Milan Slezák: WikiLeaks - úniky, které nikomu neunikly

WikiLeaks - slovo na které asi američtí diplomaté reagují hodně podrážděně... Už v polovině léta zveřejnil tento server obrovské množství tajných zpráv z války v Afghánistánu. Následovaly dokumenty o Iráku a koncem roku se na Wikileaks objevilo čtvrt milionu diplomatických depeší z amerických zastupitelských úřadů všude po světě. To už byl pořádný poprask.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Julian Assange. Zakladatel WikiLeaks

Julian Assange. Zakladatel WikiLeaks | Foto: AFP

Ve své poznámce se nad Wikileaks a šéfem tohoto serveru Julianem Assangem zamýšlí náš zahraničně politický komentátor Milan Slezák.


Když si časopis Time vybral za Muže roku zakladatele sociální sítě Facebook Marka Zuckerberga, mnozí namítali, že by ten titul slušel spíše Julianu Assangovi. O Assangovi a hlavně o jeho WikiLeaks, se letos skutečně mluvilo a psalo hodně - a leckdo řekne, že svět již nikdy nebude takový, jaký byl před WikiLeaks.

Julian Assange je zajímavý už tím, že málokoho nechává chladným.

Jedna strana ho oslavuje jako ztělesnění nového investigativního žurnalismu, muže, který obětavě slouží veřejnému zájmu - na rozdíl od pisálků a mluvků z řad etablovaných novinářů, kteří přežvykují prefabrikované, vládami dodané, stokrát omílané názory.

Přehrát

00:00 / 00:00

Analytik Českého rozhlasu Milan Slezák o WikiLeaks

Strana druhá říká: Co je to za investigativní žurnalismus, když se zveřejňuje jen to, co někdo jiný dodá na stříbrném tácu (a předtím to ukradne)? Assangovi kritici se také dovolávají svědectví jeho bývalých spolupracovníků, kteří se s ním rozešli kvůli údajným diktátorským sklonům a nesolidnosti. Podle této verze vede Assange soukromou vendettu proti Spojeným státům, které nemá v lásce.

Ale jak vyplývá z Assangovy eseje Stát a teroristická spiknutí, tomuto modernímu anarchistovi vadí moderní stát jako takový. Vnímá ho totiž jako spiknutí těch, kteří mají moc, proti těm, které ovládají. Spiknutí, jehož účelem je potlačování zájmů a přání ovládaných.

Mám tu zkušenost, že za Juliana Assange se většinou staví lidé, kteří se s ním v tomto negativním vidění západního politického systému shodnou. Byť třebas jen instinktivně.
Zachovávat si v kauze Assange nepředpojatost je těžké. A někdy dokonce zhola nemožné. Když britský Guardian zveřejní tajnou americkou diplomatickou korespondenci, slyšíme, že je to správné, protože veřejnost má právo vědět vše. ¨

Když tentýž list - mimochodem, list levicový, a rozhodně ne slepý obhájce Ameriky - zveřejní citlivé pasáže ze švédských policejních dokumentů, které Assange nestaví právě do nejlepšího světla, najednou se mluví o nečisté hře. A o tom, že se musí prozkoumat, jak ty tajné detaily unikly.

Neboli: Já se postarám, aby vám nezůstaly žádné tajnosti - ale do těch mých nikomu nic není. Klasický dvojitý metr.

To není jen k zamyšlení. Je to i k pobavení. A v téhle kauze, kde se vše bere smrtelně vážně, humor nápadně chybí, všimli jste si? Stejně jako náznaky ochoty naslouchat tomu druhému.

ZPĚT NA ROK VE SVĚTĚ

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme