V Maďarsku je 25. únor Dnem obětí komunismu. V tento den v roce 1947 zatkli sovětští vojáci přímo na ulici generálního tajemníka Malorolnické strany Bélu Kovácse a odvlekli ho do Sovětského svazu. Na svobodu se Kovács dostal až po devíti letech. I jeho osud dnes slouží jako příklad pro školáky, kteří přicházejí do muzea komunismu a fašismu v takzvaném Domě teroru.

Tento článek je více než rok starý.

15:32 24. února 2013 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Programový ředitel muzea Gábor Tallai na úvod prohlídky upřesňuje, že oběťmi komunismu nejsou jen lidé, kteří zahynuli například v gulazích, ale také ti, kteří nedokázali plně rozvinout svůj život, nemohli se uplatnit v žádné profesi, byli perzekuováni.

„V rámci našeho programu mimořádných hodin dějepisu chceme studentům představit, jak fungoval komunistický systém,“ vysvětluje Tallai.

Mladá historička Barbara Banková představuje v přednáškové síni Domu teroru typický výplod komunistického režimu, internační tábory. Přednáška osvětluje celý systém krutého útlaku a týrání.

„Po celém Maďarsku byly tyto tábory, kam internovali od četníků fašistického režimu přes protikomunistické politiky až po výkvět maďarské liberální inteligence. Šlo o desetitisíce lidí, kteří pracovali většinou v kamenolomech a dolech. Představovali pracovní sílu zdarma,“ říká.

Poslechnout si ji přišlo několik dospělých a dokonce až dvě třídy z jednoho budínského gymnázia. Třídní učitelka druhého ročníku Ágnes Szekeresová dala studentům za úkol sepsat několik myšlenek z návštěvy Domu teroru, aby o nich mohli na hodině diskutovat.

„Komunistický systém odstavil ty, kteří byli pro moc nebezpeční. Prarodiče a rodiče mi o tom příliš nepovídali, ale tatínek chtěl, abych v každém případě přišel do muzea,“ svěřuje se student.

Návštěva muzea silně zapůsobila i na dvě dívky z Prahy. „U nás ve škole v Čechách to je tak, že se to většinou nestihne vyučovat, takže si myslím, že dnešní generace o komunismu tolik neví,“ uvažují.

Na třech poschodích číhá totalita doslova všude. Z reproduktoru zní hlas Mátyáse Rákosiho nebo radostné zvuky doprovázející oslavu narozenin velkého vůdce Stalina.

Muzeum sídlící v bývalé centrále maďarských fašistů a později také StB ale dává nahlédnout i do cel v suterénu, kde byli týráni nepřátelé režimu. A jak dokresluje šibenice v malé místnosti, i věšeni.

Gregor Martin Papucsek, krw Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít