Machu Piccu, turistické a záhadné, slaví 100 let objevení
Právě dnes je to sto let, kdy Američan Hiram Bingham objevil Machu Picchu. Unikátní sídlo, které vystavěli Inkové v džungli vysokých And. Někteří badatelé a dobrodruzi už ho prý navštívili dřív, navíc okolo žili normálně místní lidé. Ale celosvětovou atrakci udělal ‚Ztracenému městu Inků‘ právě až zmíněný vědec z Yaleské univerzity.
Dodnes se přesně neví, čemu Machu Picchu sloužilo, ani proč vcelku záhy zaniklo.
Nahoru je to pěkný kousek pěšky, ale výhled bere dech víc než schody, které je nutné zdolat. Machu Picchu není vlastně název města, ale hory která jej střeží. Sídlo je vystavěné v sedle mezi dvěma příkrými horami.
Terasovitá políčka, umně navršené stavby, chrámy, homole okolních hor v mracích, zeleň, stovky metrů srázu pod návštěvníkem – to je dojem, jaký Machu Picchu zanechává na každém turistovi.
Inkové nenechali o místě žádný záznam, který bychom dovedli rozluštit, ani jméno města. Neměli písmo. Vše, co se lze o Machu Picchu dozvědět, je výsledek společného bádání archeologů, antropologů a astronomů.
Místo obklopují hory jako Machu Picchu, Uayna Picchu a další a to jsou takzvaní Apú, zdroje zemské síly. Vědci zhodnotili, že toto místo je právě tady kvůli svatému významu těchto hor.
Existuje však i spousta dohadů a teorií, k čemu mohlo město Machu Picchu sloužit. Vědci se mohou domnívat, že šlo například o místo zrození posvátných inckých žen, ‚Slunečních panen‘, sídlo vládce Pacchakutí, astronomické středisko, jen posvátné místo nebo zemědělskou laboratoř.
Inkové žili v naprostém souladu s přírodou. Milovali svahy. Stavěli stavby z perfektních kvádrů, které odolávaly zemětřesení. Rozváděli vodu. Neúrodnou půdu uměli udělat úrodnou na svých terasách.
