Místo koled dudy, bubny a pochodující skautské oddíly. Štědrý den v Betlémě provázejí zvláštní tradice
Tak jako každý Štědrý den se i v sobotu v Betlémě rozezněly dudy a bubny. Tamní skautské kapely přivítaly latinského patriarchu. Nejvyšší duchovní katolické církve na Blízkém východě přijel do Betléma ze svého sídla v nedalekém Jeruzalémě, v chrámu Narození Páně pak složil vánoční bohoslužby. Betlémští skauti se na svou událost roku poctivě připravovali.
Do klubovny postupně přichází kluci i holky, fasují od kapelníka nové bubny, které vybaluje z krabic, zkoušejí si je zavěsit na tělo a utahují řemeny. Nachází se na nádvoří syrsko-ortodoxního kostela Panny Marie, jen pár stovek metrů od betlémského náměstí Jesliček.
„Než sem do Betléma v roce 1967 přišli Izraelci, byla tu armáda jordánská. A jordánská vojenská kapela tradičně vítala patriarchu, který do Betléma přijížděl na Štědrý den. A skauty pak napadlo, že se to od jordánských vojáků naučí a budou hrát místo nich,“ říká Džozéf Danho, který v kapele hraje na dudy.
Ježíšově rodišti vládne už 4 roky žena. „Hodně to změnilo stereotyp,“ říká starostka Betléma
Číst článek
Je to skupina asyrských skautů, kteří s touto tradicí v Betlémě začali. Později se přidaly další skautské kluby z celé Palestiny. Štědrý den je dnes celou přehlídkou těchto kapel.
„My jsme do Palestiny a do Betléma přišli v roce 1915. To bylo v době masakrů Arménů a Asyřanů v Turecku. Takže jsme tu právě sto let. Asyřané jsou aramejského původu. Aramejská civilizace sahala do dnešního Iráku, Sýrie i částí Turecka,“ vysvětluje Džozéf, kde se tu v Betlémě vzali oni, Asyřané.
Někteří se prý vrátili do původní vlasti, oni ale zůstali tady, v Betlémě. Jsou jich tu asi 2 tisíce. Kluci mají často na pažích a zádech vytetovanou orlici a kříž. Jejich mše v kostele jsou dodnes v aramejštině, tedy v Ježíšově rodném jazyce. Dozvídám se od Džozefa, že nové bubny jim daroval slovenský honorární konzul v Betlémě, kterým je zdejší bohatý asyrský podnikatel.
Večer začíná zkouška dudáků, které tvoří samí dospělí muži. „Nejtěžší je dech. Už hraju 22 let, cvičit se musí pořád. Máme tu i dvě dudačky, ale pro holky je těžké to udýchat,“ říká urostlý Gabriel a nasazuje měchy. „Dudák by neměl kouřit, pak mu to nefouká na 100 procent,“ přidává radu.
