Maso neměli Syřané žijící v azylu roky, největší muslimský svátek oslaví zeleninou
Muslimské rodiny na celém světě dnes slaví Velký svátek. Porážkou zvířete si připomínají patriarchu Abraháma, který hodlal obětovat Bohu svého syna. Nejčastěji se poráží ovce, zámožnější rodiny ale na svátky pořizují i krávu nebo velblouda. Ne každý si ale může zvíře dovolit. Největší muslimské svátky budou letos znovu smutnými dny pro milióny Syřanů, kteří žijí už několik let v azylu v sousedním Turecku, Libanonu nebo Jordánsku.
"My se na svátky nijak nepřipravujeme. V Sýrii jsme naposledy slavili před čtyřmi lety. Každá rodina porazila ráno zvíře a maso pak rozdělila mezi sebe a mezi chudé a potřebné,“ říká 30letá Manáhil.
Největší islámské svátky začínají obětováním zvířete. Roky za sebou si je ale neužijí miliony Syřanů žijících v azylu. Více od Š. Macháčka
Její rodina se teď stala potřebnou sama. Před třemi lety utekla z rozbombardovaného syrského Homsu a nakonec dorazila do jordánského města Mafrak. S manželem a třemi malými dětmi od té doby maso prakticky neměli.
"Letošní svátky pro nás budou znovu jen běžnými všedními dny. Uvařím normální lehká jídla: bulgur, vařené brambory s rajčaty, obyčejnou rýži. Jinou zeleninu moc nedělám, je drahá."
V pronajatém holobytě s jednou místností a kuchyní sedí Manáhil na matraci a kreslí si se dvěma dcerami omalovánky. Holky Amal a Áiša jsou v těsně předškolním věku a vypadají spokojeně.
Možná jim kus masa přinesou na svátek sousedé. Tady z domu určitě ne, protože všechny byty v budově obývají právě Syřané, kteří jsou ve stejné situaci.
I Manáhilin manžel Muhammad sedí doma a hraje si s dětmi.
"Hlavní je, že jsme tu v bezpečí. Takto jsme tu vlastně spokojení. Problém je jen s financemi. Nemáme žádné peníze, nemůžeme si nic koupit. Syřané tady v Jordánsku pracovat nesmí. Když někoho policie chytne, že pracuje na černo, zavře ho do uprchlických táborů. A může ho dokonce vyhostit zpátky do Sýrie,“ vysvětluje Muhammad.
Jordánské úřady v poslední době zpřísnily postihy za nelegální práci a Syřané se toho bojí. Další ranou bylo červencové zastavení distribuce potravinových kuponů. Na nich byli Syřané v Jordánsku závislí.
Světové potravinové agentuře ale došly peníze. Muhammad a Manáhil se přesto z Jordánska zatím nikam nechystají:
"Do Sýrie se za současné situace vrátit rozhodně nemůžeme. Někteří Syřané odtud odjíždějí do Turecka a dále do Evropy. Na to ale potřebují pas a peníze na letenky. Někteří se do Turecka vydávají přes celou Sýrii, skrz všechno to bombardování a střelbu. Je tu ale možnost oficiální emigrace, kterou do některých zemí zařizuje úřad Spojených národů pro uprchlíky, například do Německa, Norska nebo Ameriky," připouští i Muhammad možnost odjet jednou se svou rodinou na Západ.
Není se čemu divit. Válka v Sýrii nebere konce, rodinný dům i celá čtvrť jsou srovnané se zemí, země je zdevastovaná. Kolik let by trvalo, než by mohli ve své vlasti znovu normálně žít?
Dcerka Áiša bude už za rok potřebovat chodit do školy a situace uprchlíků v Jordánsku se výrazně zhoršuje. Třeba bude Áiša chodit do školy v Česku. Stovky Syřanů z Jordánska a Iráku totiž hodlá přijmout i Česká republika.
