V mexické Tijuaně mají problém s proudy migrantů, kteří se snaží dostat do USA
Jak se dá proniknout hraničním plotem do USA a kolik pokusů je na to potřeba? A co si lidé ve vraždami sužované Tijuaně myslí o americké bariéře, kvůli které se prezident chystá vyhlásit stav nouze? Na místě natáčel zahraniční zpravodaj Radiožurnálu.
Donald Trump nedostal, co chtěl. Americký Kongres schválil ani ne čtvrtinu prezidentem požadovaných peněz na stavbu bariéry na hranici s Mexikem. Bílý dům oznámil, že prezident rozpočet podepíše, ale zároveň vyhlásí v zemi stav nouze a opatří si peníze tímto způsobem.
Trump mluví o situaci na jižní hranici jako o bezpečnostní a humanitární krizi, jeho odpůrci poukazují na to, že je to jeho výmysl a Spojené státy mají řadu větších problémů. Každopádně skutečně nebezpečná a neutěšená místa tohoto pohraničí jsou na mexické straně – a nejhůř je na tom město Tijuana.
Mexičan Miguel Angel se usadil v přístřešku přímo u pláže na pobřeží Pacifiku, z okna vidí hraniční plot a čeká na svoji šanci, a to velmi aktivně.
Na cestě za americkým azylem. ‚Chtějí zabít mě i mou rodinu,‘ říká muž pár metrů od hraničního plotu
Číst článek
„Podlezl jsem na americkou stranu hned první den, co jsem sem přijel. Po sto metrech mě uviděl pohraničník a začal řvát, kam jdu. Odpověděl jsem, že do Ameriky, a on se na mě rozkřikl, ať koukám vypadnout zpátky. Tak jsem se zase vrátil. Asi dva kilometry odsud je taky díra, tam jsem to zkusil třikrát za jediný týden, ale pokaždé to dopadlo stejně,“ vypráví reportérovi Miguel.
Hrdě ukazuje místo, kudy se podkopal, a říká, že jiní se prostě jen prosmýknou, protože heverem jdou ocelové plaňky plotu roztáhnout. On sám splňuje definici ekonomického migranta, do Ameriky, kde už kdysi žil, chce za sestrou, šesti bratry a hlavně lepšími příležitostmi.
Legálně to Miguel zkoušet nemíní, spoléhá na noční výpravy a boží pomoc a loučí se slovy – Tak ahoj na druhé straně.
O několik kilometrů dál, také přímo u hraniční bariéry, vidíme zhmotněné lidské neštěstí. Stanové městečko zoufalých lidí bez domova, většinou Mexičanů, co se snaží dostat na druhou stranu a v mnoha případech už to zkusili a byli sem americkými úřady deportováni.
Za chvíli přijde liják a 56letý Francisco se chystá, jak jen to jeho plátěné obydlí umožňuje. „Snažíme se všechno zakrýt, aby věci nenavlhly. Podívejte se, jak tu žijeme,“ ukazuje matraci, několik svršků, kartáček na zuby či knihu, které má uvnitř stanu. „Nemáme jídlo. Občas nám někdo nějaké přinese. Tam vidíte barel s vodou, kterou pijeme. Občas se nám poštěstí polít se z kýblu a umýt se, případně i vyprat prádlo, musíme o život bojovat,“ nakonec Francisco odvypráví celou svou historii.
„Sehnat tady v Mexiku práci je v mém věku nemožné, v pětatřiceti jste starý. Myl jsem okna, ale policie mě bila a obírala o peníze – horší než Hitler. Skončil jsem v přístřešku, ale co přišly ty karavany z jihu, zabrali naše místo lidi z Hondurasu a my skončili na ulici. Do Ameriky jsem se dostal jako dítě, oženil jsem se tam, mám tam děti a vnoučata, ale spáchal jsem jako mladý zločin. Sice jsem si ho odseděl, ale když jsem se pak pokusil legalizovat pobyt, tak mě zatkli znovu. Ve vězení jsem strávil celkem 11 let a nakonec mě deportovali. Boty mám víc než rok, někdy nevím, co je za den, vypadám hrozně, ale není z toho úniku. Tady jsem odepsaný, chci se dostat zpátky za rodinou legálně, ale zvlášť s tímhle prezidentem už nemám moc naděje. Udělal jsem před čtyřiceti lety hloupost, ale platím za to pořád,“ dodává.
Podobných příběhů jsou v Tijuaně stovky. Kvůli zločinu se jí přezdívá hlavní město vražd, loni jich bylo víc než dva a půl tisíce – rekordní počet. Většina podle policie souvisí s drogovým podsvětím. K tomu se ale v Tijuaně přidávají právě problémy s bezprizorními lidmi – jak deportovanými ze severu, tak těmi, co na sever míří – oficiální i nelegální cestou, jednotlivě i v karavanách.
„Proud migrujících lidí je tady neustálý. Sousedíme s bohatou Kalifornií, to je pro ně jako magnet. Máme s tím ekonomické potíže a zvyšuje se i kriminalita. Kdysi přišly tisíce Haiťanů – ti měli peníze a všechny dokumenty – a pokud nedostali azyl v Americe, usadili se tady u nás a nejsou s nimi problémy. Teď je to jiné,“ říká pro Radiožurnál Genaro López z radnice města.
„Lidem z posledních karavan jsme poskytli jídlo a přístřeší, ale řada z nich chtěla být přímo u hranice. Nechtěli čekat na vyřízení svých případů a schválně lezli přes plot, aby se nechali chytit. Teď sem míří z jihu další karavana s tisíci lidí, ale my už na to nemáme kapacitu. Způsobuje nám to velké problémy, lidi jsou tu naštvaní, a mluví dokonce o blokování dálnic směrem do města,“ dodává López naštvaný na mexickou federální vládu, ale i na tu americkou.
„Američani musejí vyřizovat žádosti o azyl rychleji. Teď nám sem navíc lidi čekající na vyřízení začali vracet a my jdeme z jedné krize do druhé. A jestli postaví mohutnější zeď, bude nám tu těch lidí zůstávat ještě víc. Není to můj názor, ale někteří Mexičani věří, že ty karavany pomáhá organizovat americká vláda, aby měl prezident Trump argument pro stavbu své zdi. Tak aspoň doufám, že na tu práci najme Mexičany. Ale platit za zeď Mexiko nebude, to je jasné od začátku,“ připomíná lokální politik v Tijuaně jeden z předvolebních slibů Donalda Trumpa. Ten si teď chce potřebné peníze opatřit tím, že ve své zemi vyhlásí stav nouze.
