Nechceme být svědky toho, že budou bezbranní, říká lotyšský ministr obrany Pabriks o pomoci Ukrajině
Lotyšsko, stejně jako Česká republika, pošle na Ukrajinu vojenskou pomoc. „Je naší morální povinností pomoci zemi a jejím lidem, kteří se chtějí bránit,“ řekl v exkluzivním rozhovoru lotyšský ministr obrany Artis Pabriks Českému rozhlasu. Konflikt na ukrajinské hranici vnímá velmi silně i z důvodu, že Rusko a Bělorusko s Lotyšskem přímo sousedí. Mají tedy bohaté zkušenosti i s hybridním způsobem boje.
V pondělí lotyšského ministra obrany Artise Pabrikse přijala česká ministryně obrany Jana Černochová z ODS. Bylo to pro ni v čele resortu první příjezd zahraniční návštěvy.
Lotyšsko poskytlo Ukrajině protiletadlové střely Stinger a s tím související výbavu. Minulý týden jste v lotyšském rozhlase řekl, že nebudete informovat o přesné pomoci Ukrajině, dokud tam materiál nedorazí. Takže Ukrajina už má zbraně z Lotyšska?
Ještě ne, ale plánujeme je poslat v nejbližších týdnech. A nebudou to jenom systémy Stinger, ale taky další produkty v rámci vojenské pomoci.
Pentagon uvedl do zvýšené pohotovosti 8500 vojáků, USA má obavy z ruské invaze na Ukrajině
Číst článek
Proč Lotyšsko Ukrajině poskytlo toto vojenské vybavení?
Protože pevně věříme, že je naší morální povinností pomoci zemi a jejím lidem, kteří se chtějí bránit. Ukrajinci nikoho neohrožují, ale jejich země a jejich svobody jsou ohrožené. Sami víme z naší historie, že musíme stát za svými hodnotami a za svou svobodou. Takže nechceme být svědky toho, že Ukrajinci budou bezbranní, pokud k agresi skutečně dojde.
Jak koordinujete své kroky s dalšími členy Evropské Unie a NATO?
Několik států už poskytlo pomoc Ukrajině. A mezi pobaltskými zeměmi – Lotyšskem, Estonskem a Litvou – existuje shoda na tom, že musíme Ukrajině pomoci a Ukrajince podpořit. Rád bych využil tuto příležitost, abych vyzval ostatní státy EU i NATO, aby udělaly to samé. Protože znovu, myslím si, že je to naše morální povinnost.
Jde o veškerou pomoc, kterou Lotyšsko Ukrajině poskytne?
Ne, pomáhali jsme Ukrajině už v posledních letech. Například jsme přepravili na Ukrajinu víc než 500 tisíc tun materiálu humanitární pomoci. Pomohli jsme jim i se zřízením služby kaplana v armádě a děláme i další věci. Vždy se ale jednalo o humanitární pomoc. Ale nyní, pokud čelí pravděpodobné agresi, je čas na to pomoci i zbraněmi, pokud je to třeba. A Ukrajinci to skutečně potřebují.
Minulý týden jste zdůraznil, že Lotyšsko poskytne Ukrajině pouze zbraně a nikoliv vojáky. To stále platí?
Ano, neexistuje žádný plán, že bychom vyslali lotyšské vojáky na Ukrajinu, a to hned z několika důvodů. Za prvé, ze strany Ukrajinců není žádná oficiální žádost. Za druhé, jsme členy Severoatlantické aliance a takový krok bychom neudělali bez diskuse s ostatními státy. To by mohlo mít různé následky. A za třetí, nejsme tak velká země, která by vysláním svých vojáků něco výrazně změnila.
Pokud poroste napětí mezi Ukrajinou a Ruskem, máte nějaký plán, a nebo koordinujete s ostatními státy společný postup v takovém případě?
