Listy o úniku informací
Není žádným tajemstvím, že Bílý dům není zrovna příznivcem úniku informací. Měl by ale novinář, který poruší nějaké oficiální tajemství, být stíhán za špionáž? ptá se ve svém dnešním vydání americký deník Christian Science Monitor. Debata na toto téma není novou záležitostí.
Například v roce 1986 varoval tehdejší šéf CIA šéfredaktora deníku Washington Post, že bude trestně stíhán, pokud uveřejní jistý článek týkající se USA a Sovětského svazu. Šéf CIA tehdy své varování podložil citací zákona z roku 1950, který novelizuje zákon o špionáži z roku 1917.
Není ale jasné, jestli se norma z doby první světové války vztahuje na osoby, které k vládě nepatří. Zákon se týká kohokoliv, kdo předává informace s úmyslem poškodit Spojené státy. Právě tato formulace je zdrojem současné diskuse. Minulý týden se George Bush v souvislosti s nedávným únikem informací vyjádřil, že se jedná o "hanebný čin", který "pomáhá nepříteli". Vypadá to, že ve vztahu mezi médii a vládou začíná svítat na nové časy, uzavírá Christian Science Monitor.
Slovenské Hospodárske noviny píší o francouzském prezidentovi Jacquesi Chiracovi a německé kancléřce Angele Merkelové. Údajně spolu totiž kují plány na oživení euroústavy. I zde platí pořekadlo "na každém šprochu pravdy trochu". Je jasné, že impulsem k jejich jednání může být snaha napravit kolaps z loňského roku, který vyvolalo zamítnutí euroústavy v Holandsku a ve Francii. I kdyby se ale Chiracovi a Merkelové podařilo získat pevnější půdu pod nohama, narazí na opozici hned ve Francii. Horší ale je, že i kdyby se francouzský odpor podařilo zvládnout, rozhodně by se tak nevyřešily současné problémy Evropské unie.
Plán tandemu Chirac - Merkelová je zdánlivě jednoduchý a pochopitelný. Při druhém pokusu o referendum by se už nejednalo o celý text evropské ústavní smlouvy, ale pouze o jeho první dvě části. Ty se týkají nových institucí a změn v rozhodování. Nejtechničtější část, která obsahuje předchozí evropské smlouvy, by schvalovaly pouze národní parlamenty. Takové zjednodušení by určitě bylo prospěšné a vypadá lákavě. Jenže stále zůstává otázka: Jaká je záruka, že by francouzští voliči na takovou smlouvu měli jiný názor než loni v květnu? ptají se závěrem Hospodárske noviny.
Polský tisk se vrací k první návštěvě prezidenta Lecha Kaczyńského v Německu. Gazeta Wyborcza si všímá, že ačkoli se prezident netajil kritikou návrhu evropské ústavy, Němci ho považují za umírněného euro-optimistu. Pokračuje varšavský zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.
Ti, kteří očekávali, že Lech Kaczyński bude Evropskou unii kritizovat, se hodně spletli. V přednášce na Humboldtově univerzitě prezident nejenže vzdal čest zakladatelům Unie, ale nazval ji obrovským úspěchem. Uviděli jsme jinou tvář Kaczyńského než jsme očekávali - s Václavem Klausem se to nedá porovnat, řekl polskému listu Kai Olaf Lang z Nadace Věda a politika. Gazeta Wyborcza ale dodává, že stále nevíme, jakou roli má Polsko podle prezidenta v Unii hrát. Soudě podle podpory, kterou Lech Kaczyński vyjádřil během únorové návštěvy v Praze zapřisáhlému eurospektikovi Václavu Klausovi, to měla být spíš role brzdy.
Po následujících návštěvách ve Francii a Německu se ale začal rodit obraz politika, který uznává integraci Unii, i když jen v určitých oblastech jakými jsou například energetická bezpečnost nebo jednotná zahraniční politika vůči Bělorusku a Ukrajině. To ale příliš málo na to, aby prezident našel spojence nutné k prosazení těchto projektů. Prezident nadále chápe Unii jako společenství národů. Integrace je podle jeho názoru prospěšná, ale její nadbytek může ohrozit národní zájmy. Prezident Kaczyński jakoby stále nerozuměl, že v zájmu Polska je Evropa silná, jednotná a nesobecká. Taková Unie ale nevznikne, budou-li Paříž, Berlín nebo Varšava táhnout jen za svůj konec, napsala Gazeta Wyborcza.
Necelé dva a půl týdne před izraelskými volbami se od politického středu doprava objevuje názor, že by Izrael o své budoucnosti měl rozhodovat bez ohledu na Palestince, píše dnes britský deník Daily Telegraph. Úřadující izraelský premiér Ehud Olmert mluvil o uzavření prostoru mezi Jeruzalémem a největší osadou na západním břehu Jordánu. Znovu se tak dotknul arabských nadějí. Tím by totiž Palestinci přišli o možnost vstupu do východní části Jeruzaléma, které si přejí mít jako své hlavní město.
Ehmud Olmert také hovořil o hranicích Izraele, které by s definitivní platností měly být stanoveny do roku 2010. Dále slíbil, že poskytne hnutí Hamás, které nedávno vyhrálo palestinské volby, časový prostor potřebný k odzbrojení a také k tomu, aby Palestinci uznali legitimnost státu Izrael. Většina Izraelců už Palestincům nevěří a chtějí ve svém úsilí dále pokračovat sami. Právě tím budou letošní mimořádné izraelské volby, které připadají na osmadvacátý březen, konstatuje list.
