Listy o úmrtí Slobodana Miloševiče
Stejně jako další světový tisk i slovenské Hospodárske noviny se dnes věnují úmrtí Slobodana Miloševiče. Smrt bývalého srbského prezidenta přišla Haagskému tribunálu nejméně vhod. Ne proto, že ve vězení stejný týden zemřel i další válečný zločinec Milan Babič.
Ani kvůli obviněním, že Haag Miloševičovi špatnou zdravotní péčí v jistém smyslu ke smrti dopomohl. Ale proto, že tribunál ztratil svého sólokapra, a tím začíná ztrácet i své opodstatnění. Bylo vůbec rozumné, že byl vytvořen jenom pro jednu zemi a pro jedno časové období? Ptá se list.
Teď se ukazuje, že pravdu měli i ti, kteří při zahájení procesu s Miloševičem žádali, aby se jednotlivé žaloby neslučovaly do jedné, protože výsledkem bude finančně nákladný a časově nezvládnutelný proces. Kdyby se peníze vyčleněné na služby právníků dostaly k pozůstalým obětí balkánských válek, bylo by to zřejmě podstatně smysluplnější. Pokud se tribunálu nepodaří zajistit zbývající dva hledané zločince Radovana Karadžiče a Ratka Mladiče nebude už mít koho soudit, uzavírají Hospodárske noviny.
Úmrtí Slobodana Miloševiče samozřejmě dominuje už druhý den titulním stránkách skoro všech deníků v Srbsku. V Bělehradě je četl zvláštní zpravodaj Radiožurnálu v srbské metropoli Pavel Novák.
Mocní se bojí mrtvého Slobodana. Píše na první stránce dnešní vydání deníku Glas Javnosti a připomíná, že představitelé Miloševičovy Srbské socialistické strany žádají premiéra, aby rozpustil parlament v případě, že úřady neumožní pohřbít bývalého prezidenta důstojně v Srbsku. Deník Kurir oslovuje čtenáře titulkem "Vrací se domů". Upozorňuje ale, že Miloševičova rodina si přeje jeho pohřeb v Srbsku. Nikdo ale nezaručí, že Miloševičova manželka Mira a jeho syn Marko neskončí v rukách policie, když na pohřeb přijedou z Ruska, kam utekli. List Danas píše, že Miloševič kolem sebe sice Srbsko semknul, aby je ale nakonec bezostyšně rozdělil na starousedlíky a uprchlíky, na světáky a Balkánce a na boháče a sirotky.
A jak píší o smrti Slobodana Miloševiče ruská média? Z deníku Komersant cituje náš moskevský zpravodaj Petr Vavrouška.
Představte si, že se dostanete na prestižní univerzitu, a pak zjistíte, že jeden z vašich nových spolužáků pracoval pro jeden z nejhorších režimů na světě, píše dnes americký deník Boston Globe. Pro studenty jedné z nejprestižnějších amerických univerzit se nejedná o pouhé teoretické zamyšlení. Sayed Hashemi, který pracoval jako mluvčí vlády Talibánu v Afgánistánu, byl v loňském roce přijat do zvláštního programu studia na univerzitě Yale. Letos na jaře si chce podat přihlášku k řádnému studiu.
Krátce před zářijovými teroristickými útoky na světové obchodní centrum v New Yorku navštívil Sayed Hashemi Spojené státy a obhajoval vládu Talibánu. Dnes je přítomnost tohoto sedmadvacetilétého studenta na jedné z amerických univerzit předmětem vášnivých diskusí. Je jeho přijetí ke studiu příkladem toho, jak stavět pomyslné mosty? Kdyby více studentů jako je Hashemi studovalo ve Spojených státech místo v Pákistánu, byla by Amerika podstatně bezpečnější zemí, uzavírá Boston Globe.