Mladé Jihokorejce nechává hrozba války s KLDR chladnými. Víc je trápí, že nemohou najít práci
Soul, desetimilionová metropole Jižní Koreje, leží jen 50 km od hranice se svým nevyzpytatelným severním sousedem. V případě války by severokorejské dělostřelectvo zasáhlo tuhle hustě osídlenou aglomeraci během několika vteřin. Přesto není v ulicích Soulu znát nějaké zvláštní napětí, nebo dokonce strach. Přesvědčil se o tom i zpravodaj Českého rozhlasu ve východní Asii David Jakš.
Vcházím do kavárny nedaleko jihokorejského ministerstva obrany a pana Lee je těžké najít. Panem Lee by totiž mohli být všichni mladí muži nad kávou - perfektně oblečení, s iPhony nebo notebooky v rukou a výbornou angličtinou.
Pan Lee je absolventem soulské polytechniky. Od jeho promoce uplynuly dva roky a celou tu dobu marně hledá práci ve svém oboru. V rodině není jediný.
Mladé Jihokorejce netrápí hrozba války, ale nedostatek volných pracovních míst.
„Moje sestra je absolventkou velmi prestižní univerzity, a přesto už tři roky hledá slušnou práci. Těch provokací a testů ze strany Severní Koreje už bylo tolik, že třeba hodně lidí tady v Soulu už se války nebojí," řekl Radiožurnálu pan Lee.
Nezaměstnanost se v Jižní Koreji aktuálně pohybuje pod čtyřmi procenty. Ale stát i opozice přiznávají, že mezi mladými lidmi je až desetkrát vyšší. Studenti utratí v přepočtu stovky tisíc korun za prestižní univerzity, ale nakonec práci nedostanou.
Nový jihokorejský prezident Mun Če-in reprezentuje levici a studenti se teď obávají, že jeho avízované sbližování s komunistickým sousedem bude stát velké peníze. Oni by je raději viděli jako součást vládního programu boje s nezaměstnaností.
Na pondělní raketový test osobně dohlížel Kim Čong-un, oznámila KLDR
Číst článek
„Ten hlavní rozdíl mezi levicí a pravicí v Jižní Koreji je hlavně v tom, jak se chovají vůči Severní Koreji. Pravice na to vždycky chce jít trošku tvrději, a levice, ta je zase spíš pro dialog, finanční pomoc. A to jim ta pravice zazlívá," vysvětluje Michal Emanovský, který v Soulu už léta trvale žije a pracuje.
Jihokorejští studenti byli celá desetiletí motorem společenských změn, pomáhali sesadit nejednoho prezidenta, ale teď mají mnohem praktičtější starosti. Kimovy vojenské testy jsou pro ně běžným koloritem a mnohem důležitější je sehnat odkaz na dobrou práci.
