Mandelův odkaz zůstane živý, shodují se Jihoafričané bez rozdílu barvy pleti
Miliony Jihoafričanů pláčou a loučí se s Nelsonem Mandelou. První černošský prezident Jižní Afriky, který za apartheidu strávil 27 roků ve vězení, zemřel v noci na dnešek. Mnozí lidé ale zároveň vyjadřují radost z toho, že jim Bůh seslal právě takovouto osobnost.
Jihoafrický prezident Zuma vyhlásil desetidenní smutek. Celá země se za Nelsona Mandelu modlí.
Lidé přinášejí květiny k sochám Nelsona Mandely, zapalují svíčky a zpívají písně, ve kterých se s otcem nové Jižní Afriky, jak mu říkají, loučí:
„Je pro nás pro všechny takovou inspirací, děkujeme Bohu, že nám dal tak úžasného člověka, který nás toho tolik naučil, ať už co se týče odpuštění, úcty k druhému bez rozdílu barvy pleti či víry,“ říká 30letý černoch, učitel z provincie Limpopo.
Svědkem loučení Jihoafričanů s Nelsonem Mandelou je přímo v ulicích Johannesburgu zvláštní zpravodaj ČRo Robert Mikoláš
A stejně to cítí i ostatní:
„Co nám nechal, je jasná budoucnost. To je jeho největší zásluha a je jen na nás, zda jeho odkaz budeme dále naplňovat," dodává 45letá běloška.
Nelson Mandela zemřel po dlouhé nemoci krátce před devátou hodinou večer tamního času doma v rodinném kruhu. Ve vězení za předchozího režimu prodělal tuberkulózu, která nenávratně poškodila jeho plíce. Za poslední rok byl několikrát hospitalizován kvůli zápalu plic. Po propuštění v září musel být doma v naprosto sterilním prostředí a pod neustálým dozorem lékařů.
„Není možné plně vyjádřit, jak se cítíte. Jedna část vašeho života oslavuje roky s Mandelou a teď bude další bez něho. Já si jen přeju, aby Jižní Afrika byla lepší zemí, a doufám, že dokážeme, co jsme se od něho naučili,“ doplňuje další muž.
Někteří však neskrývají obavy z dalšího soužití bílých s černými, naprostá většina obyvatel je však přesvědčena, že se v Jižní Africe nenaplní temné scénáře, jako tomu bylo v sousedním Zimbabwe.
„Je to smutný den, hodně nás to zasáhlo. Ale jen díky Mandelovi jsme dnes tam, kde jsme,“ je přesvědčena 30letá inženýrka.
Emoce a úcta
A tak na náměstí Nelsona Mandely v Johannesburgu dál hoří svíčky a davy lidí neustále proudí i k jeho domu, kde v noci na dnešek, v rodinném kruhu Mandela skonal.
Podobné je to i v Sowetu, kde žil v jedné ulici s dalším nositelem Nobelovy ceny míru, arcibiskupem Desmondem Tutu. Ten se za něho také dnes v katedrále sv. Jiří v Kapském Městě modlil.
Mnozí přinášejí fotografie Mandely, jihoafrické vlajky, zapalují svíčky, dokonce vznikají jakési malé svatyně v okenních výplních a výklencích vládních budov v Johannesburgu, které se také plní květinami.
A možná symbolické je i to, že v obchodním centru u náměstí Nelsona Mandely se promítá film o Mandelovi nazvaný Dlouhá cesta ke svobodě a ti, co ho včera večer viděli, teď přicházejí sem a stále té zprávě nemohou uvěřit.
Kondolence z celého světa
Soustrast nad smrtí Nelsona Mandely vyjadřují Jihoafrické republice a jejím lidem státníci z celého světa. Americký prezident Barack Obama by si přál, aby lidé následovali příklad Nelsona Mandely a bojovali proti nenávisti.
O významu Nelsona Mandely v boji proti apartheidu mluvil zvláštní zpravodaj Robert Mikoláš a na své osobní setkání s nositelem Nobelovy ceny míru vzpomínal bývalý poradce prezidenta Václava Havla, dnes konzultant Fóra 2000 Stanislav Slavický
Mandelův neúnavný boj proti rasismu ocenila německá kancléřka Angela Merkelová i předseda Evropské komise, José Manuel Barroso nebo britská panovnice Alžběta II.
Ke kondolencím se přidala také Čína, Bolívie a Rusko. Čeští státníci řeší, kdo bude reprezentovat Českou republiku na Mandelově pohřbu.
Eiffelova věž v Paříží je na Mandelovu počest nasvícená v barvách jihoafrické vlajky. Americká NASA zase vyvěsila na twitteru fotografii Jižní Afriky, pořízenou z Mezinárodní vesmírné stanice.
Reportáž našeho zvláštního zpravodaje přímo z místa: Nelsona Mandelu oslavují před jeho domem stovky lidí
Číst článek
Apartheid
Mandela byl symbolem boje proti apartheidu. Apartheid byla v teorii myšlenka, kdy pro dvě rasy – bílou a černou – bude lépe, když se budou vyvíjet odděleně. V praxi šlo o restriktivní a represivní režim, v němž rozhodovala bílá menšina, která utlačovala černou většinu.
„Není pravda, že proti apartheidu bojoval Mandela vždycky nenásilně. Jednu dobu stát v čele ozbrojené pěsti afrického národního kongresu, která se jmenovala Kopie národa. To se připravoval na násilný boj a odpor vůči bělošské menšině. Ale než mohl zapojit do partizánského výcviku, který získal v cizině, tak ho jihoafrická policie zatkla,“ připomíná komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák.
O apartheidu mluvil ve vysílání Radiožurnálu komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák.
Ve vězení se postupně vrátil k myšlenkám nenásilí, a hlavně měl vedle sebe partnera.
„V roce 1989 se do čela apartheidu dostal nový prezident Frederik de Klerk, který pochopil, že apartheid už není možné dále udržovat a také potřeboval partnera, se kterým by mohl jednat. A toho právě našel ve vězni - Nelsonu Mandelovi,“ říká Slezák.
S Frederikem de Klerkem přebíral Mandela v roce 1993 Nobelovu cenu za mír.
„Mezi námi to tak nějak pozitivně zajiskřilo, vždycky jsem ho respektoval a měl jsem ho rád jako osobnost. Byl nejen soucitný a nejen, že měl úžasnou vizi, on za ní šel a byl skvělým vůdcem. Ale hlavně byl nesmírně lidský,“ řekl někdejší prezident de Klerk.
Svět vzdává poctu zesnulému Nelsonu Mandelovi. Jihoafrická republika má státní smutek
Číst článek
