnou hrozbu jako kdykoliv dříve. Organizace spojených národů se podle listu rezolucí o příměří v libanonském konfliktu zbavila zodpovědnosti za klíčový moment určující mír na severní hranici Izraele - a tím je rozpuštění a odzbrojení Hizbaláhu.
"Zkáza, kterou rozpoutal únos dvou izraelských vojáků, se stala mocnou připomínkou toho, jaké nebezpečí v sobě skrývá vznik státu ve státě," konstatuje list. Skeptické jsou i některé další evropské deníky, francouzský Libaration se zamýšlí nad možnostmi mírové mise OSN, která by měla dohlížet na dodržování příměří v Libanonu. Deník poznamenává, že mnoho zemí, které byly požádány o účast v misi, najednou váhá. Dokonce i Francie žádá záruky ohledně své role v misi. Liberation zdůrazňuje, že stále není jasné, jak by mírové jednotky OSn měly fungovat. Zřejmé je ale podle deníku jedno: a sice že modré helmy budou v Libanonu velmi velmi dlouho.
U evropských novin v uplynulých dnech v nich vyvolalo vlnu reakcí přiznání slavného německého spisovatele Güntera Grasse, že sloužil za války v jednotkách SS. O přiznání Güntera Grasse se pochopitelně ostře diskutuje na stránkách německých novin - ale i jinde v Evropě. Například britský deník Independent soudí, že Grass, který byl považován za morální autoritu, by se kvůli své minulosti měl vzdát Nobelovy ceny za literaturu.
Internetové vydání listu Zeit naopak soudí, že aféra pověsti velkého spisovatele nijak neuškodí - naopak přispěje k lepšímu porozumění minulosti. Berlínský historik Arnulf Baring vyzývá veřejnost ke shovívavosti. Podotýká, že Günteru Grassovi bylo v době, kdy na několik měsíců vstoupil do jednotek SS, mezi šestnácti a sedmnácti lety. "Ne každý, kdo se stal členem NSDAP nebo SS, tím musel sledovat zločinecké cíle," soudí historik na stránkách listu Zeit. Podobný názor má i publicista Wolf Lotter v deníku Die Welt. Z komentáře cituje berlínský zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek.
Grassova nejznámější kniha Plechový bubínek je jako stvořená pro "nové" Německo po roce 45 - žádní viníci, jen oběti. Vždycky jsou to okolnosti, které postavy knihy pohánějí k vraždám a zabíjení. Tohle loutkové divadlo slouží k udržení německého poválečného konsensu, jehož prorokem Günter Grass vždycky byl, píše Wolf Lotter na stránkách Weltu a pokračuje: Tenhle státní básník se jako nikdo jiný ze své generace stal v zemi morální instancí, stal se dobrým Němcem schopným proměny, protože ji sám zažil.
Pár týdnů před vydáním své autobiografie najednou Grasse napadne, že nebyl jen pomocníkem u protiletadlové baterie, ale taky sloužil u pancéřové divize zbraní SS. Tím pro svou novou knihu získá enormní pozornost. Nepochybně byl totiž kolem vysokého hodnostáře zavedené literatury přílišný klid. "Zůstane Grass tím, kým byl před svým odhalením," ptá se autor komentáře i celé Německo. "Samozřejmě! To, že bez jakékoli nutnosti odkryl svoji minulost, ukazuje jeho morální formát. tvrdí Grassovi zastánci."
Vídeňský starosta Karl Lueger, jehož antisemitské myšlenky převzal i Adolf Hitler, používal svého času při vedení volební kampaně ostrá protižidovská hesla, aby se vzápětí obklopoval židovskými intelektuály. "O tom, kdo je Žid a kdo není, přece rozhoduji já," tvrdil Lueger. Tohle pravidlo platí dodnes a to i obráceně. Proto se pan Grass nebude muset omlouvat. O to se už postará německý kulturní establishment, píše závěrem Wolf Lotter v listu Die Welt.
