Listy o ztrátách Američanů v Iráku
S cílem dokázat úspěchy svých operací v Iráku, ustoupila vojska Spojených států od původního záměru nezveřejňovat počty padlých nepřátel, konstatuje deník Washington Post a pokračuje: k obnovení této praxe, zdiskreditované za války ve Vietnamu, kdy byla čísla pod tlakem veřejnosti úmyslně zvyšována, došlo zjevně bez formálního rozkazu Pentagonu.
S cílem dokázat úspěchy svých operací v Iráku, ustoupila vojska Spojených států od původního záměru nezveřejňovat počty padlých nepřátel, konstatuje deník Washington Post a pokračuje: k obnovení této praxe, zdiskreditované za války ve Vietnamu, kdy byla čísla pod tlakem veřejnosti úmyslně zvyšována, došlo zjevně bez formálního rozkazu Pentagonu.
Jak se pro Washington Post soukromě vyjádřili někteří důstojníci, nyní jsou statistiky padlých nepřátel součástí až příliš mnoha oficiálních zpráv z Iráku i Afghánistánu. Zároveň je třeba pochybovat o efektivitě zveřejňování takovýchto čísel v konfliktech, kdy protivník je schopen rychle nahradit mrtvé bojovníky, a kde velitelé přiznávají velmi nejistý odhad celkového počtu nepřátelských sil, píše list a pokračuje
Naopak důstojníci a úředníci Pentagonu, kteří se podílejí na tvorbě komunikačních strategií argumentují, že příležitostné zveřejnění počtu padlých na nepřátelské straně má důležitou hodnotu, především pokud má vyjádřit dopad jednotlivých operací.
Armádní odborníci však, podle deníku Washington Post, varují před nepřesností a pochybnou hodnotou statistik z Iráku a Afghánistánu. Nejasná povaha těchto konfliktů znemožňuje občas zjistit, kdo je povstalec, zločinec či nevinný civilista. Stále je problémem určit kdo je kdo, stejně jako tomu bylo ve Vietnamu, uzavírá list.
Tématu ilegální imigrace se věnuje sérií článků francouzský deník Le Monde. V této souvislosti publikuje mimo jiné postřehy své zpravodajky ve Spojených státech: Nelegální přistěhovalci si žijí ve Spojených státech relativně klidně. Stavební firmy je přijímají s otevřenou náručí. Falešné číslo pojištění jim umožní získat zaměstnání i půjčku na bydlení. Pod tlakem republikánů se však nyní mnohé státy snaží omezit přístup ilegálních imigrantů ke zdravotnickým službám či k získání řidičského průkazu, přestože tyto iniciativy jsou protizákonné.
Dle statistiky hraniční policie přestoupilo neoprávněně státní hranice od října 2004 do konce září 2005 přes milion lidí, z toho 900 000 Mexičanů. Policie raději ani neodhaduje kolik osob jejím kontrolám uniklo, píše Le Monde a pokračuje.
Rok před volbami se imigrace stala tématem, které rozštěpilo republikánskou stranu na křídlo bránící rozporné zájmy podniků, na kandidáty hrající o hlasy hispánské komunity a na obránce "národních" zájmů, píše dále list. Odpůrci imigrace byli šokováni prvním plánem George Bushe, jehož úmyslem bylo legalizovat situaci části ilegálních přistěhovalců, pokud zaplatí jistou pokutu jako určitou formu amnestie. V sobotu prezident toto tvrzení odvolal. Imigranti dostanou dočasná víza na maximálně 6 let a budou zvýšeny postihy pro podnikatele zaměstnávající ilegální přistěhovalce, dodává Le Monde.
K otázce ilegální imigrace se ve velkém rozhovoru pro tento list vyjádřil i francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy. Přeji si, aby Francie přijala ty, které potřebujeme, a ty, které můžeme integrovat tak, že jim poskytneme práci a ubytování. Francie nemůže být jediným státem na světě, který si nebude vybírat, koho přijme.
Za měsíc vyjde v platnost zákon ukládající společnostem, které zaměstnávají neoprávněně imigranty, platit náklady repatriace ilegálních přistěhovalců. Na začátku roku 2006 také předložím zákon, který umožní posílit boj se spekulacemi s udělováním azylu, zároveň stanoví lepší pravidla pro nadané zahraniční studenty, nový systém víz pro pracující a posílí kontrolu smíšených manželství.
Naše imigrační politika musí být zároveň tvrdá i lidská. Přeji si vyloučit ty, kteří nemají doklady, ale zaroveň chci posílit práva imigrantů, kteří jsou v zemi legálně. Osobně si myslím, že by nebylo nenormální, kdyby cizinec, který pracuje, platí daně a bydlí nejméně deset let ve Francii, mohl volit do komunáních zastupitelstev. Je však jasné, že volby do zákonodárných orgánů zůstanou výlučným právem francouzských občanů, řekl pro francouzský Le Monde Nicolas Sarkozy.
Polská Gazeta Wyborcza analyzuje příčiny porážky liberála Donalda Tuska v nedělních prezidentských volbách. Zabývá se otázkou, proč Tuskovi vyklouzlo téměř jisté vítězství. Podle listu rozhodla koncovka kampaně, forma obou kandidátů i náhoda. Z listu cituje náš varšavský zpravodaj Martin Dorazín.
Gazeta Wyborcza se zmiňuje o jedné okolnosti, která volbám předcházela. Tou byla série bombových poplachů ve Varšavě a dalších městech, za kterou měli stát polští homosexuálové, protestující proti Kaczyńskému, který zakázal jejich Pochod rovnosti.
To způsobilo, že se Poláci lekli terorismu a gayů. Kaczyński pak vystoupil v roli šerifa a nerozhodnutí získali důvod hlasovat pro toho, kdo slibuje pořádek a morální zdraví. K dalším příčinám Tuskovy porážky řadí list to, že se Kaczyńskému podařilo vykreslit Tuska jako liberála, který zastupuje pouze zájmy bohatých. Znovu se ukázalo, že na lidi více působí sociální obavy než strach o demokracii.
Gazeta Wyborcza dále připomíná, že Kaczyński Tuska v závěru kampaně zahnal do defenzívy. Tusk prohrál jako osobnost - působil příliš umělým dojmem, zatímco Kaczyński byl autentický. 69 procent lidí v průzkumech souhlasí s tím, že Tusk je sice milý a uhlazený člověk, ale chybí mu názorová pevnost.
Pak vypukla aféra s obviněním, že Tuskův dědeček byl příslušníkem wehrmachtu - v Tuskovu proněmeckost posléze uvěřilo i šest procent voličů, kteří pro Tuska předtím hlasovali. Kaczyńští bojovali bez rukaviček: získali voliče populisty Leppera i radikální katolíky kolem Rádia Marie. Není se čím chlubit, ale vyplatilo se to. Tusk s hlasy nekupčil a prohrál. Jako poslední argument uvádí Gazeta Wyborcza slabost a nevýraznost Tuskova štábu. Kandidát Občanské platformy nakonec působil jako sám voják v poli.
Staré jídelní lístky z restaurací podávajících pokrmy z ryb a mořských plodů pomáhají oceánologům zrekonstruovat, jak vypadala před lety mořská fauna, píše australský deník The Australian.
Vědci zkoumali menu stará 150 let ve více než 200 tisících restaurací a získali tak klíčové informace k ochraně ohrožených mořských živočichů. Studie odhalila výrazné kolísání cen jídel, které odráží změny v dostupnosti, a tedy množství jednotlivých druhů ryb a korýšů od roku 1850. Rekordní ceny některých pokrmů značí nedostatek zásob a mnohdy až nebezpečné snížení počtu jedinců v dané rybí populaci.
Například kolem roku 1850 stál humr doslova jen několik dolarů, pokračuje list, a ještě kolem roku 1880 nebyl běžnou součástí jídelníčků. Byl považován za podřadné jídlo, které byste raději jedli v ústraní, kde vás nikdo neuvidí.
V koloniální Jižní Americe dokonce služebnictvo žádalo, aby nebylo nuceno jíst humra více než dvakrát do týdne. Postupně si lidé na jeho chuť zvykli a ceny stoupaly až do krize v 70. letech, kdy dosáhly astronomické hranice a lov těchto korýšů musel být regulován, a tak díky kontrole a řízenému lovu ceny opět mírně poklesly.
Stejný vývoj zaznamenaly i pokrmy z mořského jazyka či mečouna. Tým bude závěry své studie prezentovat tento týden na mezinárodním kongresu v Dánsku, uzavírá The Australian.
