Slováci staví u hranic s Českem tábor pro běžence. ,Jsou vděční, děkují nám i policistům,‘ říká farář
Česko chce ještě déle než měsíc intenzivně hlídkovat kvůli nelegální migraci na hranicích se Slovenskem. Zadržené uprchlíky obvykle vrací na území našeho východního souseda. Slováci proto na hranicích vyčleňují pro běžence ubytovací kapacity a staví provizorní stany. Zatím největší stanové městečko vyrostlo na hraničním přejezdu v obci Kúty.
Že Česko přísně střeží hranice, prý nevěděl, říká pro Radiožurnál mladý muž, který se představil jako Chalíl ze Sýrie. Sedí na trávě na rozloženém spacím pytli před železniční stanicí Kúty.
Slováci staví u hranic s Českem stanové městečko pro běžence. Na místě natáčel Ladislav Novák
Hussein pak vzpomíná, že už před lety odešel ze Sýrie do Turecka. Doma prý zůstat nemohl kvůli válce a nedostatku vody. V Turecku byl ale život stále dražší a Turci prý Syřany nepřijali za své. Vrátit se domů nebylo možné, a proto se s Chalílem vydali do Evropy. Přes Řecko, Makedonii, Srbsko, Maďarsko a Slovensko. Na cestě jsou už dva měsíce.
Pro Čechy dvojice žádná dobrá slova nenachází, znemožnili jim pokračovat do Německa a při zadržení jim prý nenabídli ani vodu. Naopak Slovákům opakovaně děkují.
Hned vedle nádraží vyrostlo dest velkých zelených stanů. Aby běženci nezůstávali v železniční budově. Přístřeší právě teď využívá na 90 uprchlíků. K dispozici je voda, toalety a každý den dopoledne i zdravotní péče. Lidé týdny přespávali v lesích, lékaři tak řeší hlavně zápaly plic a otlaky nohou, dělají i testy na infekční choroby.
Jsou tu téměř výhradně muži, mezi stany se ale o berlích pohybuje i 12letý kluk, kterému prý bomba utrhla nohu.
Hussein ukazuje orazítkovaný dokument se svou fotografií. Slovenská policie mu vystavila potvrzení o setrvání. Jako uprchlíka z válečné země ho Slovensko nemůže vyhostit. Dokud si ale Hussein nepožádá o azyl, nemá právo od státu žádat pomoc s jídlem ani ubytováním. Pokud o mezinárodní ochranu požádá, nemůže putovat do vysněného Německa.
Péče o uprchlíky je ze strany Česka minimální, Evropa musí zlepšit azylovou politiku, říká odborník
Číst článek
S Chalílem a Husseinem komunikujeme přes internetový překladač. Hned jak jsme se dali do řeči, projevují oba pohostinnost a nabízejí část toho mála, co mají – piškoty a sušenku místo na dva díly rozlomili na tři.
Jídlo do stanovém městečka vozí dobrovolníci, například z místní farnosti: „Rozhodli jsme se, že jednou denně by bylo fajn teplé jídlo. Aniž bychom někoho oslovili, začali jsme jim ho večer o sedmé nosit. Přes oběd přijdu a zjistím, kolik bude jídel, protože se to velmi mění,“ popisuje otec František Moško z farnosti v Kútech.
„Uprchlíci jsou muslimové, takže o duchovní podporu nás nežádali. Mám dojem, že psychicky na tom nejsou až tak zle, ale asi je to proto, že už jsou na cestách týdny nebo měsíce. Možná už si na tuto situaci zvykli, i když se to asi takhle nedá úplně říct. Jsou velmi vděční, že se nesetkali s žádným konfliktem nebo nevděčností. Chodí a děkují nám i policistům,“ doplňuje.
Stany by brzy měli mít zřízenou přípojku na elektřinu – získají vytápění a osvětlení. Postupně přibývají i rozkládací postele. S montáží podle koordinátorů z okresního úřadu pomáhají i sami uprchlíci. Organizování pomoci by prý brzy měl od státu převzít neziskový sektor.
