Maďarští Řekové jsou s vlastí stále spojeni. Vracet se už ale nebudou

Řekové nesouhlasí s názorem, že by byli líní. Marnotratní tedy jsou i Irové, Islanďané a některé další národy, argumentují Řekové. Zodpovědnost za krizovou situaci necítí, považují ji za celoevropskou a spíše se domnívají, že kdyby problémy mělo jen Řecko, Evropa by se na ně už vykašlala. Řekové žijí i v maďarské obci Beloiannisz. S mateřskou zemí ji pojí tisíce pout.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Beloiannisz. Dvojjazyčné tabule jsou i na rohu ulic | Foto: Gregor Martin Papucsek

Achileas Gavalis zdraví řecky posluchače československého rozhlasu. To, že spontánně vyslovuje Československo, bych hodnotil jako přeřeknutí, přímo freudovské. Proč? „V Československu jsem byl, vychodil jsem tam tři třídy. Uměl jsem i česky, bydleli jsme u Jeseníku, ve Zlatých horách. Obec, kde jsme bydleli, se jmenovala Dolní údolí,“ popisuje Gavalis.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak žije, co cítí a jak přemýšlí řecká komunita v Maďarsku, zjišťoval Zblízka spolupracovník ČRo v Maďarsku Gregor Martin Papucsek

Tento důchodce, bývalý truhlář, na náměstí před knihovnou vozí svou vnučku v kočárku. Jmenuje se Asimina. Zřejmě nikoho nemiluje víc než toto nyní uplakané děvčátko. O budoucnost je tedy postaráno, ale co přítomnost, když se nad slunečným Řeckem stahují mračna?

Pan Achileas se doma zrovna díval na řeckou televizi. Všichni tu chytají řecké kanály, bez toho by nemohli existovat. Mají silné pouto s vlastí. Všichni jsou v obraze, co se v Řecku děje. Mě spíše zajímá, zda je možné srovnávat tamní a zdejší Řeky.

„Ne. Tam je to úplně jiné. Tohle je Maďarsko, úplně jiná krajina,“ říká mi a v podstatě stejný názor mají i lidé v nejdůležitější informačním centru – v hospodě. Je zajímavé, že tady narazím na samé Maďary. Pan János se sem přiženil, hospodská, paní Zsuzsanna, se sem přivdala. Jinak ani nebylo možné se sem v 50. letech přistěhovat. Řečtí emigranti tvořili hodně uzavřenou společnost.

„Teď sledujeme všechno v televizi,“ poznamenává János. „I my jsme na řecké problémy citlivější,“ dodává. Úplný opak tvrdí žena za barem. „Tady máme tolik problémů, že bychom se měli věnovat jim. Já jsem Maďarka, manžel je Řek. Ale už i on je Maďar a trápí nás to, co se děje tady. Jsme tady a i my máme hodně vážné problémy,“ říká žena.

Starosta: Je to evropská krize

Obligátní otázku položím také starostovi Kostasovi Papalexisovi. Jak prožívá všechno to, co se děje v Řecku? Starosta si nemyslí, že by se mělo mluvit o řecké krizi, protože je to krize evropská. Kdyby to bylo jen v Řecku, které vytváří 2,5 procenta HDP společnosti, Evropská unie by se tomu podle něj ani nevěnovala.

Podstatu řecké duše tady v Maďarsku pochopím až poté, co mi dá starosta toto vysvětlení: „Když se tu jdou mladí někam bavit, není možné dopustit, že zbijí jednoho nebo dva řecké chlapce. Buď je třeba zbít všechny, nebo ani jednoho. Existuje tu mezi námi takhle silná soudržnost. Fungovalo to i v historii. Nedávno jsme si připomínali svátek, kdy jsme Mussolinimu v roce 1940 řekli ‚ne‘, že nemá co hledat v naší zemi.“ ‚Ochi‘ znamená ‚ne‘. Je jisté, že Řekové neskloní hlavu ani před dnešním diktátem. Nedá se odhadnout, co bude následovat.

V životě maďarských Řeků je tu přeci jen nějaká jistota. Pořád mi zní v uších to lakonické, beznadějné, smutné nebo spokojené konstatování prvního člověka, na kterého jsem tu narazil, Achilea Gavalise: „Spokojili jsme se s touhou po vlasti. Každý rok jsme si říkali, že ten následující pojedeme do Řecka. A zůstali jsme dodnes. A život takto uběhl.“

Gregor Martin Papucsek, ak Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme