Lužickosrbské jízdy křižáků patří v Německu mezi nejhezčí velikonoční tradice
Statisíce turistů zamířily dnes do Budyšína a jeho okolí. Už tradičně se tu vždy na velikonoční neděli pořádají jízdy křižáků. Zvyk, který působí jako oslava katolictví, je přitom starou pohanskou slavností. Lužickým Srbům se ji podařilo uchovat i přes všechny tlaky, kterým museli v dějinách čelit.
Křižáci se pomalu shromaždují u kostela Liebfrauenkirche v centru Budyšína. Už za malou chvíli vyrazí zvěstovat světu zprávu o Kristově zmrtvýchvstání. Výjimečnému dni předcházejí podle Handreje Šejdy dlouhé přípravy.
„Máme vždy tak dvě shromáždění, na kterých vše dolaďujeme, vybíráme jezdce, upravujeme trasu, aby každý rok nebyla úplně stejná. Na Zelený čtvrtek pak vždy v kostele pověsíme definitivní seznam. Na čele jezdívají vždy nejlepší zpěváci,“ vysvětluje Šejda.
Muži mají na sobě černé cylindry a černé kabátce. Do speciálních postrojů sedlají i své koně, kteří mají vyčesané hřívy, ozdobné čelenky, na ocasech přivázané mašle. Zúčastnit se jízdy je pro muže z Lužice čest. A každý rok je o to větší zájem.
Průvod se dává do pohybu. Na čele jedou jezdci s vlajkami, pak s korouhvemi a poté už zkušený jezdec, který nese sošku Krista na kříži. Právě proto se jezdcům říká ‚křižáci‘. Za přihlížení mnohatisícového davu v Budyšíně zpívají náboženské písně a vyrážejí do přilehlých lužickosrbských vesnic.
„Jsem nadšená, že se udržují takové tradice, které jsou o dost jiné než ty naše. Jsem příjemně překvapená, že je tu tolik lidí a účastníků nejen německých, ale i Lužických Srbů,“ říká jedna z turistek, které na slavnost zavítaly i v minulém roce.