Mamutí zub, obaly z 50. let i koloběžka. Úklid břehů Rýna může přinést nejedno překvapení
Ještě před půl stoletím byl Rýn mimořádně špinavá řeka, do které putovaly splašky snad ze všech druhů průmyslu. Dnes se do ní vrací třeba i lososi, a to díky pravidelnému čištění. S úklidem břehů každý rok pomáhají i tisíce dobrovolníků. A někdy při tom narazí na takové podivnosti, že kvůli nim dokonce v Kolíně nad Rýnem založili maličké muzeum.
„Lidem se to musí dát před nos – výlovky, fotky, statistiky –, aby pochopili, kolik toho je. Rozhodně jim to nedojde jen tak, když na procházce u řeky narazí na osamělý igelitový pytlík,“ říká Christian Stock, herec a člen iniciativy Krake, která v Kolíně nad Rýnem provozuje maličkou výstavu.
„Chceme upozornit na to množství, a co to s přírodou dělá. Ale sázíme i na vtip, to je pro mě hrozně důležité. I když se bavíme o smutné věci – když pomyslíme na zvířata, co se dusí plastem anebo ho mají v břiše.“
U vstupu do skromné expozice jsou seřazené elektrické koloběžky, které dobrovolníci vylovili z řeky, a uvnitř najdeme leccos – od stovek zapalovačů, tisíců plastových víček, až po atrapy zbraní a skoro historické exponáty.
„Mými favority jsou staré obaly. Někdy najdeme balení třeba i z 50. a 60. let, kde jsou ještě původní směrovací čísla, ceny v markách… Člověk si uvědomí, že tyhle plastové věcičky tu budou ještě dlouho po nás,“ poznamenává Christian.
„Jasně, jsou to odpadky, ale vyprávějí nám příběh. A pak jsou tu věci, co objevujeme snad pořád. Mám třeba plné kýble obalů od Capri-Sonne, ze kterých dělám koláže, abych lidem nastavil zrcadlo.“
Ve vitrínách ale narazíme třeba i na nože, nábojnice anebo na fotku nalezeného granátu, který museli obratem zničit pyrotechnici.
Rhine Clean Up Day
Úklid břehů se dřív dělal spíš jen nahodile a byla to věc pro místní nadšence. Dokud se neobjevil Joachim Umbach a pár jeho přátel z Düsseldorfu.
„Řekli jsme si: když už, tak to pojďme udělat pořádně. Pusťme se do toho podél celého Rýna – od pramene hezky až k ústí do moře,“ vypráví. „Tuhle akci jsme poprvé svolali v roce 2018 a tenkrát se do ní zapojily týmy ze čtyřicítky obcí. Teď už to vyrostlo k pěti stovkám. Vyvinulo se to dynamicky.“
Nejen Německo totiž trápí paradox – za samotnou řeku zodpovídá centrální vláda, ale břehy mají na starost regiony a obě strany se přetahují o to, kdo se postará o úklid. Joachim Umbach tak přišel s iniciativou Rhine Clean Up Day, při které se do čištění břehů zapojí desetitisíce dobrovolníků.
„Jsme na to samozřejmě trochu pyšní, ale taky znovu a znovu šokovaní. Děláme to rok co rok, některé týmy pracují v podstatě nepřetržitě, ale i tak se odpad kupí a jeho množství nás pokaždé zarazí. To je ta odvrácená stránka,“ dodává.
Někdy se ale povede i nečekaný nález. Christian Stock kvůli tomu sahá do jedné z vitrín.
„Tady máme zub z mamuta. Je to asi šedesát tisíc let starý kousek. Objevil jsem ho mezi oblázky ve vyschlé části koryta. Mám už přece jen trochu vycvičené oko,“ usmívá se a před nosem mi mává nažloutlou hmotou, která je svým způsobem i pýchou muzea. A asi taky jedinou věcí, kterou do řeky nehodil člověk.