Samozřejmě, s našimi partnery –ať už NATO nebo Spojenými státy – jsme v permanentním kontaktu. Oni nás celou dobu ujišťují, že kdykoliv mezi sebou jednají USA a Rusko, tak nebude žádná dohoda ve stylu „o nás bez nás“. Tohoto principu se držíme, protože si pamatujeme hořkou událost z československé historie z roku 1938, tedy Mnichov. My nepotřebujeme žádný druh Mnichovské dohody nyní v případě Ukrajiny. Naneštěstí Kreml stále žije v minulosti, kdy taková jednání byla běžná, zatímco západní státy včetně USA v této tradici nezůstaly.
Připadá v úvahu například aktivace článku 4 Severoatlantické smlouvy, který počítá s konzultacemi členských států v případě, že „je ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kteréhokoliv člena“?
V tuto chvíli to nemusí být. Je vždy šance, že aktivaci článku budeme potřebovat, ale v nejbližší době to není v plánu.
Dvacet ruských lodí zahájilo cvičení v Baltském moři. Napětí mezi NATO a Ruskem podle agentur stoupá
Číst článek
Hybridní hrozby
V lotyšské národní obranné strategii stojí: „Úroveň hybridních hrozeb mířících na Lotyšsko je trvale vysoká“. S čím konkrétně se potýkáte?
Jsme hraniční země Evropské Unie i NATO. A v posledních deseti letech – stejně jako několik našich sousedních států, včetně těch, kteří nejsou členy NATO, jako Švédsko nebo Finsko – jsme byli cílem informační války proti nám. Takže v oblasti komunikace a věcí s ní spojených. Samozřejmě naše země taky čas od času čelí hrozbě kybernetických útoků. A v tuto chvíli jsme navíc už po několik měsíců pod hybridním útokem ze strany Běloruska, které využívá migranty na našich společných hranicích. Je to vlastně poprvé v historii, kdy můžeme vidět, že vláda nějakého státu se účastní převozu migrantů a používá je jako „hybridní zbraň“ proti svým sousedům.
Takže svět se vyvíjí a takový svět potřebuje jiné reakce na hrozby, než které jsme používali před dvaceti nebo třiceti lety. To taky například znamená i to, že je čas na úrovni Evropské Unie změnit, jak o migraci přemýšlíme. Nejde už o „starý svět“. Rusko, Bělorusko a taky jiné státy se snaží inovovat to, jakým způsobem se snaží o polarizaci nebo narušení západu a evropské jednoty. Musíme být ostražití.
Jak se dá hybridním hrozbám ubránit?
Za prvé je důležité nepadat do pastí. Musíme si uvědomit, jaká slabá místa máme v našem obranném a bezpečnostním myšlení. Protože bezpečnost není jen o vojenské technice nebo o zabezpečení vojenských systémů. Jde o obsáhlý systém, který se musí rozvíjet napříč celým státem. V Lotyšsku například už několik let pracujeme na takzvaném „zevrubném obranném systému“ (comprehensive defense system). Snažíme se vzdělávat občanskou společnost a spolupracujeme s průmyslem a dalšími podniky, protože hybridní útoky nejsou vždy namířené jen na instituce státu. Cílem může být taky kritická infrastruktura, nebo právě průmysl, soukromé podniky, nemocnice a tak dále. Tyto oblasti společnosti a ekonomiky dřív nebyly cílem útoků a dnes je to jiné. Žijeme v 21. století ovlivněném technologiemi, sociálními sítěmi, fake news nebo umělou inteligencí.
Současné ruské aktivity na ukrajinských hranicích byste označil za hybridní hrozbu nebo klasický konvenční konflikt?
Jde o obojí.
Dobře, a co Vámi zmíněná řízená migrace na bělorusko-polských hranicích? Jak ta zapadá do bezpečnostní situace ve východní Evropě?
