Materiální dostatek, ale i nespokojenost z politiky. Rumuni hodnotí 25 let od revoluce
Hlad a nesvobodu vystřídala v Rumunsku 25 let po krvavé revoluci, která ukončila režim prezidenta Nicolaea Ceausesca, volnost a propastné sociální rozdíly. Zatímco některé věci se změnily k lepšímu, a Rumunsko se tak může těšit z materiálního dostatku, s některými problémy se země nedokázala vypořádat dodnes.
Na jedné straně náměstí Jednoty v centru Bukurešti stojí obchodní dům s nabídkou zboží světových značek, supermarket s regály plnými domácích i dovozových potravin.
Na straně druhé jsou restaurace a kavárny v domech, o které se léta nikdo nestaral. Jejich majitelé zatím stačili opravit jen přízemní podlaží.
Před 25 lety byly nejtypičtějším obrázkem Bukurešti dlouhé fronty. Lidé v nich čekali na cokoli k jídlu.
„Stály se fronty na mléko, na chleba, na všechno. V každé čtvrti byla místa, kde se vydávaly potraviny. Byla většinou v zadních traktech domů,“ vzpomíná archeoložka Cristina Georgesková, která v době revoluce pracovala v keramické dílně.
Co se v Rumunsku za 25 let od revoluce změnilo, zjišťoval zvláštní zpravodaj Pavel Novák
Režim jí zakázal studovat, vysokou školu proto absolvovala až po revoluci. „Do fronty se muselo přijít už tak v půl páté, v pět ráno. Většinou tam chodily děti nebo staří lidé, protože ti ostatní museli do práce,“ dodává.
„Nikdy jste si nebyli jistí, že vůbec něco dostanete. Mohli jste vystát frontu a nic nekoupit. Museli jste jít jinam a věřit, že budete mít štěstí a něco koupíte,“ vysvětluje Cristina. Pamatuje si, že byla nouze i o toaletní papír – podobně jako za komunistů v Československu:
„To bylo něco jako malé vítězství, když jste si domů nesli na každé ruce několik rolí toaletního papíru. Lidé se usmívali, protože se jim konečně podařilo sehnat, co potřebovali.“
"Vytratila se schopnost vystačit s málem"
Paní Constanza z Temešváru je důchodkyně. Dobu před revolucí hodnotí jako těžkou – nebyla svoboda, lidé se báli jeden před druhým mluvit a chyběly základní potraviny. Teď mají Rumuni svobodu. Podle paní Constanzy je sice všeho dost, lidé na to ale peníze nemají.
Hlad už je v Rumunsku minulostí. Podle 32letého podnikatele Adriana se ale ze společnosti vytratila také rodinná soudržnost a schopnost vystačit i s málem.
„Za komunismu se moc věcí dělat nedalo. Rodiny hodně držely při sobě a slavily se třeba jmeniny všech členů velkých rodin. Lidé se scházeli a dokázali se radovat i z toho mála, co měli. Dnes toho mají hodně, ale radost z toho mají malou,“ vysvětluje.
Co se podle Rumunů za 25 let od revoluce nezměnilo, je myšlení politiků, kteří zemi řídí. Nezáleží jim prý na obyčejných lidech.
Podle pana Alexandra politici hned pochopili, že musí „nahrabat“ co nejvíc peněz. Pro chudé lidi je život v Rumunsku skutečně velmi bídný. Ekologický aktivista Cristian Neagoe dodává, že politici se od komunismu nezměnili. Jen prý mají jinou tvář.
Revoluce byla podle Cristiana vlastně jen předem připraveným předáním moci. Rumunsko podle něj stále buduje primitivní kapitalismus a kvůli „přebarveným“ komunistům ve vedení země promarnilo nejméně 10 let.
