Ve Lvově vyrostlo kontejnerové městečko. Žijí v něm Ukrajinci prchající před válkou
Západoukrajinským Lvovem od začátku ruské invaze prošly statisíce uprchlíků. Většina nasedla do vlaků směr Polsko nebo Slovensko. Asi 200 tisíc běženců podle starosty Andreje Sadovyje našlo ve Lvově dočasné útočiště. Starosta odhaduje, že čtvrtina z nich by mohla v historickém centru Haliče zůstat už napořád. Více od zpravodajky Českého rozhlasu, která ze Lvova.
Radnice momentálně hledá způsob, jak pro uprchlíky najít stálé bydlení, práci i školu. Nejdřív se alespoň část utečenců snaží přesunout z tělocvičen do obytných kontejnerů, které zaplatilo Polsko.
„Dostali jsme adresu, zapsali jsme se a pak jsme přišli na evakuační autobus. Vůbec jsme nevěděli, kudy jedeme. Cestou jsme slyšeli, že dál bombardují. Ostřelovali i to město, kde jsme přesedli na vlak,“ vypráví mi uprostřed lvovského kontejnerového městečka paní Lýdie. Je jí 86 let. Celý život žila v Severodoněcku na Donbase. Ten je teď ale na frontové linii a snaží se ho dobýt Rusové.
„Přes telefon vidíme, co tam dělají. Příšerné věci. Zůstalo tam jen deset procent lidí. Tady to ale není doma. Jak se u nás říká, není tu špatně, ale doma je lépe,“ steskne si Lýdie.
Paní mě nechává nahlédnout do buňky, kterou mají. Jsou v ní čtyři postele, vždy dvě dvoupatrové. Je tu malý stůl, dvě židličky bez opěradel, dvě skříně s poličkami a zásuvka. Na konci té buňky jsou dvě okna a to je vlastně všechno, co tu mají. A před buňkou suší prádlo. Toalety a sprchy jsou zvlášť v dalších buňkách opodál.
Během ruské invaze zahynulo 223 dětí, tvrdí Kyjev. OSN potvrdila smrt 3280 civilistů
Číst článek
Obytné kontejnery stojí na parkovišti na okraji velkého parku nedaleko centra Lvova. Je z nich udělaných několik menších náměstíček s květináči a piknikovými stoly. Na tom vedlejším obývá dvě buňky rodina pana Viktora z Charkova. Mají celkem pět dětí. Do Lvova utekli před měsícem.
„Odjížděli jsme ve chvíli, kdy v okolí našeho domu už dopadaly rakety. S naším bytem ještě nic bylo, jen byl bez oken. Jak je to teď, nevím. Možná že je stále celý. Tady je klid. Nebojíme se tu ostřelování, ale i sem může něco přiletět. A nemáme tu žádný úkryt, kam bychom se mohli schovat. Žádný sklep, nic…“
Měsíc je ve Lvově i paní Viktoria s dcerou a vnoučaty. I oni utekly přímo z frontové linie na Donbase z města Lysyčansk.
„Seděli jsme tam ve sklepě. Už když jsme odjížděli, tak tam padaly rakety a v okolí se bojovalo. A teď je to tam ještě horší. Tady se nás ale ujali pěkně. Dětem dali všechno, co potřebovaly. Ale spali jsme na matracích ve škole. To je s malými dětmi takové… No měli jsme všechny věci v kufrech…“
Pro děti teď nedaleko kontejnerového městečka uprostřed parku postavili stan s hernou a venkovním hřištěm. Práci v něm našla i paní Olja ze Lvova.
„Máme tady zásobu drogerie, dětských plen a všeho, co matky pro děti potřebují. Pracují u nás i specialisti – právníci, psychologové, pedagogové. Lidé se tu za námi přichází poradit s různými dotazy a my se jim snažíme pomoct,“ říká.
Česko, Slovensko i Maďarsko dostanou výjimku ze zákazu na ruskou ropu, navrhla to Evropská komise
Číst článek
Přichází sem i rodiny s malými dětmi, které zatím stále bydlí ve školách nebo v tělocvičnách jinde ve městě. Třeba paní Olja si tu hraje se svým vnukem. Do Lvova přišli už v první polovině března z Buči, kterou tehdy okupovali Rusové.
„Měl se tam otevřít humanitární koridor. Autobusy ale první den nepřijely. Druhý den jsme nasedli do auta, ve kterém měli lidé ještě volné místo. Tak nás odvezli do Kyjeva. A pak jsme přijeli sem. Žili jsme v Buče na okraji města, tak jsme neodjeli hned na začátku války. Ale starou Buču strašně zničili. Tady teď bydlíme na studentském internátu. Máme štěstí, že nespíme na matracích ale v pokojích s postelemi.“
Olja se zatím stěhovat neplánuje. Jiné rodiny ale na lepší ubytování netrpělivě čekají. Další dvě kontejnerová městečka pro asi 700 lidí už dělníci dokončují na okraji města uprostřed sídliště.