Lotyšsko čelí stejné hrozbě jako Polsko nebo Litva. V současnosti jsme země, která čelí nejpočetnějším migračním tokům. To začalo už v září, kdy Rusové s Bělorusy pořádali každoroční společné vojenské cvičení – to se uskutečnilo paralelně a doteď to nepřestalo. Oni se snaží zjistit naše slabiny a myslí si, že budeme na úrovni Evropy nejednotní. Protože v západní Evropě jsou země, které z nějakého důvodu chtějí otevřít své hranice migraci a uprchlíkům. A z této perspektivy to Rusové samozřejmě vidí jako příležitost k nátlaku na naše hranice, ale taky k rozdělení názorů napříč Unií. Ale neuspěli, protože držíme naši hranici velmi silně.
NATO pošle na obranu východní Evropy další lodě a letadla. Reaguje tak na aktivitu Ruska na Ukrajině
Číst článek
Je tohle návod na to, jak si s takovým problémem poradit?
Měli bychom na tom nadále pracovat, tohle je jen příklad toho, jak se někdo snaží odhalit naše nedostatky. Co musíme udělat v celé EU je co nejrychleji změnit naše myšlení o migraci, protože současný přístup Komise a některých západoevropských států neodpovídá výzvám, které na této úrovni existují. Regulace navrhované Komisí mohly fungovat v devadesátých letech minulého století, ale to už je třicet let. Tehdy si nikdo nemyslel, že migranti můžou být použiti jako nástroj hybridního nátlaku. Bylo to něco neznámého, stejně jako internet byl v té době jiný nebo umělá inteligence neexistovala v takovém měřítku. Časy se mění a my musíme náš přístup změnit také.
Myslíte si, že podpora od dalších evropských států případně NATO směrem k Vám je dostatečná nebo ne?
Určitě cítíme podporu a solidaritu ze strany Aliance, v tuto chvíli si myslím, že si nemůžeme stěžovat. Zároveň bychom ale měli být obezřetní a zvýšit naše obranné kapacity. V posledních dekádách několik evropských zemí nevěnovalo tolik pozornosti bezpečnosti a obraně, respektive jejich financování. Podle mě je naší povinností – nejenom směrem k NATO nebo Jensi Stoltenbergovi, ale taky směrem k naší vlastní evropské bezpečnosti – abychom alespoň 2 % našeho HDP dávali na obranu a bezpečnost. Jedna věc je říkat, že jsme připraveni jeden druhému pomoci, ale pokud na to nemáme kapacity, tak zůstane jen u slov.
Na konci loňského roku jste uzavřeli memorandum s Polskem o rozvoji kapacit kybernetické obrany. Co si pod tím můžeme představit?
Podle mého názoru je Lotyšsko jednou z nejrozvinutějších zemí co se týče kybernetické bezpečnosti nebo IT technologií. Například naše základna – kde jsou v současnosti i čeští vojáci, za což bych chtěl České republice poděkovat, že některé ze svých vojáků do Lotyšska poslala – je podle mě první a jedinou základnou v Evropě, která je vybavená technologiemi 5G. Takže máme určité zkušenosti, ale zároveň potřebujeme spolupracovat s našimi sousedy. Protože na kybernetické úrovni se nemůžete angažovat pouze jako jeden národní stát, musíte rozvíjet své schopnosti taky na regionální úrovni, ale i v rámci celé EU i NATO.
Kdo je podle Vás v kybernetické oblasti hlavním nepřítelem?
Víme, že Rusko, Čína, Írán, ale taky další aktéři, jsou víc „kyberneticky aktivní“, abych tak řekl. A to nebezpečí je všude, protože jsme čím dál víc závislí na moderních technologiích a jakékoliv ohrožení těchto technologií může případně vést k poškození jak dat, bezpečnosti i společnosti. Takže kybernetická bezpečnost nám musí v prvé řadě dávat víc bezpečí, nikoliv naopak. Pokaždé, když někdo představuje nový systém – ať už na úřadech, v samosprávách nebo jinde – měl by si být jistý, že ho taky umí zabezpečit. V případě Lotyšska je za toto zodpovědné ministerstvo obrany a já si myslím, že by to tak mělo být v každém státě.
