Maďarské vesnice měsíc po katastrofě: bahno mizí, zoufalství i hledání viníků trvá
Před měsícem postihla Maďarsko nejhorší ekologická katastrofa v dějinách země, když uniklo z protržené nádrže u hliníkárny v západomaďarském městě Ajka zhruba 750 tisíc až jeden milion kubických metrů jedovatého kalu. Toxické bahno zalilo vesnici Kolontár, Devescer a další místa v okolí. Zahynulo tehdy devět lidí.
Postižená místa krátce po nehodě navštívil budapešťský spolupracovník Českého rozhlasu Gregor Martin Papucsek. Dodnes ho prý při vzpomínce na tehdejší situaci napadá jediné slovo: děsivé.
Maďarské obce postižené katastrofou navštívil spolupracovník ČRo Gregor Martin Papucsek. Své zážitky popsal ve Světě o desáté
„Představte si, že převalí obrovská masa bahna a všechno zválcuje. Byly tam doslova vyholené ulice, zahrady, stržené poloviny domů, střechy, stopy po bahně ve výšce mojí hlavy,“ popisuje Papucsek.
Lidé podle něj v prvních chvílích poté, co smrtonosná vlna do Kolontáru a dalších vesnic přišla, vůbec netušili, co se stalo:
„Stáli v bahně, které bylo silně louhové. Devět lidí v důsledku popálenin či udušení zemřelo, mnozí měli štěstí nebo duchapřítomnost, a když se kal valil, vylezli na stoličky, potom stále výš na stoly, skříně, na střechy a čekali, co bude.“
Měsíc po katastrofě jsou ulice vyčištěné, nejhorší nánosy červeného bahna zmizely. „Hrubou, asi deseticentimetrovou vrstvu už lidé odvezli, byly to miliony kubických metrů. Ale stopy bahna jsou stále vidět všude,“ říká Papucsek.
Obrovské množství ztvrdlého kalu zůstává stále na polích mezi vesnicemi. Vyčištění hospodářské půdy podle plánu potrvá až do konce června příštího roku.
Stovky lidí zůstávají bez domova
Ačkoliv se maďarská vláda velkoryse zaručila za všechny škody, které chce následně vymáhat od viníka katastrofy, lidé jsou zoufalí, unavení a obávají se, co s nimi bude.
„V Devesceru jsou zničené fabriky, benzinová pumpa, prodejny, podnikatelé krachují. Stovky lidí nemají kde bydlet, přebývají u příbuzných nebo v dočasných zařízeních, oblečení si vybírají z pytlů. Vnímají, že tento přechodný stav trvá už velmi dlouho,“ vypráví Papucsek.
Obyvatelé postižených vesnic, kteří přišli o bydlení, mají možnost vybrat si ze tří možností. Vláda jim nabízí, že buď postaví nový dům na stejném místě, poskytne starší dům či byt v těchto obcích, anebo úplně jinde v Maďarsku.
„Situaci komplikují různé věci, například to, že nejdřív je třeba zbourat staré domy, a člověk, kterého dům zbourali, si musí vybrat nějakou možnost. Stane se ale, že nepovažuje náhradu za svůj dům za adekvátní. Každému se vyhovět nedá a tyto komplikace budou zřejmě trvat,“ dodává Papucsek.
Ostře sledované vyšetřování
Jestli se někdy podaří najít viníka katastrofy, není vůbec jisté. Proti majitelům hliníkárny se vede trestní stíhání, manažeři ale vinu odmítají a tvrdí, že za všechno může příroda. V hloubce země podle nich nastaly tektonické pohyby, které způsobily protržení hráze.
Problém je v tom, že odkaliště pochází z dob hlubokého socialismu. „Mohly nastat chyby už při stavbě, jsou to čtyřicetileté, padesátileté hříchy. Současní vlastníci továrnu jen zprivatizovali, nádrže nestavěli, takže těžko říct, jestli bude ještě někdo postaven před soud. Ale veřejnost rozhodně ostře sleduje vývoj vyšetřování,“ podotýká Papucsek.
Obrovské pohoršení vyvolalo mezi Maďary také to, že skupina právníků, kteří zastupují poškozené, chce z odškodného pro sebe 13 procent. Jejich jednáním už se začala zabývat i advokátské komora.
„Hýbe se kolem toho strašně mnoho peněz. Jsou to i stovky milionů forintů, které vybraly různé charity, vše se shromažďuje do jednoho fondu. Přesun takového množství peněz vždy vyvolává podezření, že se nepoužijí tak, jak by se měly, takže taková je momentálně situace,“ uzavírá Gregor Martin Papucsek.
