Londýnská olympiáda okouzlila i díky nadšeným dobrovolníkům
Představte si, že jdete na koncert nebo do kina a před vchodem vás přivítá dav nadšeně tleskajících lidí. Přitom nejste ani rocková hvězda, ani slavný sportovec. Jen si v klidu jdete za prací nebo za zábavou. Že se vám to zdá nepředstavitelné? Právě tak si mohli v uplynulých dnech připadat všichni ti, kteří navštívili právě skončené olympijské hry v Londýně.
Peter, Bob a Charlie jsou tři kluci z britské vesnice, místo bicí soupravy mají plechový kufr, v rukách kytary, co toho dost pamatují. Stojí u cesty a návštěvníkům jednoho z olympijských sportovišť jen tak pro radost zpívají. Bez natažených dlaní či klobouku.
O kousek dál stojí další nadšenci. Nadšeně vás zdraví, nabízejí pomoc bez ohledu na to, kolik je zrovna hodin a který je zrovna den, mají pořád dobrou náladu. Někteří denně dojíždí i stovky kilometrů.
Dobrovolníci, řidiči, výpravčí, dispečeři, vojáci, prodavači, pouliční nebo příležitostní zpěváci, ti všichni startovali na olympijských hrách beze jména na dresu a bez nároku na slávu, přesto právě oni udělali hry takovými, že z nich byli sportovci nadšeni.
"Na všech dobrovolnících, vojácích, policistech, uklízečkách, na všech je vidět, že jsou tady rádi a že to dělají, protože chtějí. To je neskutečné, užívám si to," pochvaloval si olympijskou atmosféru v Londýně kanoista Filip Dvořák.
A když se k tomu přidá ještě dobré počasí...
"Jsem spokojená. Čekala jsem od Anglie trochu horší počasí. Jsem maximálně překvapená, jak si to načasovali. Myslím, že i organizačně to zvládli," říkala moderní pětibojařka Natálie Dianová, která opouštěla kvůli závodění v posledním dni programu olympijské sportoviště jako úplně poslední z českých reprezentantů.
Ti mohou být se svými výkony na olympijských hrách až na výjimky spokojeni. Potěšeni snad můžou být i fanoušci. Čtyři zlaté medaile, tři stříbrné a tři bronzové k tomu řadí české sportovce a Českou republiku na devatenácté místo v celkovém hodnocení států. To se také počítá.