Lotyšsko má do léta v plánu zřídit Národní centrum pro kybernetickou bezpečnost. Co bude mít za kompetence?
Přesně to, co jsem říkal – bude mít vůdčí roli v naší zemi ve všem, co se týká příprav a vylepšení v oblasti kybernetické bezpečnosti. Samozřejmě, že dosud jsme pro tuto činnost měli experty, ale nyní cítíme, že se to musí posunout na vyšší úroveň.
Kybernetické útoky jsou považované za část hybridních operací, takže i vytvoření tohoto centra je částí strategie proti hybridním hrozbám?
Ano, umožní nám to lépe se připravit, pokud taková situace nastane.
Rusko chystá námořní cvičení u pobřeží Irska. Není v naší moci tomu zabránit, řekl irský ministr zahraničí
Číst článek
Jakou roli pro Lotyšsko hraje takzvaná „Alianční předsunutá mise“ (enhanced Forward Presence system)?
Jedná se o vojáky na našem území. Tady musím zdůraznit, že přišli až po ruském útoku na Ukrajinu a anexi Krymu v roce 2014. Alianční vojáci na našem území nepředstavují pouze dodatečnou podporu pro Lotyšsko a jeho obyvatele, ale jde taky o podporu vnější hranice EU a NATO. Je to jiný druh mise, než například v Afghánistánu, Iráku nebo Mali. Tato mise má řekl bych „nižší úroveň nejistoty“. Například čeští vojáci se nejenom účastní společných cvičení s naší armádou, ale jsou taky diplomaty. Reprezentují českou kulturu a společnost. Takže si myslím, že jde o skvělý nástroj jak si vzájemně vyměňovat zkušenosti na mezilidské úrovni. A taky musím říct, že Lotyšsko posílá své vojáky na jiné mise a plánuje je poslat na další mise v rámci eFP. V podstatě jde o výměnu informací a zkušeností a mimo jiné je to skvělé pro výcvik.
Byl byste pro silnější přítomnost NATO v pobaltských zemích?
Pokud by nebezpečí stále rostlo – ať už ze strany Ruska nebo Běloruska – určitě by bylo zapotřebí posílit severní a východní hranici NATO. My sami jsme už naše spojence v Bruselu a Washingtonu informovali o tom, že v takovém případě bychom okamžitě potřebovali dodatečnou pomoc. To by neznamenalo pouze zvýšit počet aliančních vojáků na našem území, ale taky větší finanční pomoc nebo možnost získat dodatečné zbraně pro naše vojáky. Jak jsem říkal, jsme malá země a jsou určité oblasti, ve kterých máme nedostatky. Já jsem přesvědčený, že hlavní princip, proč je NATO zapotřebí, stojí na tom, že každý občan v každé členské zemi – a je jedno ve které – má mít stejnou úroveň zabezpečení. V tuto chvíli si nemyslím, že lotyšští nebo estonští občané můžou říct, že mají bezpečnostní garance stejné, jako Francouzi nebo Němci. Takže chceme jen stejné zabezpečení.
Setkal jste se s českou ministryní obrany Janou Černochovou z ODS, plánujete nějakou konkrétnější spolupráci?
Lotyšské ministerstvo obrany se v naší zemi stává druhým největším. Protože podporujeme vojenský a taky polovojenský průmysl. A Česká republika má skvělou tradici v průmyslu, už více než sto let. Takže bychom chtěli zjistit, jestli nemůžeme něco dělat společně.
Například?
Je brzy na to říct něco konkrétního, ale Česko má některé oblasti vojenské produkce, a Lotyšsko zase jiné – jsme dobří v informačních technologiích, v systémech dronů a dalších věcech. Takže je potřeba najít společný zájem a poté spolupracovat.
