Maďarští novináři souhlasí s reformou médií, ne však s poslušností vládě
Maďarská veřejnoprávní média zažívají bouřlivé časy. A další vlnu propouštění. S odchodem z rozhlasu, dvou televizních stanic a zpravodajské agentury, které už v podstatě tvoří jediný podnik, musí počítat zhruba 400 lidí. Včetně redaktorů a moderátorů. Podle odborů se stali oběťmi politických čistek.
Termín ‚politické čistky‘ však vedení jednotného média zakazuje používat novinářům, kteří se ocitnou mimo. Propuštění o čistkách nesmějí mluvit, jinak se ocitnou před soudem.
Souhlasí s potřebou přestavby médií, které nefungují efektivně, ale odmítají základní požadavek loajality k vládě.
Reportáž o bouřlivých časech v maďarských médiích připravil v Budapešti reportér Gregor Martin Papucsek
Moderátor veřejnoprávního rozhlasu Attila Mong 21. prosince loňského roku přesně v 6:15 hodin oznámil, že v noci parlament schválil mediální zákon. A protože neměl možnost připojovat ke zprávě názor, následovala minuta ticha. Byla to vlastně historická chvíle - na protest proti něčemu do té doby rádio ještě neztichlo.
Novinářskou obec tehdy pobouřila možnost vysokých pokut pro elektronická, tištěná i internetová média a dále to, že na všechna média dohlíží jediná velká rada v čele s předsedou, kterého jmenuje premiér na 9 let. V mediální radě jsou výlučně delegáti vládních stran.
Konec nezávislosti?
O partyzánské akci Attily Mongy s hodně diskutovalo. Pro Radiožurnál zopakoval svůj hlavní argument: „Nelitoval jsem. Myslím si, že v tehdejší situaci jsem musel upozornit posluchače, že byl přijat zákon, který znamená ohrožení svobody tisku. Myslím si to i teď.“
Attila Mongy je teď vedoucím komentátorem jednoho z nejčtenějších internetových portálů. V rozhlase mu neprodloužili smlouvu.
Souhlasí s tím, že je třeba veřejnoprávní média změnit, protože v posledních 20 letech fungovala nehospodárně a neefektivně. Nevidí ale ani náznak uvažování tímto směrem:
"Na druhé straně není ani stopy po zkvalitnění médií. Důležitějším hlediskem pro výběr stávajících noviářů je loajalita - vůči zaměstnaveteli a neřímo vůči vládě. Ale to není role novináře. Ten by měl klást optázky, ketré je třeba položit."
Emese Nagyová zase patří mezi reportérky, které propustili v první várce. Pracovala také v ranní tříhodinové relaci. I ona odmítá, že by měla dělat propagandu jakékoli vládě.
„Novinář nemůže být propagandista, to je jasné. Avšak ve smyslu idealistických cílů musí pomáhat konstruktivní kritikou představiteli právě aktuální moci. Od kolegů, kteří zůstali v rozhlase, slyším, že teď dostávají doporučení, na co se nemají ptát. To je neudržitelné,“ uvedla Emese.
Po 16 letech práce ve veřejnoprávním rozhlase nyní vede gastronomickou rubriku na internetu.
Do předčasného důchodu ale musela odejít jedna z nejznámějších rozhlasových osobností, dlouholetý moderátor, redaktor, editor György Nej.
O změnách rozhlasového zpravodajství stačí podle něj povědět jen jediné: o minimálně 50 tisícovém shromáždění z 23. října veřejnoprávní média prakticky neinformovala.
„V době první mediální války v roce 1994 se spojilla novinářská obec naposledy. Od té doby nebylo příliš akcí vzájemné solidarity. Novináři jsou unaveni z neustálého boje, politických tlaků, politických objednávek. Z toho, že politika z pozadí vždy tahala za nitky veřejnoprávních médií,“ kriticky zhodnotil uplynulé 20leté období György Nej.
