Menšiny v Srbsku se znovu učí žít spolu
Srbsko je jednou ze zemí bývalé Jugoslávie, která se také kvůli neshodám mezi jednotlivými národy rozpadla. Jaká je dnes národnostní politika Srbska? A jak se žije jednotlivým národnostem v Srbsku?
Politika vůči národnostem v Srbsku se za poslední dva roky dramaticky proměnila k lepšímu a do určité míry se zklidnila. V zemi se však tvořila mnohonárodnostní společnost od druhé světové války.
„Společný život a multikulturní společnost není výtvor Evropské unie nebo něco, co bychom se měli teď naučit. Nejsem ráda, když se to zapomíná. My jsme vždycky žili společně, a třeba součástí mé identity je rumunský jazyk a rumunská kultura,“ řekla mi Sanja Miličová ze Srbského rozhlasu. Dnešní vnímání národnostních menšin a jejich instituce se v současnosti přesto v Srbsku slaďují s evropským pohledem.
Problémy však existují, jak situaci hodnotí představitel Občanských iniciativ Miljenko Dereta. „Situace v této oblasti je v Srbsku velmi citlivá. Řešení v zákonech jsou uspokojivá, praxe však nikoli. Situace v reálu je různá podle toho, o kterou národnostní menšinu se jedná.
Jestli například o velkou, nebo o malou, jestli za ní stojí stát Evropské unie, nebo zda jde například o Romy, za nimiž nestojí nikdo, a proto si k nim někdy stát dovolí to, co k nikomu jinému,“ vysvětlil.
V Srbsku se začaly nově formovat národní rady jednotlivých menšin. „Podle idey Národních rad samosprávy menšin by si národnosti měly udržet svůj národní charakter a zároveň přispívat k rozvoji celého Srbska,“ řekl mi ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Svetozar Čiplič.
Menšiny potřebují získat podpisy alespoň poloviny všech svých příslušníků. Jeden z dobrých příkladů poskytují srbští Češi a Slováci, kteří žijí v jižním Banátu. Naši krajané budou mít svůj menšinový parlament poprvé.
„To jsou, jak my vždycky říkáme, naši Češi a naši Slováci. Jsou to lidé, kteří jsou tady tradičně usídleni, nikam se po celou tu dobu nepřesidlovali a tady jsou jejich kořeny. Není to sice jejich původní vlast, ale je to jejich domov. Světoznámí naivní malíři v Kovačici jsou určitě Slováci, ale známé a slavné je jimi především Srbsko,“ tvrdí Čiplič.
Problém s Albánci a muslimy
Snaha zapojit menšiny do budování společnosti není v Srbsku samoúčelná a její význam vystupuje do popředí mezi srbskými Albánci na jihu země. Tam se to zatím nedaří, ačkoli Albánci zřejmě budou mít od letoška také národní radu, a tedy větší vliv na národnostní politiku vůči sobě samým. Ale tato menšina představuje pro Srbsko problém.
„Určitě je to problém. Nevznikl včera, existuje už dlouho a má své pokračování v Kosovu a Metohiji. Problém nejde oddělit od dění v celé oblasti. Jedním z jeho důvodů je nedůvěra jak mezi místními Srby a Albánci, tak mezi jejich vedením a srbskými politiky a úřady,“ vysvětlil ministr.
V této oblasti se v Srbsku snaží stav věcí změnit a budovat důvěru malými kroky. Je to však záležitost na řadu let a hrozí i nepředvídatelné zvraty, jak mi potvrdil občanský aktivista Miljenko Dereta.
„Albánská menšina je ve zvláštním postavení, protože většina Albánců na jihu Srbska žije v pocitu pouhé prozatímnosti. Neví se, jaké bude finální řešení kolem Kosova, jestli se například neuskuteční nějaká výměna teritoria. Část Albánců je také pod velkým vlivem politiků z Kosova,“ řekl Dereta.
„Už odedávna máme v Sandžaku velmi stabilní situaci. Dva nejvýznamnější političtí předáci Bosňáků jsou ministři práce a sociálních věcí Rasim Ljajič a bez portfeje Sulejman Ugljanin a velmi dobře spolupracujeme,“ tvrdí Dereta.
Objevují se však i lepší zprávy. „Na jihu Srbska přicházejí od některých Albánců signály, že se chtějí více zapojit do fungování našeho státu,“ upřesnil Dereta. Další problémovou oblastí je Sandžak na jihozápadě Srbska, kde žijí srbští Bosňáci, tedy bosenští muslimové.
Oblast, kde bosenští muslimové v Srbsku žijí, patří k nejchudším krajům, a tak se stát snaží i ve spolupráci s Tureckem situaci zlepšit, alespoň výstavbou dopravní infrastruktury, tím i novými pracovními příležitostmi.
Muslimové v Sandžaku jsou však prý podle srbského muftího Muamera Zukorliče z Nového Pazaru nespokojení. „Věřící nás stále více žádají, abychom prosazovali jejich ekonomická a politická práva,“ vysvětlil.
Mohli bychom pokračovat se situací Chorvatů v Srbsku nebo Romů. Ale Srbsko se vydalo na evropskou cestu řešení problémů a postupuje systematicky každý den.
